Pánu učiteľovi z lásky

Pan učitel, jakého bych si přála - nicméně ani zdaleka nejsem přesvědčená, že by své svěřence zvládl s takovou profesionalitou ... s takovým pochopením ... že by je VŮBEC zvládl. I když ... byl možná prvním človědem v jejich životě, který je bral vážně, který s nimi jednal sice z pozice autority, ale zároveň s respektem. Částečné nedůvěře navzdory - ten snímek si mě naprosto získal svou otevřeností, svou vírou, svou vstřícností, svým přístupem k životu ... svou LASKAVOSTÍ, která přichází jakoby z jiného prostoru a času, na hony vzdálená pokřivené filosofii jedenadvacátého věku. Neboť bez ohledu na tehdejší místní ozbrojené konflikty, přetrvávající rasové předsudky, propastné třídní rozdíly a nejrůznější (polo)vyloučené lokality jsme tenkrát byli ochotni věřit na nadějné vyhlídky pro náš svět. Zatímco s příchodem nového století jsme se vlastním přičiněním ocitli v jakémsi bludném kruhu, kde se bez cíle a bez iluzí potácíme od nesmyslné a pokrytecké korektnosti k přezíravé a cynické bezohlednosti ... a zase zpátky. Jako bychom zapomněli, odkud jsme kdysi vyšli a kam jsme (snad) měli namířeno. PAN učitel Sidney Poitier alias Mark Thackeray nám s empatií sobě vlastní v podstatě jen zprostředkoval návrat ... k našim vlastním kořenům. (20.09.2016)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

65%. S Dead Poets Society se To Sir, With Love srovnávat nemůže, Peter Weir dokázal problematiku společensko-školského systému vyjádřit mnohem silnějším, emotivnějším a zábavnějším dojmem a i navzdory značné dramatičnosti na mě pořád působí Dead Poets Society víc než tento jako feel-good film. Přesto lze obě díla srovnat v jednom bodě, a sice hereckých výkonech hlavních hrdinů; jak Robin Williams, tak Sidney Poitier se svými paranormálními výkony dotýkají nebeských hranic. Škoda hluchých míst a slabého scénáře, s trochou sofistikovanosti navíc by byl snad i zapamatovatelnější; jako peaceful movie na hezký večer ale více než dostačující. (20.01.2016)

Ať si je to sentimentální, ať si je to třeba naivní, já mám skvělou, nostalgickou náladu. Stará Anglie, patrový autobus č.15, cihlové domy, bigbít. Co ještě? Skvělý Poitier, a všechno to kolem, co můžu více chtít, když je mi teď tak fajn. No, trošičku se mi chce brečet, ale to k tomu patří ještě víc. Challenge Tour 2015 (27.04.2015)

Nádherný výkon pana Poitera, která táhne celou třídu grázlů a gaunerů nahoru a dokáže tak uchopit správným kantorským způsobem mentalitu a vůli mladých lidí.Silná osobnost je tady žádoucí, stejně jako kantorské schopnosti.Ve své době odvaha.A to jak co se týče fabule, tak černošského učitele.Já to viděl taky hrozně dávno, ale hodnotím vysoko.Včerejší film Mezi řádky je jen slabý odvar. (09.08.2010)