Star Trek V: Nejzazší hranice

Raspberry Award (Maliny) : 1990 : VÍŤAZ (3) : Najhorší film, Najhorší herec - William Shatner, Najhoršia réžia - William Shatner, NOMINÁCIE (+3) : Najhorší film dekády (desaťročia), Najhorší herec VR - DeForest Kelley, Najhorší scenár - David Loughery, William Shatner, Harve Bennett. (25.10.2008)

Neni to az tak spatne jak jsem podle hodnoceni ocekaval, ale nejslabsi Star Trek film do te doby to urcite je. Stale jsou zde ale super sceny na zemi v narodnim parku, pisecne prostredi planety Nimbus III, setkani s bohem, nebo navrat hudby Jerryho Goldsmithe, takze co nabidnout to ma. 6/10 (19.04.2014)

Na hraniční planetě mezi Federací, říší Klingonů a říší Romulanů, která je jakous takous zárukou celovesmírného míru, ve městečku, kde má každá civilizace svého zástupce, se objevuje Vulkánec Sybok - který díky své schopnosti telepatie přesvědčí všechny ostatní, o existenci tajemné planety Sha-ka-ree. Ta má v každé civilizaci svůj obraz toho pravého ráje. Sybokovi a jeho lidem se podaří i "zabavit" Enterprise, a společně s její posádkou se vydává až k samotné hranici vesmíru... Oproti čtyřce, která je jedna z nejlepších Star Trek filmů, tak pětka obsazuje opačné pole pořadí - celý film je neuvěřitelně nudný. Sice se neustále dějí nějaké "zvraty", ale k ničemu to nespěje, a tak jsem si docela oddechl při závěrečných titulcích... (29.01.2004)

No tak hlavně že pluj pluj loďko pluj, chch. No nevim jak je to možny, ale docela mě to bavilo. No nebavilo mě to zas tak moc jako třeba krmení koně, ale v nouzi se to dalo. Triky už ušly poměrně solidní cestu, Spockova rodina dycky překvapí a klingoni bez titulků mě bavili svou řečí (nevim jestli to byl tak vtipnej dabing nebo originál, chch). Obzvlášť vyzdvihuju dokonalej českej dabing Rusa komandéra Pavla Chekova, nemá chybu. Nikdo mě už ale nedonutí se na to někdy kouknout znova. To si rači nechám uříznout a přišít ucho. Naopak. (21.09.2010)

nejhorší, respektive jediný špatný ze všech dnes již dvanácti celovečerních filmů podle Star Treku. Shatner se sice nedávno ukázal jako nesmírně talentovaný režisér schopný dostat se až na dřeň citlivého tématu, ale schopnosti, jež projevil v oblasti niterných, hluboce osobních dokumentů (The Captains), nedovede uplatit u akčního blockbusteru. jeho režie, ostatně jako celá dramaturgie filmu vyznívají vysloveně amatérsky. tragédii dovedly do konce na svou dobu mimořádně špatné speciální efekty, které mají blíže Původnímu seriálu z šedesátých let, nežli áčkové filmové produkci konce osmdesátých. film velkou měrou mrzačí také střihová skladba. těžko spekulovat, jestli střihač byl až takový diletant, nebo zda se touto cestou pokoušel zamaskovat lacinou výpravu a jiné následky malého rozpočtu. buď jak buď, zdařilo se mu obrat o jakékoliv napětí i to málo nadějných akčních scén, které byly ve scénáři (přistání raketoplánu pod klingonskou palbou, zátah na město v pouštní krajině, nechtěně kuriózní závěrečný souboj s "Pánem Bohem", atd.). co ovšem neměl nejmenší šanci zakamuflovat nikdo, je fakt, že celá fabule je pouze děravou sítí z absurdit navěšených na další absurdity (slézání hor bez jištění, odlákání hlídky ženským zpěvem a tancem, vysvobození z "papírového" vězení, únik nekonečně vysokou výtahovou šachtou na raketových botách, nadržení Sulu s Chekovem slintající za klingonskou mužatkou, sonda Pioneer 10, které narostl warpový pohon a dostala se tak až na klingonské území, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho...). Děje nerespektují elementární fyzikální zákonitosti ani kontinuitu fikčního světa (Spock má náhle bratra? A cože to je ve středu galaxie?), jejich zvraty se jeví být motivovány čirou náhodou, jednání postav často nebývá objasněno o mnoho lépe (především Klingoni jsou naprosto nevyzpytatelní pomatenci), akční závěr filmu vyznívá přímo jako fraška. Co je ale ze všeho nejhorší a sotva odpustitelné, z filmu se zcela vytratila veškerá podstata původního Star Treku – jakákoliv ušlechtilá teze nebo myšlenka, kterou bychom mohli vyčíst mezi řádky. namísto ní dostávají diváci jen ostudně banální frázičku, že "bůh je v našich srdcích" a míní se tím asi tak tolik, abychom ničemu nevěřili slepě, byli na sebe hodní a měli se rádi. Star Trek je ovšem krev v mých žilách, a tak přes naprosto zpackané podání a tupou sluníčkovou tezi v závěru, mám sklony vnímat především ty malé izolované ostrůvky kvalit, jakých si film přeci jen pár uchoval. Jedním z nich je Goldsmithův legendární soundtrack, dalším jsou vybrané scény blíže rozkrývající skryté kouty duše legendárních postav, pojetí prožité bolesti jako konstituční součásti lidské duše (nic objevného, ale potěší) a plno dalších nepatrných momentů a chvil, kdy zpod toho nánosu neumětelství vysvitla přežívající trocha toho zabitého potenciálu. (16.08.2012)