Avatar: Legenda o Aangovi

Book 1: Water : Fantastic! Awesome! Outstanding! ovšem škoda, že má každý díl pouhých 22 minut (proč je tu 30? To mi na chvíli dalo naději, která hned po prvním dílu zase zhasla).. Tak celá sezona uběhne strašně rychle a všechny ty skvělé momenty a prožitky, které mi tento neobyčejný příběh ze světa elementů dal, uběhnou příliš rychle a zmizí v strašném propadlišti času. A to jsem zprvu opravdu nečekal, že se mi to bude líbit, dokonce jsem to přes vysoké hodnocení tak dlouho obcházel. Až když jsem se kvůli, opravdu jen kvůli soundtracku Hornera (který je, co si budem povídat, opravdu překrásný) podíval na Shyamalanův film, rozhodl jsem se, že tomu dám šanci. A kvůli čemu jsem Avatara obcházel? Žánr ani příběh zato nemohou. Ale může za to pro mně strašidelné slovo anime. Ano. Anime prostě nemám rád, nemám rád tu směšnou grafickou stránku a ještě více nemám rád celkové zpracování pohybů, soubojů, dokonce i postav. Vždy mi to přišlo takové neuvěřitelné a pitomé. A dokonce ted, po tomhle seriálu se bojím, že se nic nezměnilo. Alespon u klasického anime. Tohle ale zpracováním dle mého mínění klasické anime není. Postavy sice tak do jisté míry vypadají, ale narozdíl od takového Naruta to a i všechno ostatní funguje výborně. Kdyby tak Západ začal dělat více takovýchto "napodobenin". To by mně velmi potěšilo. Co totiž anime neupírám, je skvělé vykreslení charakterů, úžasné příběhy a pro západ opravdu neklasické ztvárnění, krásné (a často velmi zvláštní) fiktivní světy (či už fantasy, scifi, pohádka,..) a atmosféra. A tenhle průkopník to všechno má. Jedny z nejsympatičtějších seriálových postav vůbec, úžasný styl vyprávění, nádherné akční scény, epické scenérie a hlavně.. velký nadhled a zábavnost. Tu rozhodně nebudete s postavami nespokojeni ani na chvíli. A ještě se budete po celou dobu smát. U soubojů zase nedýchat. U dojemných scén (těch ovšem bylo pomálu) soucitit. A má to taky morální poselství, filozofování a hloubku. Prostě si to užijete a budete chtít víc a víc. Proto to moje povzdechnutí nad délkou na začátku. Uběhlo to příliš rychle. Jsem opravdu rád, že mám před sebou ještě dva knihy, ale bojím se, že když se začnu dívat, příjde konec příliš rychle a už se do této magické země nikdy nevrátím s takovým potěšením a takovou radostí jako poprvé. Dost ale bylo blábolů, každopádně se na to podívat musím, na to, abych si to šetřil pro strýčka příhodu a pro moji pohodu, že mám před sebou ještě tolik dílu, je to příliš výborné. Snad se můj dojem dalšími knihami něčím nezkazí. Stále pokračující se cesty se nebojím. V LOTRovi to fungovalo taky, a ten neměl takové ingredience ani náhodou. jestli se nezkazí zábavnost, budu určitě spokojený. Snad jen to neustálé zesměšnování velkolepě vycházejících scén by se mohlo trochu omezit. Užil bych si i nějaké větší osudovosti a tragédie. Ale chápu, že je to více pro děti, takže nebudu tlačit. Prostě, jestli to bude takové jako Book 1, umřu do konce blahem. takže snad už jen Yip, Yip a letíme. See you soon. Nejlepší postavy: Sokka, Iroh, Aangm Appa. Nejzajimavější: Zuko Book 2: Earth: Možné SPOILERY To snad ani nejde! Ale ano, jde, vždyť jsem to právě viděl. Tvůrci Avatara by měly dostat všechny řády, nobelovky a oscary (obrazně) za všechno, co se oceňuje, protože to, jak výborná je druhá série, nejde slovy popsat. V ničem není vidět ani malinkaté zaváhaní, oproti Knize Vody je pak dospělejší, temnější, z více charaktery, zajimavějším dějem, různými od osy se odkloňujícími se díly a hlavně pak má zatím nejlepší vyvrcholení, jaké jsem kdy viděl. Opravdu, ty poslední dva díly (Guru a The Crossroads of Destiny) jsou tak TAK moc gradující a plné zvratů a kulervoucích soubojů + vše končí přesně, jak jsem si závěr představoval. Prostě něco velmi velmi chutného. A to je jen závěr. Postavy se nám krásně vyvíjejí před očima, střídavě padají a zase stávají, objevují se i staří známí, každý díl má co říct a perfektně zapadá do konceptu a i když v některých případech je cítit to hlavní zaměření na mladší publikum, je to téměř neviditelné a nic, kvůli čemu bych byl zklamán. A hlavně, všechny postavy (i ty zlé) jsou neuvěřitelně sympatické, a chovají se tak, jak jim to jejich přesně stanovená podstata dovoluje. Znovu žádné zaváhaní, žádný ústupek, jen postupný vývin. Jedině tak se něco může změnit. Ale často to jsou změny bolestivé a hluboké, což se pak odráží od chování. Jako například u Zuka, či i samotného malého kluka Aanga, na kterého byla vržena tak velká a útrpná zodpovědnost. Vše je naštěstí jemně zlehčováno vtipnými postavami, které ale vždy dokážou pomoct a někdy jsou i za opravdové hrdiny. Iroh. Nové postavy pak dodávají novou čerstvost, slepá Toph je skvěle vyrovnaná se svým osudem, nejlepší earthbender ever, a důstojný nový člen party. Suše hláškuje a nakopává všem zadky. Noví "záporáci" jsou pak ještě lepší přídavek. Ne že by Zuko v jedničce nestačil, ale byl jen jeden a neměl tak zlověstnou auru a charisma jako tady má princezna Azula a její povedené duo. Ano, opravdu je to ta pravá ořechová záporáčka, bez smilování a tvrdě si jdoucí za svým. Další perfektní součást. Vizuál je ještě epičtější, soundtrack stále stejně výborný, a cesta pokračuje dalšími a dalšími dobrodružstvími. Na Fire se těším neuvěřitelně, Firelord Ozai awaits. Nejlepší postavy: Toph, Iroh, Aang (ještě lepší - jeho finální hledání čakry je tak krásné), Zuko Nejzajímavější: Azula Book 3: Fire: A je to tady, závěrečné zúčtování mezi rozpínavým a strašlivým ohnivým lordem a jeho poskoky a mým milovaným (kdo by si je nezamiloval) AVATAR teamem začíná. A že je to FINÁLE. Od začátku knihy je cítit, že hry už skončily a teď půjde opravdu do tuhého. Sozenova kometa se blíží, Aang se má ještě hodně co učit a noví i staří přátelé i nepřátelé se objevují a tvarují finální podobu výsledného boje. Charaktery jsou pevně dokresleny a osudovost z toho všeho jenom sálá. A já se nestačím divit. I když mi bylo jasné, že třetí kniha bude dobrá, stejně mně svojí dokonalostí dokázala totálně uchvátit. Díl za dílem pomalu plynuly, každý byl tím správným mixem zábavnosti, dramatičnosti i velkoleposti (tomu, jak dobře tyhle tři esence dokázali tvůrci namíchat, ani nejde věřit. Skláním se před vámi) a nakonec i Aang musel dospět (ehm, teda aspon tak, jak to po něm to jeho břímě požadovalo). Vztahy se prohloubily nádherně, povahy se projevily konečně v tom úplně pravém světle a mně to vše jednoduše přirazilo do sedačky a nenechalo vydechnout. A nakonec začal ten jeden a půlhodinový závěrečný boj, ten, na který jsem musel čekat tak dlouho, kvůli kterému se toho tolik změnilo, všichni prošli tolika zážitky, bolestmi a vývojem, a já jsem byl definitivně přemožen a v divoké euforii jsem se chtěl smát i plakat zároveň. Posledních 40 minut seriálu je to nejlepší, co jsem v životě viděl, konečné splynutí všech v jedno a neskutečně úžasná ukázka rozdílu mezi dobrem a zlem, a kam to všechno vede a vedlo. Přičemž je samozřejmě po technické stránce vše geniální, soundtrack stále překvapuje a samotný duel (duely) jsou slastí pro oči. Děkuji, znovu děkuji za to, co jsem s nima, s malým klukem, vrženým do toho nejtěžšího boje, na němž leží osud celého světa Aangem, s tak silnou a křehkou, stále se starající Katarou, s věčně vtipným a vůbec skvělým Sokkou, s nerozhodným a sympatickým Zukem, s Momou a Appou (díl o snech a nočních můrách :)) i s další geniálně si ze všech utahující Toph a i všemi dalšími perfektně vykreslenými a vyjevenými charaktery mohl prožít. A je mi teď opravdu smutno, že to vše skončilo, ale vždy si tento požitek budu pamatovat. Nikdy nezapomenu. Úplný závěr je tak emotivní a tak krásný, že mi nakonec přece jen ta slza ukápla. Ba-Sing-Se, to město, to legendární město a ty nejkrásnější západy slunce nad ním. A v tom všem, ještě něco krásnějšího. Na závěr, těším se neskutečně na Legend of Korra, i když mi tam tihle všichni budou chybět hodně. Uf, jsem vyčerpán. The End. Nejlepší postavy: Zuko, Aang, Katara, Sokka, Toph. Nejzajímavější postava: Aang. (07.02.2011) (menej) (viac)

Už si ani přesně nepamatuju, kdy a kde jsem na Avatara narazila poprvé (takových sedm - osm let před napsáním tohoto komentáře, bylo to tuším již po odvysílání všech epizod). Co si ale pamatuju zcela jistě je, že to byla láska na první pohled. Hned první vteřiny mě zaujaly natolik, že se z Legendy o Aangovi již při prvním zhlédnutí stala totální závislost a srdcová záležitost. Ani po letech mě Avatar nepřestal bavit (což mě překvapilo a velmi potěšilo zároveň) a hodně dlouho se držel na prvním místě mezi mými nejoblíbenějšími seriály. Komplet všechny epizody jsem viděla nejméně pětkrát (z náhodného přehrání několika z nich se vždy nakonec stal maraton), takže s jistotou vím, že tenhle Avatar mou seriálovou topku nikdy neopustí. Jednoduše: je to jeden z nejlepších (nejen) animovaných seriálů, jaké jsem kdy viděla. Obsáhleji: i když pochází od na děti zaměřené televizní stanice Nickelodeon, jejíž většina seriálů mě za a) štve svou debilností nebo b) rovnou odpuzuje, rozhodně to není seriál jen pro děti, užijí si jej i dospělí, je naprosto vhodný pro obě cílové skupiny. Možná si ho dospělí užijí i víc než děti. Já sama čím jsem starší, tím víc věcí si v seriálu všímám. Skvěle napsaný příběh je rozdělen do tří sérií (tedy knih) naprosto dokonale. Možné menší SPOILERy: -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  KNIHA PRVNÍ: VODA - První kniha je ze začátku taková pozvolnější, začíná na odlehlém místě s pořádnou dávkou humoru a pohodové atmosféry, kterou (lehce) naruší až princ Zuko. I přesto ovšem již první epizody dávají divákovi tušit, že tohle je mnohem víc než pohádka pro děti - např. už třetí epizoda Jižní vzdušný chrám, kdy Aang poprvé vidí, co se během stoleté války stalo jeho národu a máme také možnost lépe poznat Zuka a jeho strýce. Nebo šestá epizoda Uvězněni, ve které se díky Avatarovi vládci země vzepřou tyranii vládců ohně. I epizody týkající se minulého Avatara jsou skvělým lákadlem na další děj, protože mimo jiné zapojí i duchy a rozšiřují tak nebývale skvěle vystavěnou mytologii tohoto fiktivního světa. Od dvanácté epizody s názvem Bouře, ve které je odhaleno ještě víc o minulosti Aanga a Zuka (a o Zukově motivaci) - spojení obou minullostí do jedné epizody je vlastně i náznak jejich budoucí spolupráce - už pak pro mě bylo prakticky nemožné se sledováním přestat, ten příběh i ten svět mě pohltily naprosto neskutečným způsobem. Vážných epizod pak ještě přibylo, tempo se výrazně zrychlilo a vynikající dvojfinále Obléhání Severu bylo dokonalým zakončením série a zároveň navnazením na tu další. Nemohla jsem si přát víc. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  KNIHA DRUHÁ: ZEMĚ - Přestože jsem si na konci minulé knihy nemohla přát víc, víc jsem i přesto dostala. Druhá kniha kvalitativně překonala už tak dokonalou knihu první. Kniha druhá totiž přitvrzuje už od první epizody s Avatarským stavem a řádným představením dalšího záporáka v podobě Azuly, jenž se předtím ukázala jen na konci minulé knihy. V druhé knize sice opět nechybí troška humoru, ale ten už k některým postavám (jako třeba k nové člence základního týmu Toph výborně zapojené do děje) prostě patří. Série v průběhu nabízí vedle volnějších epizod opravdu hodně zajímavé věci (např. epizoda Osiřelý Zuko, Knihovna nebo hledání Appy), především pak její druhá polovina, kde se mi nejvíce líbilo vše kolem tajemného města Ba Sing Se a hlavně okolo agentů Dai Li. Dění okolo agentů Dai Li bych doporučila každému, kdo má rád špionážní filmy. Zvraty a intriky tady jednou na plné obrátky a kniha se řítí k famóznímu finále. Finální epizoda Křižovatka osudu (respektive Rozcestí osudu, tady se ČSFD trochu sekla) pak má pro mě osobně naprosto fantastické vyvrcholení (v Legendě Korry je tomu hodně podobné finále třetí knihy), a to ani není rozdělená na dvě části jako Obléhání Severu z první knihy. Kdybych po ní měla třeba rok čekat na třetí knihu, to bych asi snášela hodně těžko ;-), ještěže jsem na Avatara narazila už v době, kdy měl všechny knihy (série) odvysílané. Největší "nářez" je ale až kniha třetí. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- KNIHA TŘETÍ: OHEŇ - Pokud jsem si po prvních dvou knihách myslela, že už nejde jít s kvalitou výš, spletla jsem se i u třetí knihy - až snad na epizody Noční můry a bdělé snění (i tato epizoda má ovšem pro děj jistý význam) a Divadelní spolek Lávového ostrova (jeden z nej fillerů a rekapitulačních epizod vůbec) je zde vlivem blížícího se nevyhnutelného finálního střetu nejtemnější - a ve středu knihy i nejdepresivnější - atmosféra ze všech knih a díky postupné gradaci byla moje touha vidět další a další epizody nejsilnější za celý seriál. Každý menší i větší zvrat a souboj jsem nadšeně sledovala s očima navrch hlavy a velké finále (nejen třetí knihy ale i celého seriálu) Sózinova kometa rozložené rovnou do čtyř epizod... proč to také nenapsat - to byl fanouškovský nerdgasmus - naprosto dokonalé, absolutní extáze, na konci mi i několik slz ukáplo - slzy štěstí za tak vynikající seriál a pak slzy smutku, protože byl konec... ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kromě příběhu je na tomhle animáku dokonalé vlastně všechno: animace (přiznám, že kdysi dávno mi trochu vadilo občas přehnané vyjadřování emocí postav převzaté zřejmě z některých anime), nápaditá a přehledná akce - především díky skvělým nápadům s využíváním živlů, soundtrack - ani úvod ani titulky mě po x-tém zopakování neomrzely, což se mi u jiného seriálu s podobně laděným úvodem epizod snad nikdy nestalo (i když lehká aktualizace u druhé a třetí knihy by neuškodila) a i zbytek je výtečný, hlavně postavy, které jsou brilantně napsané a které si projdou zajímavým vývojem, který je radost sledovat: zejména moji velcí oblíbenci: dvanáctiletý Aang nucený předčasně dospět a princ Zuko, který hledá svůj skutečný osud, ale i odvážnou Kataru, šprýmaře Sokku, drsňačku Toph nebo úžasně milého strýce Iroha jsem si zamilovala. Vůbec ta mytologie toho fiktivního fantasy světa je brilantně vymyšlená - od rozdělení na národy dle čtyř živlů přes zvířata (kdo by nechtěl létajícího bizona? :-) ) po svět duchů, do toho trochu té techniky - vše do sebe dokonale zapadá a funguje. A nejlepší je, že ani "vycpávkové" epizody (neboli tzv. fillery) mimo hlavní příběh nejsou otravné, že byste je museli přeskakovat - naopak některé jsou opravdu vtipné a přiblíží divákovi postavy ještě víc (např.  Příběhy z Ba Sing Se jsou vážné skvělé), doporučuji nevynechat je. ----- Avatar: Legenda o Aangovi je jasným důkazem, že lze natočit epické akční fantasy bez explicitního použití krve, nahoty, sexu a zabíjení a umírání. P.S.: Pokračování v podobě Legendy Korry je taktéž výborné (zejména první kniha), ale i tak pro mě původní Avatar jako celek zůstává nepřekonán ;-). P.P.S.: Škoda, že hranou filmovou adaptaci seriálu museli tak podělat, Avatar mohl prorazit ve světě ještě víc... Hraná verze od Netflixu se nakonec povedla tak napůl - není to průjem jako film, ale s originálem se nemůže měřit - moje recenze. 10/10 (19.12.2016) (menej) (viac)