V zajatí rýchlosti

Nepřekvapivě, až tuctově koncipovaná biografie, u níž žánrové zařazení vypovídá prakticky o všem. Na můj vkus až příliš hřejivá idealistická nota, která mi víc sedí do Domácího štstí. Potěšil návrat víry v herecké schopnosti Anthonyho Hopkinse, který doopravdy válí. Škoda, že je cítit omezený ranec peněz. (26.06.2006)

"Za pět minut na takový motorce zažiješ víc než někteří lidé za celý svůj život." Aby bylo jasno, tak nepatřím k dobrovolným dárcům orgánů, kteří "nesmrtelně" kličkují po silnici mezi auty, ale s Burtem Munroem jsem na jeho Indána usedl rád. Tady jde totiž o sen a já mám rád veterány s duší dítěte, kteří nevedou se svými vrstevníky řeči o počasí a ani s nimi nesoutěží v počtu chorob. A přesně takový Burt je. S prvním slunečním paprskem počůrá citroník a pak už jen začíná dolaďovat svou dvoukolovou lásku. Já jsem si jeho cestu k rekordu dost užil a nejvíc na mě působil ten jeho optimismus, který Burtovi přihrával samé ochotné lidi, bez nichž by svůj sen nikdy neuskutečnil. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem si hned chtěl splnit nějaký sen, ale na Everestu jsem už byl, žraloka jsem přepral, Trumpa na prezidenta USA protlačil, peníze v květináči vypěstoval a dokázal jsem ochránit své nádobíčko před deseti nejkrásnějšími ženami světa, tak už fakt nevím, co bych si měl přát. (22.12.2016)

Takový malý hezký film o jednom velkém snu, plný hodných lidí, kteří jsou vždy ochotní pomoci hlavnímu hrdinovi. Díky tomu, že film postrádá výraznějších konfliktů, je lehké odhadnout, jak kdo bude reagovat a jak která situace skončí. Roger Donaldson má podobný vypravěčský styl jako Lasse Hallström, ale narozdíl od něj neumí vdechnout život vedlejším postavám a tempo filmu drtí až přílišnou naivitou. Možná jsem cynik, ale na mě tam prostě bylo až příliš "hodných, ochotných a vždy chápajících" lidí, což se navíc podepsalo i na tom, že postupně naprosto zmizelo napětí z toho, zda to Hopkins nakonec zvládne... (20.06.2006)

Tak, a dnes ještě s čistým svědomím přidám další z kvarteta výnikajících filmů, jichž jsem byl v posledních dnech svědkem, a z nichž si každý zaslouží maximální pětihvězdičkové hodnocení. V případě snímku V zajetí rychlosti je pak verdikt víceméně jasný. Film má totiž několik předností, které mu nedovolují klesnout níže než nad nadprůměrné hodnocení, a jež z něj vedle Pána Prstenů dělají další z klenotů kinematografie Nového Zélandu. Za prvé je to neskutečně charismatický, milý a k sežrání Anthony Hopkins, jemuž role stařičkého mladíka sedla přesně na tělo. Dále tu je příběh, během jehož sledování jsem se ani nanosekundu nenudil, a který mě neuvěřitelně bavil po celé dvě hodiny. V podstatě jsem se s hřejivým pocitem v hrudi doslova těšil a pukal blahem a nadšením, jaká další svérázná epizoda vyjde v případě tohoto roztomilého novozélanďana Burta na povrch. Celkově vzato mne tento filmový zážitek příjemně pobavil, rozesmál i rozesmutnil, a já si tak po dlouhé době znovu uvědomil, že sledování filmů má v sobě prostě něco, co jiné druhy kultury nikdy mít nebudou... Sedni a dívej se. (08.06.2009)

Prudí vás soused, buzeruje nadřízený, nebo máte pocit, že vás nikdo nemá rád a slušnost mezi lidmi vymizela? Jděte na poslední Donaldsonův snímek, kterému by spíše slušelo pojmenování V OBJETÍ LASKAVOSTI. Jde totiž o nesmírně pozitivní film, který nejenom krásně vypráví o tom, že se vyplatí jít za svým snem, ale v němž jsou všechny postavy, které Munro na své cestě vstříc v utažské závodiště potkává, laskavé a vstřícné, od drsňáků na motorkách, přes travestitu, farmářku, šéfa autoprodejny až po traťové rozhodčí. Pomoc bližnímu se ještě pořád nosí, i o tom ten film je. A Hopkins tím krásně zahraným upřímným smíchem v momentě, kdy se dozvěděl, že je zapsán mezi závodníky, opět dokázal, jak skvělým hercem, i po letech "půstu", ještě pořád je. (31.07.2006)