Souboj

River Phoenix hraje kluka, který odchází do Vietnamu, guláš v hlavě i v srdci a před odjezdem se chce ještě jednou pořádně pobavit a tak vytáhne holku, která - a tady si teprv uvědomíme, jak Lily Taylor při svém jemném půvabu dovede být i nevábná - podlehne iluzi, že se mu snad líbí, jenže jediný důvod její účasti na pařbě je příslib výhry pro jejího objevitele v soutěži "Kdo přitáhne nejšerednější buchtu". Ale to je teprve začátek filmu s výborným scénářem, režií a hlavně hereckým obsazením, filmu o hodnotách, které někdy přes klam oka a pod vlivem "jámámnavíc" zdání nepustíme do srdce. (19.11.2005)

Na rozdíl od většiny komentátorů si nemyslím, že se Birdlace do ošklivky zamiloval. Jenom využil poslední příležitost užít si ještě před odjezdem na frotu. Až tam si uvědomí, že se zachoval hnusně, asi proto, že to co zažil nebylo jednoduché. Člověk má většinou víc soucitu, když na vlastní kůži pozná nepřízeň osudu. Proto po skončení svého nasazení za dívkou přijde. Možná, aby se ji omluvil, možná aby si připomněl jaký býval, než ho válka změnila. Možná proto, že pro něj znamenala domov, protože byla poslední vzpomínkou na normální život. ___ Po letech jsem ten film viděla znovu a opět mě dostal - skvělé dialogy, skvělé herecké výkony. Podle mě jeden z mála očividných důkazů, že i někteří američtí herci umí hrát dobře. (16.02.2010)

Tenhle film se mi hrozně líbil, má v sobě neuvěřitelné kouzlo. Je vtipný i dojemný. Úžasné retro do 60. let s hity Boba Dylana, Joan Baez a dalších. Celý film vlastně vypráví o jednom dni, který spolu náhodou stráví voják Eddie Birdlace rukující do Vietnamu a ne právě pohledná dívka Rose. A přesto je tento den sblíží natolik, že se stává pro oba tou nejsilnější vzpomínkou. River Phoenix je vynikající jako ostatně vždycky, ale výborná je i Lili Taylor. Každopádně, čím si mě ale už od první chvíle tento film nejvíce získal, je jeho začátek, je takový poklidný, přirozený. Úvodní scéna je velice tichá. V autobuse plným vojáků slyšíte pouze tlumený šepot. I první záběr na Eddieho se nese uplně ve stejném duchu; sedí poklidně, tiše a osamotě - v člověku to vyvolává různé pocity. Podle mého je toto naprosto skvělý a nenucený způsob, jak hlavního protagonistu, který si v průběhu celého snímku prochází obrovskou charakterární změnou, divákům představit. Film vlastně začíná koncem, který nám dovoluje nahlédnou do života mladého chlapce, jež právě vzpomíná na hezké chvíle, které před odjezdem do Vietnamu prožil. Tento film má velice pomalý a jemný způsob vyprávění. Setkáváme se zde s mnoha hezkými a cituplnými momenty, ktere úsměv na tváři vykouzlit rozhodně umí. Ale také se setkáváme i s momenty, které naopak pěkně pobaví. Hlavním tématem tohoto filmu je upřímnost, přátelství, schopnost odpouštět, válka a láska. Tento filmový počin rozhodně nepatří mezi typické romanťárny. Naopak, přístup k lásce a přátelství, je zde odprezentovaný s ne-hollywoodským přístupem, což je zrovna jedna z věcí, která tento film dělá vyjímečným. První polibky nejsou vůbec dokonalé, naopak jsou nešikovné, místama nejisté a jsou podány v té nejvíce realistické podobě dvou mladých zamilovaných lidí. Dokonce nejsou ani podložené žádnou melodramatickou hudbou, ale naopak přesně takovou zvukovou kulisou, která se zase spíše přibližuje reálným momentům. Konec filmu je stejně tak jako začátek poklidný, upřímný a tichý. V této chvíli pochopíme, že slova jsou někdy opravdu zbytečná. "I'll just take a fucking beer." (15.03.2020)

Film ma ničím nezaujal. Neviem, z čoho niektorí usudzujú, že sa Eddie zamiloval. Zamilovaní predsa nevyhadzujú roztrhaný lístok s adresou milovanej von oknom. Ani záverečné objatie Eddieho a Rose mi nepripadalo, ako objatie milencov, skôr ako vzájomné podopieranie sa dvoch mladých ľudí, ktorí počas niekoľkých málo rokov prišli o svoje sny a ilúzie. (10.03.2010)

Takhle nějak si představuji citlivě a zajímavě ztvárněný příběh, který ve mně dokáže vyvolat ty správné emoce a správnou náladu. Navíc musím říci, že velké štěstí v případě tohoto příběhu je i v tom, že se odehrává v 60. letech, protože to prostředí je opravdu úžasně podané a ta hudba, která tam v pozadí častokrát zní, ta tomu filmu ještě přidává na zajímavosti. Ty šedesátky z filmu přímo vyzařují něco kouzelného, a troufám si tvrdit, že z velké části ten film působí tak dobře, jak působí, právě díky období, ve kterém se odehrává. A z další podstatné části na tom mají samozřejmě zásluhu kvalitní herci, jmenovitě River Phoenix (ten kluk byl fakt talentovaný, je ho škoda) a Lili Taylor, která mě zde neodpuzovala, ale spíše mi přišla tak nějak svým způsobem půvabně krásná. Opravdu jsou zde k vidění kvalitní herecké výkony a je mi s podivem, že tenhle film je tak málo známý a nespravedlivě opomíjený. Ale dobrý nápad byl i zasadit děj do nočního bloudění San Fraciscem, jak už jsem psal v jiném komentáři, příběhy odehrávající se v noci na mě působí doslova magicky a mají své kouzlo, a tenhle film se téměř celý odehrává v noci, což na mě dokázalo velmi silně zapůsobit. Takže skoro to vypadá, že nejslabší stránkou filmu je děj, jelikož jsem se zde o něm dosud nezmínil. Ale opak je pravdou. Příběh je velmi sympaticky pojatý, válka je celou dobu příběhu v nedohlednu a vzdálená, ale přitom tak blízko. Romantická část příběhu nemá chybu a závěr je rovněž naprosto úžasný (škoda jen toho poněkud otevřeného konce). Takže jinými slovy, tenhle film je absolutně dokonalý, nemám k němu jedinou výhradu, a s radostí mu uděluji pět hvězd. (30.01.2010)