Faktótum

Jelikož jsem si už děj knihy moc nepamatoval, není nic co by mi ve filmu chybělo! Ono, stejně se dalo vynechat tak možná nějaké jiné zaměstnání, jiná "mrdna" nebo jinej chlastací kumpán! Dillon byl perfektní, úplně jsem na něm viděl, jak je mu blbě po chlastačce a jak ho to v té či oné práci sere! To samé Lili Taylor, ta už na to ale vypadá od přírody! Každopádně Rourkeův Henry v Barfly je o třídu výš. (07.08.2007)

Ač jsem si nedokázal v roli Henryho Chinaskiho představit Matta Dillona, tak musím říct, že byl skvělý a podoba s Bukowskim mě vyloženě překvapila. Snad jen ty jizvy po akné chyběly. Nevadilo mi, že byl film navzdory názvu "složen" z více Bukowskiho próz (Hrabalovské adaptace tak také velmi dobře fungují), ale měl jsem docela problém s Jan, a to proto, že Bukowski o ženě tohoto jména nikdy nepsal. Jasně, pochopil jsem, že jde o Jane, jeho životní lásku, dá-li se to tak říct, ale ta byla z úplně jinýho těsta, než jak ji zahrála Lili Taylorová, a navíc ještě o nějakých deset let starší než Bukowski. Tohle je od tvůrců vyloženě zbabraný. Také jsem nepochopil ten posun v čase. Ono to sice není až tak znát, ale Chrysler PT Cruiser cca 2000 a PC asi z téže doby na stole v kanceláři přeci jen bouchnou do očí. No ale jinak velká spokojenost. (07.07.2009)

Bukowského jsem čítal tak před pěti lety, film mi bohužel přišel oproti Mistrovým knížkám docela nudný a krotký. Určitě ale za to nemohou herci, kteří jsou přesní (a Dillon prostě JE Chinaski - snad jen kdyby ještě trošku více zpustl). Řekl bych, že je to film spíše pro ty, kteří ještě Bukowského neznali, ale to je asi dobře, protože by je to mohlo přimět něco si přečíst... (12.07.2005)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Pokiaľ máte už dosť nablýskaných a naleštených filmov z hollywoodskej produkcie, kde sa všetko trbliece a ligoce americkým snom, treba si pustiť práve takýto štýl filmu, kde americká spoločnosť nastavuje svoju pravú tvár. Matt Dillon sa už po niekoľkýkrát ocitol v roli muža, ktorý sa ocitol na dne spoločenského postavenia a akoby sa stal hereckým hovorcom tohto typu ľudí. Hlavnou devízou filmu je pestrý scenár. Nespočetne rozmanitá spleť rôznych situácií, ktoré sa stretávajú na hranici tvrdej realistickej drámy a zároveň sú každú chvíľu v kontraste s drsným čiernym humorom. Spočiatku jednoduchý pohľad na život skrachovanca, plný protikladov sa postupne (hlavne záverom) mení na jemné moralizovanie, ale stále si drží štýl drzého a nekonvenčného príbehu s množstvom zaujímavých scén a hlavne skvelých hereckých výkonov. 85%. (12.07.2009)