Faktótum

Knihy od Bukowskiho jsou sice dost vychvalovaný, ale já jsem od něho nikdy nic nečet. Co se týče filmů natočenejch podle jeho knižních předloh, tak je to celkem nuda. Už jsem viděl Štamgasta a tohle je dost podobný. Matt Dillon sice zahrál opilce Shitnaskiho, kterej se potácí od ničeho k ničemu, určitě líp jak Miky Šourek ve zmiňovanym Štamgastovi, ale na lepší hodnocení to nestačí. Slaboučký 3 hvězdy... (13.01.2014)

veľmi dobré a silné tri, lebo Bukowskeho mám rád, jeho poviedky sú super, jeho básne ešte viac, film je dobrý bez závislosti na tomto, je to také na ameriku netradične európske filmovanie (tu sa tá koprodukcia a momnožstvo kadejakých severských mien prejavilo); Dillona som si celkom obľúbil a hrá fakt dobre, snaží sa a tie jeho pohyby, jeho hlas a všetko, to mu ide, jediný problém je, že ako už bolo spomenuté, tak Rourke sa tipovo hodí aj keď nie ideálne, tak oveľa viac, lebo Matt je, aj keď pribratý a s ulízanými vlasmi a bokombradami a červenými lícami tak predsa len typ hollywoodskeho fešáka á la bad boy, niečo na štýl collinov farrelov a bradov pittov a bukowski bol riadna troska; inak žiadne výhrady, aj keď treba uznať, že scenár mohol byť aj lepšie spíchnutý (nemyslím na tempo, to mi vyhovovalo, ale situácie a hlavne tá špina, ktorej tam oproti predlohe bolo predsa len menej); hudobná zložka skvelá !!! (16.03.2007)

Henry Chinaski je alkoholik, gambler a sexuální neukojenec. Faktótum nemá žádný souvislý děj. Je tu množství scének popisujících Chinaskiho bloumání po světě, každá je zakončena nějakou pointou. Může se tedy stát, že někoho omrzí čekat, co to ten Chinaski zas provede vtipného, a zanevře na film, který mu neposkytl „příběh“. Ale není tím nejzajímavějším příběhem sám náš život? V tom se přece taky nic neodehrává plynule, podle hollywoodských šablon, ale v nečekaných skocích, které až dohromady utvoří nějaký obrázek. Snad by se dalo říci, že lidský mozek s časovým odstupem vytvoří z našich vzpomínek zidealizovaný tvar, který odpovídá naší představě „jak to skutečně bylo“. A tato představa je jistě silně zdegenerovaná načtenými knihami, zhlédnutými filmy, které nám vnucují určité ideální situace, které bychom chtěli také prožívat. A právě v tu chvíli přichází Chinaski – člověk, který nečte, protože jiné autory než sebe neuznává, a na papír vyhodí všechno co v něm vře, tak jak to právě proběhlo, tak, jak to sám zažil. Sice se snaží prožít od každého něco, aby bylo o čem psát, což pravdivost jeho výpovědi jistě trochu snižuje, ale neskládá se náš život z neustálých proher, a zdvihání se ze země? Faktótum je vtipné, skvěle zahrané a nabízí mnohá témata pro přemýšlení. Já si od autora předlohy jistě už brzy něco přečtu, a jsem rád, že mi byl připomenut právě touto, velice příjemnou formou. Přeci jen, střední škola už je za humny, a v alkoholickém opojení vysokoškolských let si na všechny tehdy nadrcené autory člověk nevzpomene. (16.03.2006)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Nemam rad Matta Dillona - komplet vyhasol, je to zasrany American / jo, jo SK a CZ porovnavacia baza je Europa/. Po kvalitnych filmoch ako The Outsiders a Drave Ryby + Vrazda na Brodwayi komplet vyhasol, a rok 2005 ho zastihol ako obycajneho cloveka /takych su miliardy, fakt nekecam/ a dalej? No dalej hovno. Dillon pise knihy a oddava sa neviazanemu sexu so zenami. Sem tam nanho vyskoci nejaka samica /alebo to ma byt naopak? - to je jedno, proste to je furt hetero, a na tom zalezi/ no a na tom je postaveny film. Nefunguje to ani ako zrkadlo odvratenej strany Hollywoodu - tam dominuje suverenne genialny Sunset Boulevard. Kto ma rad Dillona, moze si napliaskat tomu 6 alebo aj 7 hviezd, ja ho vsak neznasam a rovnako nemam rad ani tento film : 30 % (20.06.2015)