Star Trek V: Nejzazší hranice

A mě tohle docela bavilo. Je to takové místy docela naivní a nesnaží se to o akci, což mi ale nijak nevadilo. Seriál nemám nakoukaný, ale s těmi postavami jsem se celkem snadno sžil a dalo se s nimi tuhle rádoby filosofickou podívanou projít. Kirk, Spock a Bones jsou výborní a stojí to hlavně na nich, ale oni se zapojí i ostatní. A tak nějak to prostě stačí. (08.04.2015)

Doprdele lidi vy jste fakt mentálové :D Tak já tenhle díl na základě zdejšího zdrcujícího hodnocení roky odkládám a teď když ho náhodou chytnu v tv zjistím, že je to úplně pohodová svěží jízda plná nadhledu... Výsledné vypointování celé té pouti za nejzazší hranici je sice kapku nedotažené a dalo se z něj vytěžit mnohem více, ale jinak je to fajn zábava a v řadě startrekovských filmů rozhodně nejde o nějaký propadák.. (10.01.2016)

Zklamání. Velké zklamání. Zrovna od tohoto dílu jsem měl velká očekávání, ale hodnocení tady nelžou. Rozhodně zatím nejslabší Star Trek film. Shatnerova režie mi nevadila, problém byl spíše ve scénáři. Bylo tu dost hluchých míst a dost věcí o ničem, film se spíše vlekl. Ovšem první půlhodina stála za to, škoda, že se to tak zkazilo. Potěšili mne exteriéry a oceňuji hlavně práci kamery. Až finále ( dejme tomu poslední půlhodina filmu byla vcelku ucházející ). Mohly pokročit i triky, ty ovšem nebyly nic moc a představitel Syboka byl nemastný neslaný. Hudební doprovod ale dokonalá klasika.... pro trekkies povinnost, ovšem předešlé i následující filmy jsou lepší. Rovných 60%. (02.04.2012)

Shatner to zkusil s náboženstvím a dopadlo to doooost průměrně. Na jedné straně slušná kamera i kulisy, na druhou triky, které snad musely být záměrem, a scénář, snažící se být tak strašně cool, až je to docela nuda. První půlhodinka hodně navnadila ("kempování" se Spockem je vzrůšo), ale jinak jedno velké nic, narvané až po okraj WTF momenty (Spockův brácha, McCoyův táta, Bůh...). (27.04.2009)

nejhorší, respektive jediný špatný ze všech dnes již dvanácti celovečerních filmů podle Star Treku. Shatner se sice nedávno ukázal jako nesmírně talentovaný režisér schopný dostat se až na dřeň citlivého tématu, ale schopnosti, jež projevil v oblasti niterných, hluboce osobních dokumentů (The Captains), nedovede uplatit u akčního blockbusteru. jeho režie, ostatně jako celá dramaturgie filmu vyznívají vysloveně amatérsky. tragédii dovedly do konce na svou dobu mimořádně špatné speciální efekty, které mají blíže Původnímu seriálu z šedesátých let, nežli áčkové filmové produkci konce osmdesátých. film velkou měrou mrzačí také střihová skladba. těžko spekulovat, jestli střihač byl až takový diletant, nebo zda se touto cestou pokoušel zamaskovat lacinou výpravu a jiné následky malého rozpočtu. buď jak buď, zdařilo se mu obrat o jakékoliv napětí i to málo nadějných akčních scén, které byly ve scénáři (přistání raketoplánu pod klingonskou palbou, zátah na město v pouštní krajině, nechtěně kuriózní závěrečný souboj s "Pánem Bohem", atd.). co ovšem neměl nejmenší šanci zakamuflovat nikdo, je fakt, že celá fabule je pouze děravou sítí z absurdit navěšených na další absurdity (slézání hor bez jištění, odlákání hlídky ženským zpěvem a tancem, vysvobození z "papírového" vězení, únik nekonečně vysokou výtahovou šachtou na raketových botách, nadržení Sulu s Chekovem slintající za klingonskou mužatkou, sonda Pioneer 10, které narostl warpový pohon a dostala se tak až na klingonské území, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho...). Děje nerespektují elementární fyzikální zákonitosti ani kontinuitu fikčního světa (Spock má náhle bratra? A cože to je ve středu galaxie?), jejich zvraty se jeví být motivovány čirou náhodou, jednání postav často nebývá objasněno o mnoho lépe (především Klingoni jsou naprosto nevyzpytatelní pomatenci), akční závěr filmu vyznívá přímo jako fraška. Co je ale ze všeho nejhorší a sotva odpustitelné, z filmu se zcela vytratila veškerá podstata původního Star Treku – jakákoliv ušlechtilá teze nebo myšlenka, kterou bychom mohli vyčíst mezi řádky. namísto ní dostávají diváci jen ostudně banální frázičku, že "bůh je v našich srdcích" a míní se tím asi tak tolik, abychom ničemu nevěřili slepě, byli na sebe hodní a měli se rádi. Star Trek je ovšem krev v mých žilách, a tak přes naprosto zpackané podání a tupou sluníčkovou tezi v závěru, mám sklony vnímat především ty malé izolované ostrůvky kvalit, jakých si film přeci jen pár uchoval. Jedním z nich je Goldsmithův legendární soundtrack, dalším jsou vybrané scény blíže rozkrývající skryté kouty duše legendárních postav, pojetí prožité bolesti jako konstituční součásti lidské duše (nic objevného, ale potěší) a plno dalších nepatrných momentů a chvil, kdy zpod toho nánosu neumětelství vysvitla přežívající trocha toho zabitého potenciálu. (16.08.2012)