Pusinky

Dokud budou Češi takoví srabi a budou se bát drsnější témata ukázat naprosto se vším v plné kráse, syrovosti a odpornosti, aby všichni pochopili, jak špatné a odporné jsou, tak nikdy dramata nebudou tolik působivá. Stejně jako filmy o hloupých holkách, co mají své problémy, mě nebaví už pár let, protože nepřinášejí nic nového, tak musím uznat alespoň nějakou snahu nejen režisérce, ale všem zúčastněním. Výsledný pocit z filmu, nějaký vzkaz, prostě nic nešlo mým směrem a bojím se, že na tom takhle nebudu sám. Zahoďte všechnu zábavnost, zahoďte všechnu lež, ukažte krutou pravdu a buďte nemilosrdní, pak třeba podobné filmy budou konečně působivé a silné. (21.06.2008)

Nejvyspělejší český film posledních let paradoxně natočila debutující režisérka Karin Babinská. Tři naprosto obyčejné holky a jeden mladý chlapec se vydávají na cestu, při které krom dosažení cíle každá z nich odkryje kousek ze svých tajemství. Citlivě napsaný scénář, pečlivá atmosféra a hlavně velmi dospělá režie tvoří velmi kompaktní celek, který funguje. Karin Babinská, jak se zdá, má smysl pro detail, ve snímku je několik scén, které se obejdou naprosto beze slov, přesto si však divák dokáže přesně domyslet, na co hrdinky myslí, zná je a prožívá příběh s nimi. Jasně zřetelný je důraz na co největší přirozenost, veškeré scény působí autenticky (jak po stránce dialogů, tak i po stránce obrazové). Pusinky se neskrývají za pastelovými barvami filtrů, ale odhadují všechny nedostatky i klady. Krásně je to vidět zejména na nočních scénách, jež jsou pečlivě nasvícené vykazují opravdu vysokou míru autentičnosti - jinak řečeno tma vypadá jako tma. Velmi sympatické jsou i zlomy v ději, ať je to již zcela nečekaná a drsná scéna znásilnění u benzínové pumpy nebo zásadní zlom mezi postavami v půli filmu, kdy se celý snímek vrhá do depresivní atmosféry absolutní bezmocnosti a je zcela jasně zřetelný úbytek sil u všech postav. Dokreslovat atmosféru se tu pak daří i pomocí neskutečných lokací, které jsou většinou velmi přírodní, ale přesto nesou jisté prvky nepříjemné průmyslové oblasti - nevím přesně jak své pocity popsat. Navíc mám sám pocit, jako bych na těch místech někdy sám byl. Nejsou to však místa něčím příliš výrazná, přesto však mají své kouzlo. Přesně tak aby na sebe nestrhávala pozornost, ale zároveň dokázala zaujmout - většinou jsem si říkal něco ve smyslu: "Aha, tady jsem také byl"; jsou jistým způsobem povědomá. Zajímavý pohled je na ojedinělé mužské postavy, které sice nemají tolik prostoru jako dívky, přesto se však jedná o velmi výrazné postavy (zejména skvělý Matěj Ruppert). Pusinky působí velmi sebevědomým dojmem a rozhodně nemají nouzi o silné, ani zapamatování hodné scény (např. gymnastické kousky u železniční dráhy), přesto však nejsou snímkem dokonalým, ano i ony mají své mouchy. Největší problém jsem měl s intermezzi (čekání na autobus, smích u vody...), kterých je v ději spoustu a pak s postavou Maria Kubaše, ovšem nepopírám, že posouvala děj. To že snímek stojí zejména na hereckých představitelkách, které předvádějí opravdu herecký koncert (a Filip Blažek je obrovský herecký talent!) nemá asi ani cenu zmiňovat, na čem jiném by také snímek o silných osudech mohl stát, že, přesto si však myslím, že i tato zmínka musí v komentáři být. Takže Karin, gratuluji Vám, ač Pusinky dokonalé nejsou, s přihlédnutím na fakt, že se jedná o jeden z nejlepších českých filmů (ne-li ten nejlepší) přimhouřím obě oči a plné hodnocení musím dát. Mám velikou radost, že česká kinematografie má i takovéto talenty. (06.01.2008)

Je léto, 30°C ve stínu, jsem devatenáctiletá holka, mám po maturitě a prožívám své poslední prázdniny před odchodem na vysokou. Na jaký jiný film bych pak měla jít než na Pusinky? Čekala jsem, že mi "sednou do noty" a bohužel... Čekala jsem příliš. Není to rozhodně špatný film, má spoustu důležitých kladů. Třeba naprosto skvělý střih, kameru a moderní hudbu (která ovšem není tak "vtíravá" jako například u Snowborďáků). Velkým plusem je pak i letní atmosféra, spoustu prosluněných obrázků... Jo, občas to působilo docela příjemně a svěže. Škoda, že jen občas. Většinu času jsem bohužel měla pocit, že si tady se mnou někdo hraje a snaží se mě přesvědčit o něčem, co není pravda. Prostě jsem to tomu filmu "nebaštila". Ovšem největší problém vidím v hlavních hrdinkách. Tři lehce hysterické slečny s hrubě načrtnutým charakterem. Neměla jsem se s kým ztotožnit, neměla jsem komu fandit... Kromě toho mi nepřipadalo, že sleduji holky, kterým bude dvacet, ale spíše puberťačky toho nejhoršího kalibru. Nejdospěleji pak mezi nimi pak působil Iščin čtrnáctiletý bratr Vojta... Každopádně - i přes to všechno je to dobrý začátek pro Karin Babinskou. Rozhodně jsem na její další počin zvědavá. (19.07.2007)

Zoufalý to český film. Na Pusinkách je asi nejvíce vidět problém téměř všech českých filmů a to, že film měl být dramatem a přesto ze sebe snaží vyblít vtip za každou cenu. Paradoxně se mu komediální stránka (i ta nechtěná) daří lépe. Takoví Rafťáci byli dost špatní, ale alespoň se nesnažili o nic víc, než byl žánr teenagerovské komedie. Karin Babinská se snaží přihnout z láhve levného bílého vína stokrát jinak a v druhém plánu paří na PlayStationu Portable. Hlavním problémem dramatické roviny příběhu jsou všechny titulní slečny. Nemohl jsem jim fandit, protože z principu odmítám s takovými skvosty cokoli prožívat. Jejich "problémy" mi přišly směšné, což logicky nejvíce kazí můj celkový pohled na film. (09.05.2007)

Nejrealističtější a nejlepší český i československý film o mladých dospívajících lidech. Skvělá kamera, střih i režie. A hlavně úžasné herecké výkony všech tří holek v hlavních rolích i sympaticky udělaný casting vedlejších rolí zdobí tento film. Bohužel o takových 15 minut delší než by mělo. Druhá polovina se místy děsně vleče a je sakra natahovaná. 70% (08.04.2007)