Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(viac)Recenzie (76)
Tak tohle jsem přímo miloval, podle mě je to o chlup lepší než pevnost Boyard. Na místo ostrovní pevnosti se soutěž odehrává v přírodě, spousta vody, lesních porostů, jeskyně....parádní divočina. Mužští soutěžící plnili úkoly s tím, že si museli navzájem pomáhat aby uspěli. Jak procházeli jednotlivými úkoly, jejich počet klesal a jen ten nejlepší vyhrál. Mezitím jediná soutěžící dívka hledala požadovanou sošku, kterou musela vyhledat v předem stanoveném časovém limitu. Nakonec zbylý muž a ona žena tu sošku museli včas předat chlápkovi, který na ně čekal u vlaku. V případě, že soutěžící zastihli vlak ve stanici a chlápkovi předali správnou sošku vyhráli finanční obnos. ()
Při vzpomínce na tuto soutěž se mi vybaví odjíždějící chlápek, který měl odkoupit sošku od soutěžících (bohužel ve většině dílů dvojice nestihla k vlaku doběhnout, případně přinesla nesprávnou nebo poškozenou sošku). Právě závěrečná část byla nejlepší: podle indicií se rozhodli pro jednu ze sošek, sjeli nad jezero, přeplavali ho (já už bych v této fázi klesla ke dnu v doprovodu krokodýlů) a pak začal infarktový výstup po schodech. Ten VIP díl s Patricem Laffontem z Boyardu, který tady zmiňujete (taky si ho pamatuju jako jedinej, ostatní díly mi splývají) je ke zhlédnutí na youtube, nedávno jsem ho viděla a nezklamal. Nostalgických 70% ()
První byl Boyard, druhý byl Xapatan. Svého času nebylo lepších televizních soutěží - a troufám si říct, že by si svoje místo našly i dnes, protože bezmozkových hustoakciček máme plnou pr...ádelnu a zhýčkaný Gemini si exotiku nepředstavuje jako sledování piklících modelek a manažerů/triatlonistů v pustině uprostřed Zairu/Austrálie/ostrova LaKalamita (byť ten Survivor určité kouzlo taky má). Prostě asi nežiju v té správné době, anebo možná zmrdství vymýšlitelů televizní zábavy skutečně je Zlo. Jelikož jediné, co mi na Xapatanu vadilo, byla ta snaha přesvědčit nás, že se vše děje na motivy skutečné legendy, s ledovým klidem dávám 70%. A jen tak BTW tohle byla první záležitost, kde český divák mohl vidět akční záběr z minikamery na hlavě:) ()
Perfektní a tvrdá soutěž, kde si odměnu musíte vybojovat a to ještě musíte připočíst notnou dávku štěstí. Miloval jsem i znělku. Nechápu dněšní "soutěže" typu "Ber nebo neber", kde tupí soutěžící nedělají nic, jen za ně kozaté modelky na schodech otevírají kufry. Po stopách Xapatanu byla soutěž, která rvala nervy a chybí mi. ()
Parádní dobrodružná soutěž, kterou si i po tolika letech kdy jsem ji viděl naposledy, pamatuju poměrně dost dobře. Ve všech překážkách napínavá, plná nástrah, pastí a hlavně neuvěřitelných dovedností jezdců s lasem. Zejména Černý jezdec, jehož chycení bezpečnostního pouzdra jednoho ze soutěžících na dobrých pět šest metrů, přičemž byli oba v pohybu, vidím dodnes před sebou, jako bych se na to díval denodenně. Úžasné! Lanovka nad jezerem a 320 kamenných schodů na nádraží, ve kterém čeká Xapatanský vlak. Krásné prostředí, scenérie a výborná zábava. Enšpígl to vystihnul ve svém komentáři dokonale. ()
Zaujímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama