Základný inštinkt 2

Sharon Stone na hlavu poražena trapností. Nicméně je to ona, co na celém tomhle "filmu" stojí alespoň trochu za řeč. Nutno podotknout, že první díl jsem vždycky považovala za thriller na efekt - s chlapem, co přemýšlí penisem, a ženskou, která se chová jako afektovaná štětka, z čehož muži v tomhle alternativním vesmíru šílí (jak originální). Přesto se Základnímu instinktu nedala upřít jistá sofistikovanost. Dvojka je ovšem debilní film s ještě debilnější pointou. Parťák stárnoucí Stoneové je navíc nedůstojný "přizdis*áč", i když jeho mentálská kreace na konci je vpravdě útok na cenu BAFTA. Chemie mezi ústřední dvojkou (stejně jako dialogy) funguje asi tak jako u soft porna. A David Thewlis půjde na hanbu za blbou roli v tak blbém filmu. P.S. Omlouvám se počet slov jako debilní v tomto komentáři, ale bohužel je to příznačné... (06.12.2009)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)

***Věděli jste, že: Natáčení mělo původně začít už v roce 2001. Projekt byl ovšem pozdržen, protože režii odmítnul režisér původního instinktu Paul Verhoeven.// Místo Verhoevena tak jako plánovaní režiséři figurovali třeba David Croneneberg nebo John McTiernan. Oba ovšem z projektu později vycouvali.// Hlavní mužskou roli měli původně hrát Kurt Russell nebo Pierce Brosnan. Oba ovšem odmítli a druhý jmenovaný ji dokonce postavu označil za "hnusnou".// Jistá nebyla ani účast Stoneové. V jednu chvíli se uvažovalo o jejím nahrazení Ashley Judovou. *** (18.03.2007)

Že tenhle film bude blbost, bylo jasné dřív, než padla jeho první klapka. Leda by tvůrci dokázali něčím překvapit. Povedlo se jim to? Svým způsobem ano. Scénář je totiž ještě o poznání pitomější, než jsem čekal. Zatímco první díl byl erotický thriller, dvojka je spíš vulgární nuda. Smyslnost dlaždičským slovníkem nenahradíš a bez scénáře, který má hlavu a patu, napětí nevybuduješ. Ale mohlo to dopadnout ještě hůř... (09.01.2011)

Něco tak nečekaně špatného jsem dlouho neviděl. První hodina filmu se vlekla jako dvě, druhá jako tři, Sharon Stone byla až lacině trapná a sexistické narážky, které pronášela v každé druhé větě, nudily. O nesympatickém panákovi, jenž jí byl co do neherectví rovnocenným protějškem, raději ani nemluvím. Michael Caton-Jones ten velkolepý průšvih bohužel nijak zachránit nedokázal, no a John Murphy by si bez Goldsmithova motivu ani "nevrznul". Zcela zbytečný snímek. (07.10.2012)