Posledná zima

,,Zlobí se na nás, naše planeta - my ještě nevíme, co je odveta. Zlobí se na nás čím dál tím víc, za chvilku bude tu globální hic.." Tak tahle písnička od Tatbojs asi inspirovala Larry Fessendena k natočení tohoto dílka...Čekal jsem něco jako když né přímo remake Věci tak alespoň snímek, jíž se bude inspirovat. Izolovaná arktická základna k tomu měla všechny předpoklady i zajímavě se rozjíždějící začátek. To co ale přišlo pak.... Tak holt zelení eko teroristé už zaútočili i na této frontě - stříbrných pláten. Z horor-thrilleru se stala po první třetině snímku přiblblá eko agitka, kdy jsem jen nevěřícně sledoval v údivu další a další nelogický vývoj děje... První třetina a solidní výkony herců v čele s Perlmanem si zaslouží tři hvězdy, zbytek je skoro odpad. Dávám dvě, ale je to jen tak tak.... Snad mě prasob taky neodnese .... :-) (29.08.2011)

Nápad filmu i plíživé provedení jeho první části se mi hodně líbilo, obzvlášť kamera a cit pro kontrast v hudbě (průlety nad zasněženou základnou za zvuku Niny Simone, zádumčivý klavírní motiv při nálézání mrtvol). Hodně sympatické je, že si film velice dlouho vystačí bez lekaček a gore efektů, ale jede si po velmi působivé linii "je to Země, která nás chce zabít". Perfektně vystavěná atmosféra se absolutně rozklíží v závěru, který podlehne touze být šokující a zároveň dát divákovi "zlo" přímo před oči. A to už vůbec nemluvím o bizarním maglajzu, který tenhle proces doprovází – v jakémsi ekologicko-mesiášském záchvatu se "Poslední zima" mění na pěkně rychlou oblevu... Přesto díky slušným hercům a solidnímu technickému provedení (včetně režie Larry Fessendena) stojí tahle eko-agitka alespoň za vidění. (22.07.2008)

„Ne, v Boha nevěřím."„Ježíši Kriste, Jame...." Ano, nevěřil v Boha, ale poznal Peklo. Psychologický ekohoror, odehrávající se na polární základně, má asi nejblíže k Věci. Zatímco se speciální tým snaží vymyslet, jak dostat k základně těžkou techniku pro těžbu ropy a divák mezitím sleduje prostřihy na drancování naší planety, ukáže se, že v nepřirozeně rychle tající půdě se skrývá cosi zlověstného. Až do konce divák netuší, zda ony síly pocházejí z pradávných časů Země, nebo se jedná o mimozemské organismy. Ono je to nakonec jedno, jelikož snímek podobně jako právě Věc směřuje ke katastrofě, kterou ještě podtrhne závěrečná otevřená scéna. Herecky solidní, trikově laciné a mizerné. Snad jen exploze letadla a masky obstojí. Na druhou stranu slušné stupňující se napětí, kdy se jen zdánlivě nic neděje, ale tušení hrozivého neznáma sílí. Po rozležení v hlavě hvězdu přihodím, i když objektivně bych to viděl tak na 2,5*. (07.09.2019)

Podobných hororov ako je Vec o bezvýchodnej situácii skupinky ľudí uväznených za polárnym kruhom nie je veľa. Veľkou prednosťou The Last Winter je tajomno. Nijak sa tu nevysvetľuje prečo sa deje to čo sa deje, čo tentoraz nie je na škodu, práve naopak. Divák sa teda môže ľahko stotožniť s postavami. A staré známe pravidlo, že čo nie je vidieť toho sa bojíme najviac, tu platí ukážkovo, čoho sa tvorcovia nevzdali až do samotného záveru a ten ma potešil tak, že i vzhľadom na súčasné hodnotenie s kľudným svedomím prihodím ešte jednu hviezdu, pretože takéto malé vydarené filmy majúce svoje kúzlo si zaslúžia podporiť. PS: To počasie je fakt nejaké divné! (05.03.2008)

Filmečky odehrávající se v ledových či zasněžených pustinách mám docela rád, zvláště když se jedná o nějaké psychologické drama, nebo takovou Carpenterovu Věc a tento film je k ní mnohými přirovnáván. S čímž se nedá moc souhlasit, protože spolu nemají společného téměř nic. A vzhledem právě k tomuto přirovnání, na které jsem se nechal nalákat, jsem byl po rychlém „vystřízlivění“ tak trochu zklamán. Nejde vyloženě o špatný film, ale přece jenom jsem očekával něco jiného. Hlavní problém je v tom, že něž se tam začne vůbec něco opravdu zajímavého dít (nepočítám handrkování milostného trojúhelníku) je skoro polovina filmu v prdeli. Jako ono se fajn kouká na zasněženou krajinu a pozvolna stupňující se napětí na základně – psychologická stránka filmu byla totiž mnohem lepší a propracovanější než ta hororová, co si budeme (nebo spíš nebudeme) nalhávat, ale když už šlo o horor, tak jsem tak nějak očekával i tu hororovou náplň příběhu a ta přišla až záhy. Ovšem ve formě, že mi málem vylezli oči z důlku tou digitální hrůzou (duch losa ve formě Wendiga, žádné velké terno se tak tedy nekonalo). Asi nejlepší je pasáž s pádem letadla a jeho následky. V těchto chvílích byly mé choutky alespoň částečně ukojeny. To co však následovalo v samotném závěru, se však nedá snad ani slušně okomentovat. Nemyslím tím onen postapokalyptický záběr na opuštěné město, nýbrž putování dvojice Pollack – Hoffman a jejich osud. Bída třená nouzí a jeden z nejubožejších závěrů u podobně laděných filmů. Až jsem se divil, že Ron Perlman do něčeho takového lezl. Dalo se z toho rozhodně vytěžit mnohem více. Takhle jde jen o obyčejný průměr nic víc. 50% (28.07.2019)