Ararat

Egoyanova nacionální výpověď o pohnuté minulosti vlastního národa a o tom jak to na Arménce události roku 1915 působí dodnes, se nepovedla. Egoyan toho chtěl říci strašně moc a tak se to zvrhlo ve scénáristický propletenec zalidněný podivnými postavami, jejichž motivace budete chápat snad jedině pokud jste Arménci. Škoda, Aménská genocida by si zasloužila lepší film (otázka je jestli lze natočit). (14.03.2006)

Až čtvrtý film, co jsem shlédl od Atoma Egoyana mě doopravdy zasáhl. Podivná (pro Egoyana však typická) struktura filmu, která se odehrává v mnoha časových rovinách současnosti a zároveň nám umožňuje nahlédnout do minulosti formou natáčení (poněkud lacině vypadajícího) historického filmu, na mě tentokrát perfektně zapůsobila. Postavy jsou různě propojené a téměř každá postava má svojí hloubku, vlastní téma. Jedná se o silný emotivní film, který vypovídá o historických zvěrstvech, které by neměly být zapomenuty, ale i o současných problémech s vyrovnáním se s vlastní identitou a původem. Po shlédnutí bych asi nemohl být spokojenější. (17.09.2009)

║Rozpočet $15,5milióna║Tržby USA $1,555,959║Tržby Celosvetovo $2,743,336║ Ďalšia smutná etapa ľudstva o ktorej sa skoro nevie. Keby sme asi vedeli o každej genocíde na ľudoch, by sa nám asi ťažko žilo s pocitom že sme ako že stvorený na obraz boží! Fakt celé zle, koľko zverstiev dokážeme na sebe páchať. Atom Egoyan si vyberá dosť ťažké námety, ktoré sa neľahko podávajú. Tu si poradil svojsky a ponúka film vo filme, čo ako ako tak zmierni celkový dopad. /60%/ (25.11.2008)

Škoda námětu. O arménské genocidě se toho nenatočilo tolik, aby nebyla škoda, když se promrhá příležitost. Autoři své sdělení natolik zkomplikovali, že se pro nepřehlednost stalo téměř nesrozumitelné. Někde v půlce jsem podlehl nutkání netrápit se tím, jak to vlastně myslí - výsledku to v mých očích nepomohlo. (15.12.2013)

Na tento film jsme se měli podívat, abychom ho potom mohli rozebírat na scenáristické seanci. Po rozebrání mě začal bavit mnohem víc, ne po podívání. Ne že by někdo z ostatních diskutujících řekl něco, co by obrátilo můj pohled, ale já sama nad filmem začala přemýšlet úplně jinak. Scény, které se mi při sledování zdály na hraně, například veškeré scény s jinochem a celníkem, najednou získávaly ten význam, kvůli kterému je tam režisér umístil. Věřím, že kdybych o každém filmu takto s někým diskutovala, začnu si brzy myslet, že neexistuje špatný film. (04.12.2010)