Miami Vice

Koktejl z Mannových oblíbených klišé. Dobře nasnímaná, dobře zahraná další Mannova namixovaná variace na téma výběru povolání - aneb další instruktážní film o tom, že ani dobří hoši, ani zločinci nemají tu správnou perspektivu, která by jim umožnila skutečně v čase vychutnávat krásu a hodnotu života, ale že mezi těmi, které jejich povaha či řízení osudu předurčily pohybovat se v šedé zóně mezi oběma stranami, se občas vyskytnou výjimeční jedinci nucení dotýkat se podstaty věci, svého bytí - a že vzácně se při troše štěstí mohou letmo dotknout i jeden druhého. Byť jen na okamžik, v němž se protínají dramatické úsečky jejich životů, jen na tak dlouho, nakolik se jim podaří to protínání svých komplikovaných vektorů v tom okamžiku silou vůle zpomalit. *** Mannovy ústřední postavy ovšem nejsou žádné osvícené bytosti, které by na té hraně dokázaly vybalancovaně žít - jsou to lidi, kteří si nikdy nedopřejí dost času na rozmyšlenou, za co jim život opravdu stojí a proč, a jeho zbytek stráví zase ve zrychleném tempu událostí, smíření s rutinou štvané či štvoucí zveře, pohánění nostalgickou vzpomínkou na ten vzrušující zpomalený okamžik, v němž si užasle sáhli na něco pravého, a namlouvající si, že to je nejvíc, čeho se dá vůbec dosáhnout, takže po zbytek života jim stačí vzpomínat. *** Od filmu Heat, kde se Mannovi podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posledností riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze opakuje, omílá, předvádí své staré teze v nejrůznějších nových a třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, a působí tak poněkud vyčpěle. Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na Dirty Dancing v žánru kriminálního thrilleru. (17.01.2015)

I na Manna příliš dlouhé (a že mám jeho styl vyprávění rád). Celkem zamotaný děj drží v pozoru zájem, stejně jako tradičně precizní kamera a trefně vybraná hudba, ale onen digitální look působí až příliš často otravně a narušuje tak vizuální kontinuitu filmu (tolik zrnitých scén se v kině jen tak nevidí). Na druhou stranu to má ten příjemný efekt, že díky digitálu je atmosféra Miami syrová. Všechny ty nablýskané káry a obří vybavené baráky nepůsobí jako výtažky z katalogů (jak prezentuje Bay Miami v Mizerech), ale jako reálný doplněk světa drog a zbraní, který se ukrývá za líbivou tváří exotického prostředí. Miami Vice je podstatě to samé, co Robbery Homicide Divison, ovšem s tím rozdílem, že hlavní postavy tu nemají tolik prostoru (především Foxx je krutě v pozadí) a děj je až příliš nárazově pojatý (v rámci pravidel "máme na to vše 90 minut, než spustíme hlavní akci"). Byl by to výborný díl krimi seriálu, ale je to slabší celovečerák. Je mi to upřímně líto, protože mám Manna hodně rád. Snad mu to vyjde příště, až zase zapojí i normální kameru, díky čemuž nebude pak každá akce tak nepřehledná a každá noční scéna jak krupicová kaše... (15.08.2006)

Je pravda, že tohle neni úplně typickej akční film, kterej přiláká spoustu lidí, ale mě rozhodně nezklmal tolik jako ostatní. Sice jsem taky očekával trochu víc, hlavně z tý akční stránky filmu, ale podle mě to docela dobře dokázal vynahradit poutavej děj a výborná atmosféra, která provází opravdu úplně celým filmem. Takže nějvětší problém Miami vice neni podle mě ani tak nedostatek akce, jako spíš celková délka filmu, sice jsem se nudil minimálně, ale u některých scén bylo hodně cítit, že jsou příliš natahovaný a přitom třeba ani neměly nijak zvlášť velkej dopad na děj a bez některých scén bych se třeba úplně obešel, takhle se to strašně natáhne a působí to trochu uspávacím dojmem, což teda filmu moc neprospívá, kór když je tak málo tý akce, která je ještě k tomu všemu špatně rozdělená, protože se s ní setkáme jenom na začátku a na konci, takže celej prostředek filmu je jen sled nejrůznějších scén s drogama, který cestujou všude možně a žádný moc velký oživení se nekoná. Ale když už se konečně někdo odhodlá vystřelit, tak to oprvadu stojí za to, v kině to skoro až trhá uši, takhle perfektní ozvučení je hodně velkej klad filmu. Výborný jsou taky oba hlavní herci, jak Colin farrell, tak i Jamie Foxx vypadaj perfektně a dělaj dojem, že nikdo jinej by se do filmu víc nehodil. Celkově to teda nakonec neni vůbec špatnej film, takovej typickej od Michael Manna, kde neni nijak zvlášť akce, ale za to se hodně dbá na perfektní atmosféru, na poutavej děj a na to aby napínavý scény byly oprvadu hodně napínavý, takže i když vim co se asi stane, tak jsem byl stejně napnutej, ale přece jenom tenhle rok už jsem viděl několik lepších filmů a taky si víc potrpim na akční scény než zdlouhavej příběh, proto jenom 4* (21.08.2006)

Láska amerického detektiva a kubánské Číňanky jako pravé ruky kolumbijského narkobarona? Že by globalizace? Tahle věta symbolizuje hlavní problém Miami Vice, a tím je scénář. Jak je Mann zručným režisérem, tak je podle mě špatným scénáristou. Ve filmu je totiž nemálo dějových zářezů, nad kterými nelze než kroutit hlavou. Tak rychlá Montoyova důvěra v nové dopravce (kteří přitom nápis jsem drsnej polda mají přímo napsanej na čele)? Stejně tak vyslání celého oddělení narkotik až do Kolumbie? No i policajti maj nárok na odpočinek. Romantické dostaveníčko na Kubě? Ještěže Fidel zrovna onemocněl. Hispánci kšefující s neonacisty? Atd. atd. Vůbec celá konstrukce příběhu je dost nezvládnutá, jako šitá horkou jehlou. Začínáme v několika dějových liniích, aby nás v půlce filmu všechno okolo přestalo zajímat a my koukali, jak nám ta lovestory dopadne. Takže máme něco o zrádci, ale i když se dozvíme, z jaké služby asi je, jeho totožnost nám zůstane utajena. Ne proto, že na vše policisté prostě přijít nemohou, ale prostě proto, že se na to asi ve scénáři zapomnělo. Z filmařského hlediska mě udivila nejen kamera (která byla OPRAVDU digitální :)), ale hlavně celková kompozice záběrů, která přímo čišela televizností, což vrcholí v akční přestřelce, kde díky zrnitosti opravdu hodně špatně vidíme, co se vlastně děje. To vše doprovázeno místy velmi seriálovou hudbou. Mannovou klasickou devizou zůstal zvuk. Hlasité výstřely a střely narážející do překážek působí velmi reálně. Herci ani špatní, ani nijak výrazní (což třeba u Farrella zamrzí), na Gong Li toho moc smyslnýho nevidím, jediným výraznějším je pro mě Ciarán Hinds (Caesar z Říma), bohužel ho scénář odsuzuje do další z variací na neschopu z FBI. Z mnoha hledisek tak Miami Vice působí prostě jako jeden díl seriálu natočený za velké peníze (moc tam vidět nejsou), který se od hodinových epizod liší lepší režií a neučesaností do odpolední podoby. Z podobných filmů poslední doby tak králem zůstává Válka policajtů. (18.08.2006)

Neobyčejně inteligentně natočený blockbuster, který doplácí na slabý scénář a okázalé přešlapování mimo hlavní proud tradiční detektivní akce. Z mého pohledu je to druhé absolutně největším kladem snímku – o ruční kameře si můžu myslet cokoli, ale ve službách Michaela Manna má své opodstatnění. Atmosféra hodně řeže syrovostí a skvělý hudební podkres jí dodává moderní tempo. Scénář, to už je bohužel neomluvitelné. Malý prostor pro profilování postav, nudná stavba příběhu a žádné zvraty – ani výtečný Mann nedokáže vnést do Miami Vice napětí a jiskru. Ale právě když si člověk odmyslí, že od filmu s rozpočtem 135 melounů se očekává především efekt, začne být tahle autentická povídačka o dvou chlapech na hraně zákona hodně zábavná. Ne jako akční film, ale jako syrové psychologické drama bez kliček a frází. Slabších pět. (01.07.2009)