Dieťa

Od doby, kdy jsem poprvé viděl filmy Roberta Bressona (řekněme takové tři čtyři roky zpátky), na mě z plátna nedýchla taková nestrojenost a věrnost realitě. Jistě by se tu dalo polemizovat o spoustě věcech, ale v zásadě Dítě reprezentuje směr, jakým se může ubírat kinematografie ve snaze plnit nějaké vyšší úkoly - ať už formální, nebo svým sociálním poselstvím. Myslím, že odpor k tomuto filmu vychází především z neschopnosti potlačit své naučené požadavky, aby námi film manipuloval. (24.04.2006)

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. (05.07.2005)

Jestli něco nemusím, tak filmy o hloupých lidech. A snímek L'Enfant o lidské hlouposti je. Těšil jsem se, že snímek bude popisovat složitosti lidského života jako je založení rodiny v ne zrovna ideálních podmínkách, ale místo toho divák sleduje životní trampoty a neschopnost jednoho primitiva. Navíc film téměř postrádá jakýkoliv příběh, díky čemuž je devadesáti minutová stopáž místy téměř k nevydržení. Spousta scén se v nepatrných obměnách neustále opakuje a sledovat jednoho tupce, jak chodí od ničeho k ničemu, sem tam něco ukradne a vyšmelí se dá tak maximálně hodinu. Pro jednoho vrcholné umění, pro druhého nuda k pokálení a já zde umění a filmařskou zručnost rozhodně nevidím. Herci se snaží, ale Renier stvárňuje natolik primitivní postavu, že k němu nelze přivyknout a talentovaná Déborah Francois vlastně nemá co hrát, ale tu naštvanou pózu jsem jí celkem žral. Celé je to chladné a realistickým stylem natočené, ale pro mě nepříliš uvěřitelné, kde slabý (uměle hrocený) příběh zabíjí vše ostatní. (03.10.2013)

Nechcem vyznieť povrchne, ale nebyť "akčnej" sekvencie naháňačky na motorke, Dardennovci by ma po prvej hodine skoro uspali. Zároveň ale musím skonštatovať, že po intenzívnej záverečnej polhodine, možno najlepšej v ich kariére, mi spätne aj predošlý dej pripadá zostrihaný presne na mieru. Rosetta aj v tomto prípade síce ostala nedosiahnuteľná, ale musím slávnym bratom priznať cit pre gradáciu deja. Ono to nakoniec aj skončilo v momente, kedy by už všetko následné zobrazeným udalostiam hovoriť bolo zbytočne doslovné. Aj v rámci európskeho festivalového artu si myslím, že by okrem Dardennovcov iba málokto nepokračoval vo vysvetľovaní toho, čo bolo ďalej. (03.05.2017)

7,5/10 Tak trochu anti-film (teda aspoň pre vyslovene mainstreamovo orientovaných divákov) o troch-štyroch deťoch rôznych vekových kategórií (ale zdá sa, že tá dievčina sa z toho dostala pomerne rýchlo). Cestu k nemu si musí každý divák hľadať sám, samotný film vám to nijako neuľahčuje (ale ani nekomplikuje). Inak, Jhershaw je celkom vtipný, ak od realistického/naturalistického filmu požaduje nejaké "príkrasy a umocňovanie"... . (09.01.2007)