Tanec je môj život

Tanec ako-taký mi toho veľa nehovorí, no a sám som sa k nemu zdiaľky priblížil (alebo ani nie) iba ak pri rôznych pofidérnych kreáciách na tanečnom parkete uprostred hromady ľudí - tým sme si však asi prešli takmer všetci. Že by som tomu ale holdoval nejak viac, užíval si všemožné detaily, striehol na zvládnutie prevedenia atď, tak to nehrozí, k tomu nemám absolútne žiaden vzťah. Banderas taktiež nepatrí zrovna k mojim obľúbencom, čiže východisková pozícia tejto snímky bola v mojich očiach dosť zlá. Určite tomu nepomohol ani fakt, že to bolo priam preplnené rôznymi klišé a dej filmu sa dal odhadnúť už počas úvodných minút. Nejakým zázrakom som sa cez to ale tentokrát dokázal preniesť, no a pozeranie mi nespôsobovalo žiadne výraznejšie trápenie. Chvíľkami mi to síce pripadalo až moc "presladené" a tak ďalej, no nič, čo by som vyložene nezniesol. Nebolo to nijak dotieravé (iba ak trochu), šlo to pomerne plynulo a dokonca ani ten Banderas príliš neprekážal. Takže na to, že absolútne nešlo o moju "šálku kávy", tak to dopadlo ešte pomerne fajn, mohlo to byť aj horšie, oveľa horšie. Každopádne podobných snímok, kde učiteľ/učiteľka prostredníctvom nejakej aktivity zvládne "skrotiť" alebo motivovať problémových žiakov, tých som videl už viacero a niektoré z nich ma zaujali aj o čosi viac. 3/5 (05.01.2015)

A je to tady... Senilita! Jak jinak si vysvětlit, že se mi tahle přeslazená pohádka líbila? Problémoví pestrobarevní žáci z problémového pestrobarevného prostředí, jeden z nich zvláště nekooperující, učitelé, co dávno rezignovali na veškerou snahu, přísná ředitelka... a do toho přichází člověk, který zjedná nápravu. Tentokrát nejde o mladou fešnou učitelku plnou ideálů, nýbrž o ulíznutého Banderase posedléhou etiketou a tanečky pro prďoly. A teď pozor, OBROVSKÝ spoiler: on to zvládne, ukáže těm asociálním soplům správnou cestu, naučí je tancovat a žít - jak nečekané! Snažím se rozpitvat, proč u mě "Take the Lead" mělo přece jen větší úspěch, než obdobné filmy: 1) Toníček je fešák a umí se hýbat, 2) smradi nebyli přehnaně odbojná pakáž, takže působili uvěřitelně, 3) ač se stavěli do rolí smířených obětí sociálního systému, nebylo to divákovi cpáno do chřtánu příliš urputně, 4) neřešily se kdovíjak zapeklité vztahy á la červená knihovna, 5) nemávalo se americkou vlajkou, 6) tanečky pro geronty i tanečky pro hormony byly hezky koukatelné. Vážně přemýšlím o čtvrté hvězdičce... a nic nebude! Na stará kolena snad ještě začnu čumět na "Stardance", "Bailando" a podobné výblitky české TV zábavy - to už bude lepší rovnou si hodit mašli! 69% (04.04.2011)

O tanci ... a hlavně o životě. Dobře - pokud mám být upřímná: Téma není na první pohled až tak originální - a kromě toho Pierre Dulane své žáky přesvědčil na můj vkus příliš lehce a poklidně, bez ostrých střetů. Nicméně snímek má pravdivý základ. Pierre Dulane je světově uznávaným tanečníkem a učitelem tance, který založil "Dancing Classrooms" - program výchovy prostřednictvím tance, který využívá řada veřejných škol v New Yorku. Pro film byl příběh pravděpodobně z velké části upravený a zdramatizovaný, aby byl dostatečně atraktivní … ale o to tady neběží. Občas chci věřit na pohádky - a tohle je milá a přívětivá pohádka na dobrou noc s bravurně zvládnutými tanečními čísly … jsou dny, kdy víc nepotřebuju. (03.04.2011)

Nevím, kdo nazval tento film muzikálem, ani dramatem bych to nenazýval. Každopádně Antonio, učitel tance, se rozhodne učit studenty s problémy po škole jeho tancům. To se jim však nelíbí a stále mu dělají problémy, nakonec jejich černou muziku smíchají s tím jeho a vznikne prolínání dvou světů, dvou hudebních středů a naděje na lepší život, na to, že můžou dokázat trošku něco víc a nemusejí rodit se a umírat stále podle stejných pravidel v jejich drsné čtvrti, kde je úmírání na denním pořádku. (10.01.2007)

Aj! Aj! To bylo jedno klišé za druhým! Naprosto nerealistická podívaná, která se schovává za zavádějící informaci, že film se vztahuje ke skutečným událostem. Shrnutí klasické historky: učitel to má těžké, nevzdává se, překonává spoustu překážek a nakonec se mají všichni rádi... No jo. Ono si to vlastně své fanoušky musí najít. (04.04.2011)