V zajatí rýchlosti

O filmu jsem prakticky nic nevěděl, o to větší je mé překvapení při zjištění, o jak skvělý film se jedná. Burt Munro, dobrák od kosti si plní životní sen s pomocí stejně dobráckých a příjemných postav. A o tom to je. O dobrotě a ochotě. Oskarový výkon Anthonyho Hopkinse Munroovi dodává tu správnou jiskru, jakoby jste Burta znali již dlouhou dobu. Mě osobně tedy lámání rychlostních rekordů mnoho neříká, já raději zůstávám pěkně při zemi, ale zde je podáno velice pěkně a Roger Donaldson se stále lepší a lepší. Jsem zvědav, jaký bude jeho další film. V zajetí rychlosti si podle mě oskarovou nominaci zaslouží, alespoň pro nejlepšího herce v hlavní roli. (05.11.2006)

Krásný film o milém, okouzlujícím a hodném člověku, kterým pan Munro jistě byl. Bezelstně si svou cestou podmanil spoustu lidí když šel za svým snem. Byla jsem napnutá jak kšandy, bojíc se o jeho život a stále sem čekala až se něco pokazí. Nepokazilo, film mi zvednul náladu a řekla jsem si, že být hodná, přející a laskavá k lidem mi přece nebolí a tak proč život nezkusit touhle cestou? (26.02.2012)

Anthony Hopkins je absolutně špičkový herec a vypadá to jakoby mu role Burta Munroa byla psána přímo na tělo. Tedy kdyby nebyl Burt skutečně žijícím člověkem. Ale oba jsou si v jednom podobní - věk není překážka, aby člověk nemohl být stále aktivní. Už dlouho jsem neviděla takhle hřejivý, nikoli sentimentální, film. (26.07.2006)

"Nemám brzdy, nepřijel jsem brzdit, ale jet. Nač padák? Nechci skákat padákem, ale chci uskutečnil rychlostní rekord. Nemám ochranný oděv, zato mám kvalitní košili z pravé novozélandské vlny". Štěstí přeje připraveným a Burt Munro byl připravený celá léta, aby si na svém Indiánovi uskutečnil celoživotní sen. Okouzující Anthony Hopkins v roli člověka, který na své pouti z Nového Zélandu do Utahu nejen rozesměje, ale i přinutí uvěřit, že žádná myšlenka není neuskutečnitelná. (28.04.2006)

"Za pět minut na takový motorce zažiješ víc než někteří lidé za celý svůj život." Aby bylo jasno, tak nepatřím k dobrovolným dárcům orgánů, kteří "nesmrtelně" kličkují po silnici mezi auty, ale s Burtem Munroem jsem na jeho Indána usedl rád. Tady jde totiž o sen a já mám rád veterány s duší dítěte, kteří nevedou se svými vrstevníky řeči o počasí a ani s nimi nesoutěží v počtu chorob. A přesně takový Burt je. S prvním slunečním paprskem počůrá citroník a pak už jen začíná dolaďovat svou dvoukolovou lásku. Já jsem si jeho cestu k rekordu dost užil a nejvíc na mě působil ten jeho optimismus, který Burtovi přihrával samé ochotné lidi, bez nichž by svůj sen nikdy neuskutečnil. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem si hned chtěl splnit nějaký sen, ale na Everestu jsem už byl, žraloka jsem přepral, Trumpa na prezidenta USA protlačil, peníze v květináči vypěstoval a dokázal jsem ochránit své nádobíčko před deseti nejkrásnějšími ženami světa, tak už fakt nevím, co bych si měl přát. (22.12.2016)