Pánu učiteľovi z lásky

Což o to, Sidney Poitier má charisma na rozdávání, je to sympaťák k pohledání a humanistické ideály z něj přímo vyzařují, přesto bych adepty studia pedagogiky důrazně varoval před pokusem pohlížet na učitelskou profesi přes zkušenost filmového hrdiny. Na příběh o tom, jak učitelský elév svým zápalem dokáže během několika málo týdnů zásadním způsobem zvrátit negativní atmosféru ve třídě a z ukázkových sígrů v nejobtížnějším věku, na kterých se podepsalo kdeco od nevýchovy v rodině přes absenci pozitivních vzorů v okolí až po rezignaci a profesní selhání předchozích kantorů, udělal zapálené studenty připravené vstoupit do života, se hezky kouká, jenže s reálným životem to nemá nic společného. Snímek je tak sentimentální, moralizující a především neuvěřitelně naivní, až místy působí nepatřičně - jako by se dotýkal hranic parodie. Význam filmu spočíval podle mého jinde. V době natáčení ještě ani zdaleka nebylo zvykem vnímat černochy jinak než jako příslušníky dělnických povolání. Poitier v roli nepřehlédnutelného, silnou osobností vybaveného, vysokoškolsky vzdělaného intelektuála pomáhal bourat stereotypy a emancipovat afroamerickou komunitu a černošské přistěhovalce v Evropě. Na vysokém hodnocení na ČSFD se podle mého podepsala nostalgie, je nutné je brát s určitou rezervou. Celkový dojem: 45 %. (03.10.2017)

Rok 1967 byl pro Sidney Poitiera neskutečně nabušený. Jeho v pořadí třetí snímek z téhož roku rozhodně za předchozími dvěma nikterak nezaostává. Tentokráte Sidney bojuje v jedné škole se svými žáky, které se snaží přeměnit zpátky v lidské bytosti. Používá k tomu skvělé metody a nemusím snad zmiňovat, že mu na konci i ten největší třídní sígr bude zobat z ruky. Vždyť se taky jedná pánové o samotného Sidney Poitiera. Pro mě je tento herec jeden z určitě 10 nejcharizmatičtějších herců všech dob. Zkrátka takový, kterému stačí když JE v místrnosti a respekt se dostaví tak nějak automaticky. 80% (22.06.2024)

Tento film se mnou musely zhlédnout i obě mé dcery, protože si myslím, že takováto látka by měla být pro patnáctileté žáky podmínkou. V tomto filmu se totiž snoubí více témat, která by mohla studentům rozšířit jejich obzory. Snoubí se zde historie s problematikou rasovou, sociální a problematikou přístupu žáků ke vzdělání. Divák zde může porovnat dobu dnešní s obdobím šedesátých let minulého století a může vidět, jak v té době vypadal Londýn. Diváci mohou zjistit, že i člověk tmavé pleti může být kultivovaný a vzdělaný. Studenti zjistí, že náctiletí jsou pořád stejní bez ohledu na rozdílná desetiletí. A především by studenti měli pochopit, že vzdělání je pro jejich další život velice důležité. Protože pokud národu chybí vzdělání, je národ slabý a velice zranitelný. Z těchto důvodů bych tento film doporučil jak dospělým, tak především žákům středních škol. Navíc ve filmu hraje velice charismatický Sidney Poitier, jehož projev mi nápadně připomíná herectví Denzela Washingtona. (12.01.2015)

Nepřichází to s něčím objevným nebo dosud neviděným, i když vzhledem ke svému stáří, to tak kdysi být mohlo, ale právě v této relativní jednoduchosti tkví síla celého snímku, která dokáže přetavit i menší naivitu ve svůj prospěch tak, že vypadá přirozeně a podobně jsou na tom i scény, kdy je potřeba najednou zvážnět. A i v tomto filmu mě Sidney Poitier opět potěšil. (20.09.2016)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)