Miami Vice

Seriál Miami Vice z 80. let jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat s filmem. Typická Mannovská forma vyprávění, možná až příliš rozvláčná, rozstřesená digitální kamera vnáší hodně reálnosti až autenticity, závěrečná půlhodina výborná, s hutnou atmosférou, gradací a špičkově ozvučenou přestřelkou, herecké výkony skvělé, filmová hudba(Moby, Audioslave, ale i instrumentální skladby) výrazná a dotváří celkový ráz filmu. Úplně na mě dýchá miamská atmosféra - bary, přístavy, motorové čluny, palmy...možná se Mann snaží až moc o autentičnost, jeho předchozí snímek Collateral na mě zapůsobil lepším dojmem, přehledněji...možná proto právě dávám "jen" 4 hvězdičky...jeden z nejlepších filmů roku...135 miliónů(rozpočet)/164 miliónů(výdělek celosvětově) (10.12.2006)

Ale mal som už predtým také malé cítenie, že to nebude to, čo všetci čakali. Samozrejme, že Mann si filmami 'Heat' a 'Collateral' poriadne zavaril, bude sa to vždy porovnávať a ťažko sa niekedy prekoná. Od 'Collateral' mohol vypustiť aj z príliš tmavého prostredia, ktoré pridáva na zmätenosti. Ale tak to už býva, väčšinou, keď je na niekoho obrovský tlak alebo keď sa na niečo tešíte. Obrovskou chybou však niekedy bývajú (ako aj tu) trailery, ktoré človeka navnadia na niečo úplne iné ako sa po zhliadnutí dočká. Ale napriek tomu je to príjemná pohodovka s kvalitnou hudbou, chce byť veľmi zamotaná, no práve tým zaujímavá práve nie je. A chýba aj dávka napätia. No proste mi to vychádza na 70%. (29.11.2006)

Nuda, nuda, nuda. Michael Mann neni proste muj typ rezisera. Hodnotim pouze film, bez porovnavani se serialem, ze kteryho jsem nevidel ani jeden dil. Jedinej klad filmu mi prisla kamera. Pusobi tu prirozenejc nez v Collateral, je dost syrova, ale zaroven je dost casto pekelne zrnitej obraz. Co se tyce pribehu, tak i kdyz se tvari maximalne realisticky a originalne a kdo vi co jeste, tak je plnej klise a podobny pribehy tu uz byli nekolikrat. A problem je, ze se taky bere smrtelne vazne, takze neni ani sance se zabavit u nejakejch hlasek nebo vtipku. A kdyz uz je ve filmu nejaka akce, ktery moc neni, tak hlavne vinou naprosto dementni hudby (Ktera je az asi na dve, tri pisnicky, debilni v celym filmu.) ztraci jakekoliv napeti. Ale kdyz to tak vezmu, ani jednou jsem nebyl za celej film napnutej. Vsichni herci se tvari maximalne drsne, at uz to jsou hlavni postavy nebo ten nejpodradnejsi poskok, takze to za chvily pusobi dost otravne. Navic posledni prestrelka, ktera mela velkej potencial, je totalne zkurvena. Ale jeste jeden klad tu je - zvuky, ty jsou pekelne vostry, az to malem rvalo usi. Mann nenatocil nijak vyrazne spatnej film, jen sem se proste nebavil, mozna by se mel neco priucit u Michaela Baye, aby vedel, jak natocit akci, protoze dramatickou cast vcelku zvlada. (17.08.2006)

Posazení diváka do rozjetého vlaku může být v případě rychlého a srozumitelného popsání situace velkým plusem. Tady to vyšlo tak na půl a z toho průměru už snímek nevybruslil. Mann je specialista na přestřelky, jenže ty mě moc neberou, a tak je pro mě nosnou konstrukcí romantická linie filmu a Colin Farrell s vizáží německého pasáka. (10.07.2011)

Koktejl z Mannových oblíbených klišé. Dobře nasnímaná, dobře zahraná další Mannova namixovaná variace na téma výběru povolání - aneb další instruktážní film o tom, že ani dobří hoši, ani zločinci nemají tu správnou perspektivu, která by jim umožnila skutečně v čase vychutnávat krásu a hodnotu života, ale že mezi těmi, které jejich povaha či řízení osudu předurčily pohybovat se v šedé zóně mezi oběma stranami, se občas vyskytnou výjimeční jedinci nucení dotýkat se podstaty věci, svého bytí - a že vzácně se při troše štěstí mohou letmo dotknout i jeden druhého. Byť jen na okamžik, v němž se protínají dramatické úsečky jejich životů, jen na tak dlouho, nakolik se jim podaří to protínání svých komplikovaných vektorů v tom okamžiku silou vůle zpomalit. *** Mannovy ústřední postavy ovšem nejsou žádné osvícené bytosti, které by na té hraně dokázaly vybalancovaně žít - jsou to lidi, kteří si nikdy nedopřejí dost času na rozmyšlenou, za co jim život opravdu stojí a proč, a jeho zbytek stráví zase ve zrychleném tempu událostí, smíření s rutinou štvané či štvoucí zveře, pohánění nostalgickou vzpomínkou na ten vzrušující zpomalený okamžik, v němž si užasle sáhli na něco pravého, a namlouvající si, že to je nejvíc, čeho se dá vůbec dosáhnout, takže po zbytek života jim stačí vzpomínat. *** Od filmu Heat, kde se Mannovi podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posledností riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze opakuje, omílá, předvádí své staré teze v nejrůznějších nových a třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, a působí tak poněkud vyčpěle. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Dirty Dancing v žánru kriminálního thrilleru. (17.01.2015)