Sľub

Wu ji rozhodně není bezduchý film a srdce má z ryzího zlata - ale člověk se musí probrat strašnou spoustou (nejen) vizuálního balastu, aby se k tomu srdci vůbec dohrabal. Zdráhám se jít s hodnocením na 4 hvězdičky, na to je Wu ji až příliš nevyrovnaný kousek, ale každopádně je to jeden z nejpozoruhodnějších (a nejlepších) tříhvězdičkových filmů, které jsem viděla. (14.04.2011)

No to zas byla jednou blbost. Nebo spíš pohádka se zmateným dějem. No, vlastně děj by se ještě dal pochopit, ale zase ty trapné nesmysly ve věcech bitek bez krve, nadpřirozenejch pohybů, letů a neuvěřitelnejch fyzickejch schopností (třeba cestování v čase - kde jsem třeba nepobral, jak je možné, že třeba generál svůj osud mohl změnit a otrok zavraždění své rodiny ne). Takže to bylo pohádkové sci-fi s fantasy historickou stylizací, s digitálními efekty a s prvky legendy protkané láskou, zradu a lží. Takže slátanina jak krvavej sopel na vložce s trojitým ostřím a pocukrovaný hnojivem. (25.03.2007)

Nemám rád filmy, ve kterých se dvě malé děcka přetahují o koláček, tím spíš, když to je film asijský a do češtiny hrozně nadabovaný. Úpis jsem začal sledovat právě od takové scény (tzn. unikly mi asi dvě minuty děje), čímž si to u mě hned zkraje pokazil a když se zjevila jakási víla, zachránkyně omylem utopených koláčků, mé podezření, že je to stupidní pohádka, se změnilo v jistotu. Naštěstí, není pohádka jako pohádka. O jedné hvězdičce jsem uvažoval ještě během děsivě digitální scény se stádem buvolů, ale když o chvíli později hlavní hrdina předvedl své běžecké schopnosti, začal si mě film postupně získávat na svou stranu. Možná (a dost pravděpodobně) to nebyl úmysl, ale svým běžeckým stylem mi Kunlun připomněl Road Runnera, onoho podivného animovaného opeřence proslaveného svým „Beep-Beep“, což jediné hrdinovi Úpisu chybělo k dokonalosti. Kdyby „zabíbal“, už už uvolňuji místo v TOP 10. Mnohokrát jsem si vzpomněl na filmy Stephena Chowa, především na Kung-fu melu, Úpis je o to vtipnější, že se bere zcela vážně. Ale teď už vážně. Pohledem cynika je to děsná blbost, zbroj vojáku vždy pečlivě vycíděná, rány jen aby se neřeklo a za vlasy přitažená story o princezně, která se nemůže zamilovat. Pohledem snílka je to přenádherná pohádka, barvotiskové charaktery, jasné motivace, mnoho úžasných scenérií. Já jsem se nějak nemohl rozhodnout, na kterou stranu se přidat, pohádkovost mě neštvala tolik jako u jiných filmů, nicméně štvala, bojové scény byly příliš „jemné“, aby si snad hoši (a děvčata) neublížili, výtvarné pojetí pěkné, co pěkné, nádherné, co nádherné, kýčovité. Ve snaze o maximální efektivnost působilo vše příliš uměle, chyběla tomu duše. A k čemu je pohádka bez duše? Takovou pak nezachrání ani pár zdařilých nápadů (souboj uvnitř velké kovové koule), ani zamyšlení hodna pointa a už vůbec ne – z mého pohledu – zcela neznámí herci. Je radost na to pohledět, jako na všechny kýčovité věci, a být malým Číňanem, Japoncem, Hong – Kongčanem či Jihokorejcem, možná učůrávám blahem, jako dospělý Čech hodnotím střízlivěji. 60% Zajímavé komentáře: Tommy987, Natascha, t_gon (27.04.2007)

Čína nás za posledné roky obdarovala niekoľkými mimoriadne kvalitnými wuxia filmami. Momentálne prichádza film The Promise, ktorý je bohužiaľ aj mojím prvým sklamaním. Za svojimi bratrancami zaostáva asi vo všetkých aspektoch a najbadateľnejšie je to na úrovni scenára, ktorý je maximálne nekompaktný a zmätený. Človek potom nemá jasno, čo film chcel povedať, na čo poukázať, na čo sa vlastne zameriaval. Ústredným motívom je láska? Osudovosť? Zodpovednosť? Raz to a raz ono, ale ani v jednom prípade film nejde dostatočne do hĺbky na to, aby si z toho divák mohol čokoľvek zobrať. Ďalším kameňom úrazu sú dialógy, v ktorých sa síce (podobne ako v ostatných wuxia filmoch) hodne používajú "veľké slová", ale za tými slovami chýbajú skutočné myšlienky. Nemajú ani filozofickú hĺbku Tigra a draka ani emocionálnu nabitosť Klanu lietajúcich dýk, ani (pochybnú) politickú naliehavosť Hrdinu a nič podobné. Charaktery hlavných postáv nie sú dostatočne dobre vykreslené, ich náhle stavy zamilovanosti, zmeny správania, prípadne kompletného životného postoja potom nie sú dostatočne vierohodné a uveriteľné. Z toho potom vyplýva aj kvalita hereckých výkonov. Herci sa snažia ako môžu, niekedy im to ide vynikajúce, inokedy pomenej, to bude ale pravdepodobne chyba hlavne spomínaného scenára, ktorý im dosť zväzuje ruky. Ale predsa za vyzdvihnutie stojí hlavne Nicholas Tse, ktorý kniežaťa obdaril dostatočnou charizmou a z ústrednej štvorice vychádza najlepšie. No a potom tu máme formálne prevedenie, ktoré podľa všetkého bolo Kaigeho prioritou. Vizuálne je to nádherný film s krásnou farebnou kompozíciou, fungujúcim hudobným doprovodom, kamera (hlavne pár pekných štýlových nájazdov) je tiež zvládnutá na vysokej úrovni. The Promise pre mňa predstavuje absolútne víťazstvo formy nad obsahom, to sa možno dalo povedať aj o Hrdinovi alebo Klane, ale tu to zachádza už do takého extrému, že sa stáva dosť samoúčelnou vizuálnou exhibíciou, navyše miestami to už nebezpečne hraničí s vyslovenou gýčovosťou... 5/10 (05.01.2006)

Kaigeho príspevok do rodiny wuxia v sebe nesie pre mna az prekvapivo pocetne fantasy prvky v pribehu. Ovsem aj vo fantasy zanri je prijemne, ak pribeh a postavy funguju aj sami o sebe a odrapkavanim nadzivotnych mudier a fatalnych dialogov nesluzia povacsinou len ako vyplnovacia vata pre audiovizualne orgie (navyse samotna technicka stranka vykazuje vykyvy). The Promise je celkovo pre mna velmi nevyrovnany. Manieristicky nafuknuty vypravny brak, napriek tomu stale vsak oku lahodiaca vytvarna stylizacia ako i obrazova opulentnost v kazdom zabere v podmanivom zavoji epikou posobiaceho soundtracku. Lakadla, ktore dokazu zaujat vase vnemy, avsak bez patricneho zakotvenia v silnom a konzistentnom pribehu (rozharanost je badatelna najma v prvej polovici) samotne na dlzku celovecerneho filmu nestacia. Neobmedzene financne moznosti tak aj Kaigemu paradoxne v tomto pripade zviazali ruky a potlacili kreativitu. (27.12.2005)