Saw 2

První díl Saw byl masivním hitem a i přesto, že stál pouze 1 milion dolarů ve finále dohromady vydělal milionů 100. I proto bylo hned jasné, že série bude pokračovat. Musela se ovšem obejít bez režiséra Jamese Wana, který se rozhodl věnovat jiným projektům. Režijní náhrada poté přišla v podobě Darrena Lynn Bousmana, který je v podstatě pro sérii Saw stejně důležitý jako tvůrci celé série James Wan a Leigh Whannell (který se za psací stůl vrátil i v rámci druhého dílu).   Darren Lynn Bousman byl stejně jako James Wan u prvního Saw debutantem. K Saw 2 se poté dostal velmi zajímavým způsobem. Bousman totiž napsal scénář k filmu, který měl nést název The Desperate. Ten ovšem studio zamítlo s tím, že až příliš přípomíná první Saw. Jenomže zároveň potřebovali náhradu za Wana a zároveň potřebovali příběh pro druhý díl. Producenti Mark Burg a Oren Koules tak Bousemanův scénář použili jako zdrojový materiál pro Saw 2. Právě na tomto místě tak Whannell vzal Bousemanův scénář a ve spolupráci s Wanem ho přepracoval do světa Saw. Sám Bouseman ovšem prohlásil jednu věc - mezi jeho původně plánovaným The Desperate a Saw 2 by divák rozdíl nenašel. Všechny postavy, pasti a úmrtí tak zůstali nepozměněné a Bouseman se tak svého původně plánovaného režijního debutu v jisté formě dočkal.   Kromě Whannella za psacím stolem se vrátila i většina tvůrčího filmu z prvního dílu. Kameraman David F. Armstrong, střihač Kevin Greutert a především skladatel Charlie Clouser. Především ovšem narostl rozpočet. Časy, kdy Saw 1 stálo pouhý 1 milion dolarů byli dávno pryč, přesto se ovšem rozpočet v rámci druhého dílu navýšil pouze na 4 miliony dolarů. I přesto ovšem tvůrci měli mnohem lepší podmínky (ikonická loutka Billy už nebyla ovládaná rybářským háčkem, ale byla čistě mechanická) a Bousman, který se u režie zdržel v rámci série až do čtvrtého dílu v podstatě se svým druhým dílem série navodil směr, kterým se série v budoucnu vydá. Pasti byli brutálnější, zvraty se pokoušeli být ještě rafinovanější a jako v případě klasického sequelu se tvůrci rozhodli utrhnout se ještě více ze řetězů. A právě na tomto místě přichází zásadní otázka: Bylo to vlastně celé dobře?   Bousman skutečně navodil směr, který výsledně definuje celou sérii Saw. Nedá se mu poté upřít jediné - Bousman si jednoduše umí pohlídat vizuál. Dvojka může do jisté míry fungovat jako soběstačný film, což v podstatě koresponduje s Bousmanovým prohlášení o tom, že by mezi původním (ne Saw) scénářem a výslednou verzí nepoznal rozdíl. Další díly už v tomto ohledu mají mnohem výraznější problém, kromě pár odkazů na události z předchozího dílu ovšem první Saw skutečně může fungovat sám o sobě. A ve finále ani tak nevadí to, že již po závěru prvního filmu víme, kdo je Skládačkový vrah, ten WOW moment je jednoduše pryč a Darren Lynn Bousman není James Wan. Navazovat na první Saw je už díky těmto podmínkám nepříjemné a i proto se dá ve finále říct, že je vlastně překvapivé, že je Saw 2 celkem slušná záležitost.   Do jisté míry vizuální forma zůstává - Saw 2 nepřichází o zběsilý střih, přístup kameramana Davida Armstronga se nemění a celkově je Saw 2 ve svém pokračování stejně tak depresivní podívanou jako první film. Horší je to i díky tomu, že tentokrát jsou pasti skutečně brutálnější a to takovým způsobem, že se nedějí mimo záběr. Právě až od doby vydání Saw 2 nastupuje přístup k sérii od mnoha lidí, kteří sérii Saw označují za torture porno. Bousmanův scénář je ovšem o poznání méně chytřejší než v případě prvního filmu, finální zvrat je o poznání méně fungující než v případě prvního filmu (a především už tolik nepřekvapí) a celkově se u Saw 2 divák tak trochu nezbaví pocitu nastavované kaše. Na druhou stranu se ovšem dá říct, že šlo celé Saw 2 natočit o poznání hůř.   Saw 2 má blíž ke klasickému slasher hororu. Na rozdíl od prvního filmu film už postrádá přítomnost detektivní podívané (především už proto, že je identita Skládačkového vraha nejen od konce prvního dílu profláknutá, ale tvůrci jí připomenou v podstatě v samotném úvodu) a ani jako psychologický horor to už nefunguje tak solidně. Především i proto, že děj prvního filmu se točil kolem dvou postav, které spolu museli strávit jeden čas v jedné uzavřené umývárně a šlo jim o život. V případě druhého filmu se příběh točí kolem 8 lidí, kteří se procházejí kolem domu plného pastí. Shawnee Smith je jako Amanda sice nadále po prvním díle velmi solidní, zbytek jejich hereckých kolegů ovšem zřejmě podcenil návštěvnost vysoké školy. Ano, ani Leigh Whannell nebyl v prvním Saw příkladem nebes hereckých výkonů, přesto šlo ovšem alespoň o sympatickou postavu a z Whannella šla do jisté míry cítit i jistá forma snahy. Tady to celé do jisté míry působí tak, že se nikdo z protagonistů hlavní pasti filmu nesnaží jen proto, že jde přece o horor. A to je zásadní chyba. Postavy navíc nejsou sympatické a ani kdovíjak prokreslené a kromě Amandy vám na rozdíl od Gordona a Adama z prvního filmu v hlavě jednoduše nikdo nezůstane.     Přesto se na herecké výkony v Saw 2 nedá vyloženě nadávat. Takový Donnie Wahlberg je jako Eric Matthews velmi fajn, především ale více prostoru dostává Tobin Bell jako Skládačkový vrah. O tomto vrahovi se dozvídáme mnohem více a do jisté míry to funguje. John Kramer se více odhaluje jako složitá persona, která to sice do jisté míry myslí celé dobře, přesto je v postavě Kramera možné naleznout různé znaky psychopatie a pokrytectví. Už v prvním Saw se dalo nad mentalitou Skládačkového vraha uvažovat, dvojka ale zvýrazňuje problém, který se dalším a dalším dílem stává výraznější a výraznější. Jak má vlastně divák Kramerovu ideologii vnímat a do jak velké míry jde vlastně o antihrdinu se zvláštním morálním kompasem?   Už úvodní past naznačí směr, kterým se pokračování Saw vydá. A i zde začíná pomalý pokles v rámci chytrostí série. V případě Saw 2 se sice ještě nedá mluvit o momentu, kdy by byli vymyšlené pasti totálně směšné, přesto co se týče kreativity v oblasti pastí nepatří Saw 2 mezi kdovíjaké perly. Úvodní scéna nebo střela skrz kukátko možná snadno zůstanou v paměti, jinak se ovšem Saw 2 v rámci série nezapisuje kvůli kreativitě v oblasti vymýšlení pastí. Na druhou stranu ovšem Saw 2 dělá na rozdíl od svých pokračování mnoha věcí dobře.   Bousman si nejen umí pohlídat vizuál, ale do jisté míry se mu podařilo napodobit přístup Wana. V jejich přístupech jde sice najít výrazné odlišnosti, přesto se Bousman projevil jako talent, který éru pokračování Saw nastartoval důstojným směrem. David Armstrong se díky vyššímu rozpočtu mohl za kamerou více vyřádit, ikonický hudební motiv Charlieho Clousera nikdy nezklame a střihač Kevin Greutert jednoduše nezklamal. Problém byl jen možná v tom, že Saw 2 dorazil jen rok po premiéře prvního filmu a následující díly vždy následovali rok poté až do roku 2010 a Saw VII, který sérii na jistou dobu ukončil. V případě Saw 2 se tvůrci pokoušeli ještě více rozpracovat postavu Johna Kramera, představit ty rafinovanější pasti a zvraty a především nastavit dějový arch, který tvůrcům vydrží ještě několik let. Zatím co je do jisté míry možné Saw 2 sledovat bez uvědomění si návaznosti na první film (nepolíbený divák tak ve finále jen nepozná postavu Kerryové, identitu Dr. Gordona nebo důležitost umývárny), následující díly Saw je už prakticky nemožné sledovat bez vzpomínek na předchozí filmy. Přesto Bousman navedl slušný směr, který do jisté míry fungoval a i přes o poznání méně zajímavý děj, o poznání méně šokující zvrat a o poznání méně WOW zážitek natočil důstojné pokračování.   Saw 2 je slušná záležitost, která se ovšem po vzoru většiny pokračování snažila být větší, přesto v tom selhala. I kvůli tomu, že Wanův styl jednoduše v případě prvního filmu sehrál velkou roli, Bousman tu nepříjemnou atmosféru již nenavázal tak solidně jako právě Wan a ve všech ohledech je Saw 2 o poznání méně zajímavou záležitostí než v případě prvního filmu. Ať už v rámci postav, v rámci tajemna nebo rámci kreativity. Rozpočet sice narostl, Wan ovšem za o poznání menší rozpočet natočil více zajímavou podívanou. Přesto je Saw 2 určitě důstojné pokračování, které minimálně sloužilo jako slušné nakopnutí nové éry série Saw....... (16.10.2017) (menej) (viac)