Výkrik do tmy

Smutný a cielene chladný film o strate toho najcennejšieho v živote. Meryl pri svojej návšteve v Prahe spomenula práve A CRY IN THE DARK (a IRONWEED) ako tie, o ktorých sa málo vie, ale ona je na ne obzvlášť hrdá. Filmársky nijak objavné, herecky veľmi veľmi dobré. VERDIKT: Vinní nech sú tí, ktorí málo plačú. (29.05.2009)

Celým filmom sa tiahne skľučujúca otázka: Ako mohol pes dingo uniesť a zožrať dvojmesačné dieťa a nenechať ani kosť, len vyzlečené (ale neroztrhané!) dupačky a kabátik? Manželka kazateľa cirkvi Siedmeho dňa vyzerá chvíľami ako poriadna mrcha a potom zas ako úbohá matka, ktorá prišla o dieťa. Meryl Streep šikovne zvláda celú škálu rôznorodých prejavov. Film takisto veľmi dobre zobrazuje verejnú mienku, ktorá sa nakláňa zo strany na stranu. Pochybnosti a podozrenie striedajú súcit a spoluúčasť na tragédii. Lenže, kde je pravda v tejto true story nie je jasné ani na konci. Veď, ako mohol dingo... (13.07.2011)

Tento snímek s mou oblíbenou Meryl Streepovou mi dost dlouho unikal, až dnes jsem měla štěstí a mohla vidět.. Příběh manželského páru se třemi dětmi se začne odvíjet na jejich dovolené, kdy jim ze stanu zmizí maličká dcerka a matka ve tmě zahlédne dinga.. Zoufalství rodičů je patrné, pomoc přichází ze všech stran, pátrání se rozjíždí.. Vstup novinářů, počátek lží, mediální štvanice postupně vše změní a film se přehoupne v hutné drama.. Meryl je fantastický herecký chameleon, který dokáže zvládnout cokoli, od milující matky, které věřím každé gesto, po chladnou, rozzlobenou a zklamanou ženu, jež se pod tíhou okolností chová podivně.. Velice si cením nestrannosti filmu, diváka k ničemu neponouká, nechává to na něm.. (03.09.2021)

Film působí téměř jako rekonstrukce příběhu a to i úsporným, ale účelným herectvím, které je přesvědčivé. Tvůrci se zaměřují na detaily - zajímavý vývoj manželské podpory (podávání si rukou při cestách k soudu). Působivé je zobrazení davových scén, nadčasově působí mediální štvanice. Stejně jako v Philadelphii nenudí ani scény před soudem. (15.06.2010)

Skoro bych brečel, když se člověk ponoří do děje, představí si, jaké by to bylo na jejím místě, přichází hrozná tíha zoufalosti. Nádherné je, jak se tu společnost mění, od ochoty pomoc, přes rozdělení na dva tábory, až po skoro jednohlasné ukamenovat. Božská Streep, ale to je spíš samozřejmost - možná jen ty účesy, co jí vyrobily na hlavě, jsou fakt asi až moc naturalistické. Každopádně doporučuji, ale zajímalo by mě, jak ten příběh pokračuje ve skutečnosti... (08.06.2010)