Zlomené kvety

Osud květin ve váze u Dona doma, políbení ruky od Laury či úvodní chůze pošťáka mezi dvěma světy oddělenými živým plotem - to je převážně obrazem sdělující král nahodilosti Jarmusch. Tlumeně, lidsky a s humorem v černém saténu o nevyzpytatelnosti osudu a touze každého člověka hledat ve svém životě něco, co postrádá, přičemž mnohdy ani netuší, co to přesně je.. Melancholický nezbeda Bill Murray tou otráveností sice připomínal jistého švába z japonského hotelu, ale lze mu to mít za zlé, když je v rolích vyhořelého hmyzu tak dobrý..? (17.06.2014)

Premyslal som, ci tomuto filmu dat 3 alebo 2 hviezdicky, nakoniec som sa rozhodol pre 2. Mam velmi rad herca Billa Murraya, ale dej filmu sa vliekol takym pomalym tempom, ze som takmer zaspal a nepacila sa mi ani ta hudba, ktora sa tam stale opakovala. Samozrejme, ze ma zaujimalo, ci nakoniec najde zahadnu byvalu priatelku, s ktorou ma udajne syna, kedze mal vela priateliek, ale skoncilo to pre mna s mnozstvom otaznikom, rovnako ako aj pre hlavneho hrdinu. Takze sorry Mr. Jarmusch, Ghost Dog - Cesta samuraja bol super film, ale Zlomene kvety zostanu u mna na smetisku spolu s dalsimi nudnymi filmami. (04.08.2007)

Velmi zajímavé dílo. Mé první setkání s tvorbou Jima Jarmusche ve mě zanechalo příjemné a mírně nostalgické dojmy. Film je založen v podstatě na jednotlivých návštěvách a konverzacích s dávnými láskami a pojížděním v autě. Říkám si, že se za celý film vlastně příliš nic moc neudálo. Bill Murray dojede, nastává okamžik dávného shledání, předá dámě krásné květiny. Pak nastává chvíle rozmluv či jídla a odjezd. Totéž se opakuje několikráte. Jednoduché a nezáživné, řeknete si možná. Ale pro mě v tom byl jakýsi nepopsatelný náboj a jakoby jakási aura toho tichého, nostalgického a osamoceného děje. Na němž má nejvíce zásluhu civilní projev Billa Murrayho. Pro něj snad nejvíce typický. Nemluvný, melancholický, s minimem gest a mimiky, a s pohledem smutného psíka. Film obsahuje úchvatné momenty. Scéna, kdy Bill navštíví první ženu v podání Sharon Stone, otevře mu její mladá, rozkošná a milá dcera v župánku, usadí jej a poté... no, údivem mi spadla ústa nad tím překvapením a krásou:) Poté scénky s Chloë Sevigny (ta dívka mě zaujala už v Americkém psychu) a závěr s putujícím mladíkem v podání Marka Webbera. (14.03.2011)

84% - Jarmusch napsal kýčovitý příběh, ale film má ke kýči daleko. To je možná jeho hlavní klad. Nějaké moralizování, potoky slz při návratech na "místa činu", nebo dojemné shledání, si tu divák neužije. Film nabízí pouze děj, pár úsměvných scén, různé detaily k povšimnutí, a poměrně neutrálního hlavního hrdinu, což dává divákově fantazii mnohem větší prostor. Závěr je naprosto úžasný... Pátá hvězdička unikla filmu jen těsně, a sice proto, že se mi zdál místy trochu "odfláknutý". Opakování stejných střihových postupů v pokaždé stejném autě a pokaždé s touž hudbou, která je sice zajímavá, ale kdo už má naposlouchaný nějaký ten afro jazz, čeká marně na vývoj...prostě příliš málo kontrastů. Broken Flowers je film, co určitě stojí za shlédnutí, a já se k němu někdy moc rád vrátím. (06.06.2006)

Svět dokáže být plný tajných znamení. Možná jste zamilováni, ale nevíte o tom. A najednou se díváte okolo sebe a zjišťujete, že věcem, které byly ještě před několika dny šedivé jak zapomenutá zeď, čísi odchod vdechl růžový odstín. Jenže růžová je přítomnost, která opadává stejně rychle, jako plátky růže z Valentýna a kdysi kvetoucí minulost leží teď polámaná u vašeho prahu. Opíšete kruh a zatočí se vám nad vším hlava. Pochopíte, že vše má svůj skrytý smysl právě jen mezi dvěma údery srdce, ale že pak i v tom nejmenším mrknutí víčka se může skrývat ten nejhlubší smutek a že zrovna tamhleten mladík může být váš ztracený syn. Anebo taky někdo úplně jiný... (14.03.2009)