Samurai Champloo

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

S trochou nadsádzky možno Watanabeho ďalší výrazný počin (i keď tentoraz s veľkým režijným, no nie scenáristickým prispením Mamoru Hosody) označiť za postmodernú popkultúrnu anime variáciu mnohovrstevnatého románu Umberta Eca Meno ruže. Najjednoduchšie identifikovateľným žánrom je v tomto prípade historické dobrodružstvo vsadené do fikčného sveta, avšak každé ďalšie odkrývanie hlbších významov a súvislostí závisí na šírke znalostí japonskej histórie, spoločnosti, kultúry, umenia, "klasickej" povojnovej kinematografie i ich letmých aj dlhotrvajúcich stretnutí so západným svetom; predovšetkým však aj od toho, na čo pri sledovaní upriamite svoju pozornosť. Seriál však zostáva absolútne sebestačným, emocionálne silne previazaným, zábavným dielkom s jasným primárnym príbehom a rozvíjajúcimi sa postavami (Mugen a Jin síce pôsobia na prvý pohľad ako Ying a Yang, a Fuu ako infantilná komická figúrka ohurujúca len svojou roztomilosťou, no nenechajte sa oklamať) so živým pozadím. Najsilnejšou kartou je práve umné kríženie žánrov a prostý nápad použiť hip-hopovú hudbu (ktorej podlieha i dynamika a strih akčných scén), subkultúrny fenomén moderného Japonska, vo výprave naprieč érou Edo. Veľmi vyvážená a neokázalo nadčasová záležitosť, v ktorej možno čítať ako v otvorenej knihe, a pritom stále nachádzať niečo nové. A vo finále musím povedať, že už dávno som sa necítil s nejakou skupinkou animovaných postáv tak dobre a tak veľmi mi po skončení nechýbali. Návratu sa nevyhnem ;-) Toľko predbežný komentár, ktorý neskôr rozviniem. Howgh. 100% (30.12.2014)

Po dlouhé době jsem se podíval na anime a zrovna jsem si pustil jedno z těch lepších. Ačkoli mi hip-hop moc neříká, prolnutí samurajské kultury s moderní západní mi zas tolik nevadilo. Příběh je to spíš jednodušší a leckdy dost předvídatelný, ale docela jsem se u toho nasmál a chytlo mě to, takže u mě dobrý. (18.01.2014)

Anime už mám nakoukáno poměrně dost, ale zrovna tohle mě docela zklamalo. Animace je sice zajímavá, ale dějově se dá přirovnat k většině seriálům západní produkce. Nicméně hlavně díky skvělé animaci a občas pár vtípkům se na to koukat docela dá i přesto, že občas nevíte, jestli se nacházíte v Japonském Doju, nebo černošském ghettu. Edit: Po shlédnutí dílu s hořícím polem marihuany přidávám další hvězdičku. :D (08.02.2007)

Samurai Champloo je pěkně nekompromisní anime, v několika epizodách má vypravěče policajta z minulosti, který si je ale vědom té naší přítomnosti, jeden díl je jakýsi halloweenský non-canon speciál, nebo co (doteď ho nechápu), sype do Edo éry spoustu anachronismu s hip hop street prvky v čele, má zábavné krvavé souboje a je jasně pro dospělejší typy. (SPOILER O ZÁVĚRU ASI) Právě proto škoda závěru. A vůbec, seriál se celý tak nějak potácí odnikud nikam, aby během tří posledních epizod skončil, bez předchozího build-upu, bez výrazné jiskry, bez pocitu uzavření. (KONEC SPOILERU) Ty street art prvky jsou taky pěkně roztroušené, zpravidla ve "fillerech", kterým se v anime zřejmě ani nedá vyhnout, ale které zrovna v tomhle seriálu vůbec nepůsobí nudně. Animace je naprosto úžasná, Mugen a Jin jsou výborné postavy, ale je tu stále promrhaný potenciál. Seriál tak nějak našel zlatou žílu, ale místo, aby vytěžil, co mohl, jen pobral, co unesl a do dolu už se nevrátil. Škoda. (17.02.2013)