Portrét šialenstva

Pozoruhodný film jak z psychologického (Edmondovy difúzní exhaltované monology), tak i z filozofického hlediska (finální rozhovor v base se spoluvězněm). Pro klasického konzumenta je nepříliš srozumitelný, jelikož postrádá běžná klišé jako zřetelný vnější děj, etický apel, tzv. inteligence (nevím jak u vás, ale u mě se pojmy šílenství a inteligentní jednání spíše vylučují), šťastný nebo smutný konec. Těmito nedostatky se však snímek a hlavně ústřední postava stávají realističtějšími co do proklamovaného portrétu, protože ten není ani černý ani bílý, nýbrž veskrze prozaický a pro standardně trénovaného diváka nejasný a tudíž nudný. To je taky důvodem jeho nedoceněnosti. Může zarazit kratší stopáž, ale ta je opět jen důsledkem absence dalšího klišé, a to zbytečné vaty mezi jednotlivými akty. Osobně vnímám Edmonda jako průkopnický počin, jehož obsahová hloubka i formální kvalita mnohým bohužel uniká. A přes všechno opomíjení i křivdu ve zdejším hodnocení se na ČT již dočkal nejedné reprízy v původním znění. 92% (26.04.2011)

Copak jsem jediná, kdo je nadšený? Předně, film má Macyho. Ten hraje smolaře a outsidery a tady tomu není jinak. Kromě toho, že se jednou nasere (jinak to říct nejde, za výraz se omlouvám). Ano, víc než připomíná to Volný pád, ale to není na škodu. Macy je úžasný, ať už mluví, řve, mlčí, nebo šmidlá kolem sebe zabijáckou kudlou. Na něm to stojí a padá. Ale líbilo se mi i vystupňování napětí a neměla jsem problém věřit tomu, že člověku může rupnout v kouli a chovat se - třeba jako Edmond. Takže raději pěkně pravidelně a preventivně upouštějme ventil, než ten přetlak jednou bouchne. (21.08.2011)

volnej pád v podání excelentního macyho. ten chlap nemusí hrát. stačilo by mu se producírovat před kamerou, ale on přesto hraje... a skvěle. tam, kde douglas střílí, tam macy hledá kreditku a diví se zkaženosti světa. tam, kde by každej druhej přehrával, tam si vystačí jen svym útrpnym pohledem. a poslední část z kriminálu-knír a vykérovaná slza pod okem+lovestory-herdek filek-je prostě zásadní v jeho filmografii.RESPEKT (06.02.2012)

Je to trochu rozporuplný film. Na jednu stranu dobře zahranej (Macy) a promyšlenej. Myslím, že duševní onemocnění obvykle začíná ztrátou odstupu, tak jako tady. Ať už je to příčina, nebo důsledek. A ať už příčina toho je jakákoli. Prostě a jednoduše, když vám kartářka řekně, že "nejste tam, kam patříte", a vy cítíte, že je to pravda, tak v případě příčetnosti nejprve začnete přemýšlet, kde se stala chyba a jak z toho ven. Nepošlete hned manželku do prdele a nepůjdete za děvkama proto, že vám to řekl nějakej filosofovožrala v baru. A přesně takovej odstup hlavní postava postrádá. Ale je to obchodník a z businessu by se pomátnul kdekdo. Ten film je podle mě dobrej a realistickej. Ta realističnost je ale asi jeho největší problém. Divák chce prostě víc. Z toho důvodu přimhouřím oko a přikloním se k trochu lepšímu hodnocení, když už jsem na vážkách. PS: Happyend už mě dlouho takhle nepobavil. V souladu s finální filosofo-debatou, osud ho prostě dovlek tam, kam patří. Akorát ta mrtvá holka to holt odnesla. Ale když si tahá domu magory... Tak je vlastně asi taky tam, kam patří. (21.10.2019)

William H. Macy je vynikající charakterní herec a je radost ho sledovat v každé roli, dokonce i v situaci, kdy mu scénář nedává moc prostoru nebo ho vede tam, kde by jiný herec zabloudil. Portrét šílenství je snímek, který stojí a padá s jeho výkonem, protože právě kvalita scénáře je ošemetná. Tvůrci se snažili o něco podobného, co filmoví diváci důvěrně znají z mnohem známějšího dramatu Volný pád, tedy popsat sestup do pekel muže, který si jednou v životě řekl, že už toho má dost. Jenže scénář ani režie toho o příčinách psychického kolapsu hlavního antihrdiny moc neprozrazují, jeho jednání je v podstatě nesmyslné a v některých momentech se přímo znásilňuje logika. Kladem může být ještě přítomnost několika známých hereček v hambatých rolích příslušnic nejstaršího řemesla, žádná z nich ale nedostává výraznější prostor, jsou ve filmu jen jako dekorace (což je v případě Denise Richards patrně jen dobře) a Julia Stiles figuruje navíc jako oběť. Celkový dojem: 45 %. V některých momentech u mě Portrét šílenství mimoděk fungoval jako komedie, a to tehdy, když obchodník Burke projevoval svou vyhraněnou lakotu a obchodnickou nedůvěřivost při své cestě za erotickými radovánkami. (23.09.2009)