Réžia:
Michael MannScenár:
Michael MannKamera:
Dion BeebeHudba:
John MurphyHrajú:
Colin Farrell, Jamie Foxx, Li Gong, Naomie Harris, Ciarán Hinds, Justin Theroux, Barry Shabaka Henley, Luis Tosar, John Ortiz, Elizabeth Rodriguez (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Detektívi Ricardo Tubbs a Sonny Crocket sa spoločne inkognito pohybujú pod floridským slnkom a rozkrývajú temný a dolármi nasiaknutý svet obchodníkov s drogami. Tubbs je zdvorilý a flegmatický elegán, ktorý žije so svojou priateľkou, počítačovou analytičkou Trudy Joplinovou. Kolega Crockett je jeho pravým opakom – je záletník a švihák. Ich takmer rutinná práca sa však zhatá vo chvíli, keď sa známy záletník Sonny zaľúbi. Jeho láskou sa totiž stala Isabella, milenka obchodníka so zbraňami a drogami. Pre Crocketta a Tubbsa sa začína hra na ostrie noža. Obaja sú postupne tlačení k múru a rozdiely medzi policajtmi a lumpmi sa nebezpečne stierajú... (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (733)
No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. ()
Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 ()
Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. ()
Pro mě osobně (tzn. pro osobu, která podobné snímky rozhodně nevyhledává) celkem rutinní hollywoodský kriminální...film - navíc s totálně trapným a klišovitým milostným vztahem mezi jedním z "poldů" a ženou, stojící "na té špatné straně". Opravdu povedených hlášek bylo pomálu (snad 2 nebo 3 - ovšem slovům "já ujíždim na mojitu" se smáli jen zasvěcení) a naopak trapných dialogů až moc. Ale kupodivu jsem našla i jedno (v mezích) velké pozitivum - a tím je velmi zajímavá digitální kamera (tu a tam rozmazané záběry, občas "špatná" kvalita obrazu, občas "voyeurské" pohledy, syrovost...) - díky ní se člověk mohl lépe ponořit do děje (třebaže ten nestál za moc). Takže za zajímavou kameru jsou ty 3* nakonec celkem zasloužené (protože jsou skoro prakticky jen za tu kameru a chvílemi jakous takous atmosféru)_____Po dalším uvážení snižuji na 2* - za kameru je to hodnocení dobré až až (kdosi se totiž odvážil přede mnou vyslovit dosti nesmyslné srovnání Mami Vice a Departed - a mně došlo, že mezi těmito filmy je minimálně dvouhvězdičkový rozdíl - takže když Departed 4, Miami musí na 2 - sory, hoši, oproti tamtěm jste prostě jen namachrovaní bezduší trapáci...). ()
Není to žádné překvapení, přesto to má něco do sebe co nutí diváka sledovat sled sekvencí a nenechá ho na pochybách. Herci jsou velmi pečlivě a vkusně vybráni a ve filmu jejich snaha rozhodně navyšuje kvalitu tohoto filmu. Celkem jsem se bavil, i když se to těžko hodnotí...přeci je to film již mnohokrát uznávaného režiséra a díky tomuto filmu rozhodně jeho pověst poroste dál svižným tempem. Velmi mě přkvapil soundtrack spíše ve stylu elektra a rocku, jehož obsah je k příběhu a k jeho tempu velice dobře přikládán. Nejvíce mě zaujali skladby: Mogwai - Auto Rock, Goldfrapp - Strict Machine, King Britt - New World in My View a nejvíce John Murphy - Who are You. ()
Galéria (59)
Zaujímavosti (29)
- Během příprav na roli Sonnyho Crocketta se jeho představitel Colin Farrell stal terčem hodně ostrého žertíku: "Mohli jsme strávit spoustu času s tajnými policajty, kteří se zrovna chystali na nějaký případ. Asi týden jsem s nimi procházeli secvičené scénáře a situacie a myslel jsem si, že mezi námi vznikla nějaká vzájemná důvěra. Šlo to tak hladce, že mi řekli, že se můžu jít podívat na opravdovou práci - měli kupovat čtyřicet kilo kokainu od nějakých Kolumbijců a tvrdili, že to nebude nebezpečné, protože s nimi už navázali přátelský kontakt. Zkrátím to: Najednou se to podělalo a všichni vytáhli bouchačky. Byl jsem posranej až za ušima, málem jsem si obarvil kalhoty. Ale nakonec jsem díky tomu opravdu pochopil, jaké to je, když se v takové situaci ocitnete. Myslel jsem si, že to bylo doopravdy... a když jsem se druhej den dozvěděl, že to všechno sehráli, cejtil jsem se jako debil. Ale pomohlo to určitě." (NIRO)
- Původní seriál vznikal v letech 1984-89 a celkem má 111 dílů. Album „Miami Vice Theme“ od Jana Hammera se dostalo na první příčku žebříčku Billboard v USA. Setrvalo na čele 11 měsíců, čímž se stalo nejúspěšnějším televizním soundtrackem všech dob. (imro)
- Natáčení v Dominikánské republice pozastavili v říjnu 2005 na tři dny kvůli negativní reakci veřejnosti a střelbě, při které ochranka štábu zranila útočníka. Výstřely jsou údajně slyšet ve scénách z této země. Produkci dělal problém také hurikán Katrina, kvůli kterému se muselo rovněž přestat natáčet. (imro)
Reklama