Babička

Sladkobolný přepis komplikované předlohy, který kladl důraz na pozitivní hodnoty takové "české" babičky. Vše bylo podřízeno nikoli nějaké interpretaci Babičky, ale chladnému kalkulu ukázat divákovi jeho představu o této postavě. Tomu byly podřízeny např. i kostýmy podle velmi rozšířených ilustrací A. Kašpara. Své poslání film splnil... Ale co dnes? (30.11.2007)

Kouzlo Čápovy Babičky tkví jednak tím, že scénáristé dokázali udělat věrný přepis této novely (Babička není román!), což vzhledem k formě, jak ji napsala Němcová, rozhodně nebylo jednoduché. A druhým faktorem je skutečně opravdu "vzorová" babička Terezie Brzkové, jedné z našich velkých hereček (vzpomeňme na její Barboru Hlavsovou). Za slzy se nestydím, a tak když slečna Hortensie babičce oznamuje, že pojede do Florencie, přes veškeré přehrávání Nory Cífkové, mi vhrknou slzy do očí. A filmy se slzami v očích musí mít hodně hvězdiček... (03.05.2017)

Nezapomenutelné filmové zpracování Babičky. Tvůrcům se podařilo přenést na filmové plátno pravou atmosféru té doby a vytvořit tak hodnotný "přepis" knihy. O hereckém obsazení netřeba dlouze polemizovat. Tereza Brzková ve své životní roli, obklopena dalšími velkými herci - těmi dospělými či dětskými. Neuvěřitelně malebné prostředí dodává filmu ten opravdový lesk, zmínila bych mou oblíbenou scénu v mlýně - dospělí sedí a poslouchají vyprávění mlynářovo, děti si hrají ve stodole na schovávanou. Taky bych se na chvíli zaposlouchala do těch příběhů či si zaskotačila s dětmi... (18.01.2008)

Škoda, že režisér Čáp v roce 1949 emigroval. Možná bychom se dočkali krásných filmů. Takových, jako byla Babička. Brzková se brzo stala synonymem pro typickou českou babičku. Původně byla tato role nabídnuta Růženě Naskové, ale ona sama nabídla režisérovi Čápovi téměř neznámou Terezii Brzkovou. ŠŤASTNÁ TO VOLBA! (18.07.2004)

Myslím si, že by Božena Němcová měla radost, jak František Čáp převedl její nejznámější dílo na filmové plátno. Především ta atmosféra venkova je věrohodná a stejně tak i lidí v čele se samotnou babičkou. Ta v podání Terezie Brzkové vypadá a mluví jako by sama vystoupila z knihy. Nejvíce mě dostávala ta její staročeština plná církevních blábolů (Pochválen buď Ježíš Kristus nebo že duše v očistci pláčou), kterými tento film působí jakoby by skutečně byl natočen v letech, kdy se děj odehrává. Stejně tak si myslím, že i černobílé podání Babičce nostalgicky pomáhá a černobílé záběry na bláznivou Viktorku tak vypadají jako z hororu. Myslím si, že Jiřina Štěpničková si tuhle roli fakt užila a dokonale se jí zhostila. Stejně jako Marie Glázrová v roli paní kněžny. Natočeno je to opravdu pěkně, obzvláště na film z přelomu 30. a 40. let. Je to taková růže mezi trním (těmi velelohrami, co se tehdy točily). Ovšem je to i film, který svojí tématikou a stářím u dnešního diváka tak nezaboduje jako v polovině minulého století. [5853. hodnocení, 129. komentář, 74%] (03.12.2020)