Ima, ai ni jukimasu

"Pri každej veci, ktorá Ti lahodí alebo Ti prináša úžitok alebo sa teší Tvojej obľube, nezabúdaj si hovoriť, aká je jej prirodzenosť. A začni tým najnepatrnejším. Ak máš napríklad v obľube hrniec, hovor si: Obľúbil som si hrniec pretože ak sa Ti rozbije, nebudeš sa znepokojovať. Ak bozkávaš svoju ženu alebo svoje dieťa, hovor si, že bozkávaš človeka, pretože ak umrie, nebudeš sa znepokojovať." (stoik Epiktetos). So stoickým kľudom je už potom ťažké a priam nemožné nechávať sa podobnými filmami citovo vydierať, huh! (22.10.2017)

Měl jsem nutkání zhlédnout tento snímek ještě jednou a opět musím přiznat, že jsem prvně lehce podhodnotil. Ono zkrátka k plnému docenění je třeba nakoukat těch asijských filmů alespoň stovku či dvě, pak lze teprve posuzovat kvalitu zodpovědně. Opravdu hezký, milý a poetický příběh, krásná prostředí (včetně rozpadlého domu v lese), příjemné klidné pokoukání, zábavné, romantické a dojemné, Takeuchi Yûko jako Mio moc moc půvabná a romantická, hezky zahrané a v povedeném závěru vše pěkně vysvětlené :-) Hudba mi na první zhlédnutí nepřišla dost výrazná, ale na to druhé už soudím opačně - je sice většinou hodně nevýrazná, ale k tématu a scénám nádherně sedí a příjemně pohladí na duši stejně tak jako celý snímek. (21.03.2015)

Trošku vypočítavý doják, ktorému som nejako nemohol zožrať príbeh. Zožrali sme už oveľa väčšie nezmysly, ale je nutné to dôveryhodne podať. Napriek nedôveryhodnému, urýchlenému a rozprávkovému objaveniu sa mŕtvej manželky, romantika funguje takmer na 100%. S blížiacim sa záverom som stále nebol úplne spokojný a v duchu som sa pýtal: "odkiaľ to vysoké hodnotenie?". Posledných 10 minút filmu môj celkový pohľad naň podstatne vylepšil. Šikovne podaná dovtedy jednostranná láska do seba v závere pekne zapadá. Film má mnoho silných a dojímavých momentov no ako celok mi až taký vyvážený nepripadal. 70% (24.04.2011)

Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. (03.10.2009)

Mnoho zemí dalo vzniknout spoustě výborným, dechberoucím a vůbec jinak úžasným, či památným filmům, které vynikají příběhem, inovátorstvím, řemeslným zpracovaním, nebo nečím jiným. ____ U všech těchto snímků (jakkoliv jsou vynikající) však přesto postrádam cosi, čemu soukromě říkám "pure soul" filmu. Je to čiste můj popis čehosi abstraktního, co neumím jednoduše popsat, ale jehož přítomnost vycítím a je jasně patrná už od prvních okamžiků filmu. Takovéto filmy ve mně zanechavají hlubokou brázdu pocitů, které mě dlouho hřejí a těší kdesi uvnitř, a na než je nemožné zapomenout. Jednou z velmi mála zemí, v jejíž produkci tento prvek nachazím, je Japonsko. A jedním z mála takových klenotů je "Ima, ai ni yukimasu".____ Jediný záběr zde nepostrádá svůj smysl a pevně dané místo, jediné vyřčené slovo není zbytečné, jediný pohyb bezúčelný. Herci jsou skvělí, příběh dokonale vypointovaný a tak přesně dávkovaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout... ____ Tohle vsechno normálně ale stejně nestačí, abych byl z filmu tak unešený, ze by mě to přinutilo psát tento text. To něco, co je zde navíc, bohužel neumím popsat. Je to duše filmu. ____ Možná ji v něm můžete také zkusit najít, chce to jen nebát se hledat. Konečně... Jestli tam je, nebo vám lžu, poznáte jen vy sami. (25.05.2006)