Mesto stratených detí

Moje záliba v obskurnostech, fantasmagoriích a bizarnostech sice byla částečně ukojena, ale na druhý straně mě žalostně štve hlavní náplń filmu: Totiž, že Žán Piér předvádí spíš zajímavé kulisy na pozadí jakéhosi neurčitého příběhu. Ten je možná svým způsobem i originální, ale bohužel bez větší hodnoty. Teda... nechci, aby to znělo jako suchoprdí vejlev samozvanýho umolousance z "Katovny", ale mě to vyprávění fakticky neuspokojilo. V podivném a nesrozumitelném světě se šmrdolí nespočet podivných, nesrozumitelných až protivných existencí... A tak nějak se mi zdá, že celej film spíš balancuje někde na hranici zlýho snu a obskurního nesmyslu. Nemůžu si zkrátka pomoct...Nějakou větší hloubku (a ani extra napětí) jsem v těch podivných obrazech prostě nenašel. Takže na závěr velmi nerad: Tři z pěti za vizuál, mýho oblíbenýho Perlmana a spektakulární "sexy mozek" stráčka Irvina ... Zbytek šel krutě mimo. (07.05.2010)

Komentář se váže k mé druhé projekci 12. 3. 2009: Groteskní kabaret s prvky steampunku (technologické implantáty v retro stylu, nanotechnologie v područí vražedného blešího cirkusu, diferenciace společnosti jejíž jednotlicé vrstvy oplývají specifickou technologií atp.) a estetiky podivného fantastického stylu New Weird (neurčitá asambláž hororu, grotesky, fantasy a sci-fi), pod taktovkou nezaměnitelné imaginace Marca Caro. Město ztracených dětí je – podobně jako Delikatesy – bizarní, ale funkční fantastický slepenec originálních nápadů tvůrčí dvojice Caro/Jeunet a jejich ansámblu. Vytváří hermeticky uzavřený fikční svět, vyjmutý z „původního“ časoprostoru, za jehož hranicemi „nic není“ (podobně jako např. Burtonův Batman, Sin City, Anténa aj.). Tato filmová „snovost“ tvoří autonomní kauzální logické struktury, které obsahují vazby s archetypálními mimovědomými obrazy a umožňující (naladěnému) divákovi zažít percepční exkurzi do oblasti matric kolektivního podvědomí – reziduálního prostoru kolektivních myšlenkových procesů, divotvorného světa Alenky - chcete-li. (12.03.2004)

Město ztracených dětí je neuvěřitelně snové. Když jsem před pár dny velmi pozitivně hodnotil City of Ember za realisticky, poctivě a netradičně působící výpravu a za atmosféru, nenapadá mě, v jakých superlativech bych se musel vyjadřovat zde. Pokud můžeme umístnit rovnítko mezi výborné a extravagantní, pak výborné herecké výkony. Chemie mezi Onem a Drobkem mi v některých okamžicích připomínala Leona. ■ Migrénou trpící mozek mi lehce evokoval depresivního robota ze Stopeřova průvodce po galaxii :). (16.08.2011)

Kdo ukradl tomu dítěti sen? Krank, zlý vědec..... Město složený z prazvláštních kulis, spousta podivínů a morbidních nápadů. Žijící mozek trpící migrénami a fantasmagorie při kterých vyznavače filmARTU chytne záchvat nadšení. O mě se občas pokoušel spíš ten epileptickej. Tomuhle prostě moc nerozumím.... i když ta vizuální stránka je úžasná! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět film, kde se neustále týrají děti. 2.) Nevím co je: 1/3 dusičnanu sodnýho, 20% glycerinu a oxid siřičitý. 3.) Jediný na co se dá v TV koukat je ČT2 a ARTE HD. FILM, KTERÝ NEDOKÁŽU OBJEKTIVNĚ OHODNOTIT (22.09.2010)

Vizuálně originální a depresivně atmosferická pohádka pro dospělé, která však pod vším tím pozlátkem skrývá neoriginální zápletku o silákovi, který jde zachránit svého malého bratra. Ve filmu je spousta zajímavých nápadů a prostředí ve kterém se děj odehrává je svým způsobem kouzelné ale jako celek mě snímek moc nezaujal a po slušné první hodině jsem se začínal nudit. (31.07.2008)