Elvis nebo Samuraj?

Postapokalyptický béčko s naprosto cool hlavní postavou, která si to v rytmu rock'n'rollu štráduje ve společenským obleku zpustošenou planinou se svým mečem a kytarou na cestě stát se po Elvisovi králem Vegas, během svojí cesty ještě stačí nasekat asi 200 lidí, z toho tak 100 sovětských retro vojáků a rozdat si to, v duelu rock'n'roll vs. heavymetal, se samotnou smrtí. Tady neni moc co řešít, prostě zábavný béčko, kterýmu k dokonalosti chybí jen několik litrů krve a trošku namakanější rock'n'rollový fláky (20.04.2009)

S velkými brýlemi, nepadnoucím saku, sportovních botaskách, kytarou na zádech a katanou v ruce putuje osamělý bojovník postnukleární pustinou do Lost Vegas, aby se stal králem rock’n’rollu, když to Elvis po 40 letech zabalil. Milovníci Tarantinova samurajského eposu by měli přehodnotit svůj pohled, jelikož Buddyho cesta ve společnosti nemluvného prcka je odyseou hodnou řeckého hrdiny, které odpustíte inspiraci v Šíleném Maxovi stejně tak jako několik scénáristických a logických chyb, které bohatě vynahradí ultracool fasáda nejen hlavního hrdiny, ale celého snímku jako takového. S podhledy kameraman nešetří, choreografie soubojů je i bez krvavého cákání skvělá a suchá vize postapokalyptického světa je tak sugestivní, až si budete připadat, jako by jste v nekonečné poušti stáli také. Tvůrci kostýmů zřejmě prošli hodně vizáží jak rock’n’rollových, tak metalových kapel, aby našly ty správné kusy, které by hrdinům padly a když si do toho připočítáte vynikající hudební doprovod s jasným poselstvím, že Elvis žije, vyjde vám, že tohle je jedna z neoriginálnějších podívaných, která poněkud nepochopitelně zůstala skryta zraku širší divácké obci. (01.08.2006)

Borec v obleku, s kytarou, mečem a roztrhaným slunečníkem, který se chová jako ultratěžkej frajer, putuje jakousi postapokalyptickou americkou krajinou do země zaslíbené, Lost Vegas. Neustále se ho jako klíště drží malej kluk a k tomu ho pronásleduje skupina týpků, jejichž kápo vypadá jak silueta Slashe, kterému není vidět do tváře. Cestou bojuje s hromadou všelijakých podivných zjevů, mezi nimiž nechybí např. banda jeskynních mužů ve starém autě, větrní lidé, co vypadají jak kosmonauti, nebo dokonce vojáci ruské armády. Celé je to hozené do jakési westernovo – nindžovsko – Pulp fiction – Mad Max stylizace a působí to jako parodie na... já vlastně ani netuším na co. Jediné co vím je, že tohle si v žádném případě netroufám ohodnotit, protože moje pocity se pohybovaly na široké škále mezi má to něco do sebe, až do „na jakou koninu to sakra zase koukám“. (26.05.2015)

Ruské atomovky smetly snad vše kromě rock ´n´ rollu, zvířecích instinktů a ostrých mečů v poměrně ucházejícím béčku, jehož slabinou je nerozvinutí hodně silných motivů a idejí. Scénář je tak překvapivě nejslabší stránkou, oproti tomu jsou herci více než slušní, stejně jako souboje, při kterých sice neteče žádná krev, ale díky zajímavé choreografii se na ně ve většině případů dá dívat bez přimhouření oka. Výtečná práce s barvami dává zapomenout na několik tragických chyb, jako jsou kupříkladu mixy denních a nočních záběrů a nebýt oné kýčovitosti v samém závěrů, která evokuje When worlds collide, a trochu svižnějšího tempa, šel bych s hodnocením o něco výše. Takhle se celé vyprávění rozkládá na změť hudebně dobře podkreslených epizod, jejichž výpovědní hodnota je prakticky nulová. Zainteresované diváky potěší paralela s QT (hudební) či fascinující podobnost závěrečného souboje s šestou epizodou Hvězdných válek – Návratem Jediho. Tohle maniak z videopůjčovny při komponování svého veledíla KB určitě viděl... (12.08.2005)

Má to geniální námět, ale srdíčko prostě nestačí. Chce to taky talent a ten tady chybí všem. Je to fakt hrozná sračka, která není ani zábavná. Jestli o tom někdo tvrdí že to má úžasnou práci s barvami a skvělou choreografii soubojů, tak by asi potřeboval šestistrunovkou po palici, aby se probral. A největší fail je hudba. Ruskej pseudorokenrol není trefa do černého. (19.08.2012)