Ima, ai ni jukimasu

Každý by si přál, aby se jednou stal zázrak a jemu nesmírně blízký člověk, kterého tolik miloval a nestačil ho zahrnout takovým množstvím lásky, kolik si dle něho zasloužil, opět vstoupil do jeho života a dal mu tak možnost prožít další chvíle plné štěstí, něhy a říct mu předtím nevyřčené. Ach, to bylo čarokrásné a křehké... Nemám slov. Bulel jsem už od 23. minuty, kdy v ruinách v lese zaznělo ono úžasné slůvko o čtyřech znacích a popotahuju, maje oči zarudlé od slz, ještě teď. Dnes už pro mě není nic podstatné - jen se uvolnit a vstřebávat tento mohutný emocionální zážitek. Nádhera! Pro mě se Sekai no chűshin de, ai o sakebu romantický vrchol roku. "Můžu tě políbit?"... "Nechceš?"... "Ale ano!" :-)) "Ty blázínku!" :-))) (06.11.2006)

Otci Takumimu a jeho synovi Yujimu, umře manželka Mia a maminka. Otec je trošku prostostoduchý a má zdravotní potíže a i když mu rodina nevěří že může vychovávat synka sám, dělá to se srdcem a jak nejlíp umí. Takumi synkovi po pohřbu řekne, že šla maminka na vzdálenou hvězdu a že se za rok až začne období dešťů opět na nějaký čas vrátí. Sám tomu také částečně věří, teda spíš v to doufá. Když začne období dešťů, opravdu Miu naleznou v lese, ta si však nic nepamatuje a je na Takumim, aby za čas který s nimi Mia bude, opět poznala lásku, kterou jí se synem dávali...... Tento nádherný příběh je už od začátku plný emocí, které nenechají jedno oko suché. Hlavní postavy jsou skvěle zahrané a celý film jsem Takumimu fandil, protože je to hodný člověk, který Miu opravdu miluje. Příběh pomalu plyne a přitom mi utekl jak voda, protože jsem se do něj zakoukal. Na konci jsem byl hodně dojatej, i když je ve filmu jasné, jak to dopadne. Pro mě prostě skvělý filmový zážitek, který má srdce a cit. Za mě jasných 100% :) (27.12.2012)

Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. (03.10.2009)

A zase som raz podľahol a zanechal som objektvitu pri úvodných titulkoch stáť za dverami. Ale veď prečo sa brániť?!...Príbeh čerpajúci z podobnej tématiky ako My live without me, zobrazujúc krehkú sebaobetavú lásku, ktorej je doprianá šanca ešte raz sa zrodiť aby sa mohla natrvalo usadiť v príbitku nezabúdania dvoch osôb bezhranične milujúcich, smútiacich. Nejedná sa o nijaký experiment s invenciou skôr o starostlivo vybrúsený diamant v rodinnej šperkovnici romantickej tvorby Ázie. Pre fanúšikov určite ďaľšia motivácia naďalej sa enchávať strhávať pravidelne filmami z týchto končín, pre iných možno zase pomalá romantická rozprávka nudiaca a neposúvajúca dej ani o milimeter za hodinu. Očividne som ten prvý prípad. 4,5* (09.12.2006)

Jak jsem byl uchvácen nemohl jsem se přestat dívat, ani si odběhout na záchod, takový jsem měl silný pocit z toho jemného a příjemného filmu. Tomuto já říkám romantika, lehká pohodová, ze života. Těžko se to popisuje. Žádné klišé ani přehnané momenty, vše je podáno nenásilně, s lehkostí a uctivostí pro Japonsko vlastní. Jestli se opravdu chystá remake, ja píše Altamir, tak jsem předem zhnusen. Tento snímek by měli pouštět všechny romance chtivé ženy svým polovičkám. Podle mně by se žádný nezlobil. (29.04.2006)