Za přední linií

Nechal jsem se nalákat na levné DVD tématem první světové války a hrubě nelituji!! Film si vystačí bez moderních filmových efektů a pozvolným tempem přibývá nervních tiků a uvolňovaných tísnivých válečných vzpomínek. Herci anglicky přirození! Prostě nervní, drásající i katarzní filmová bomba! P.S. Co udělá takový anglánský knírek s jedním karibským guvernérem, to je fakt mazec! :) (31.12.2010)

Zajímavý pohled a výzkum a léčbu posttraumatického stresu během první světové války. Oproti autorům některých jiných komentářů si nemyslím, že by zařízení v Craiglockhart bylo určené pouze pro privilegované důstojníky z lepších vrstev. Jako příklad lze uvést již samotného Wilfreda Owena. Klidná a rozvleklá nálada zámeckého sanatoria je v ostrém kontrastu hrůz zákopové války první světové války. Ale v zařízeních jako bylo toto, se položili základy terapie vojáků postiženými děsy války, která by jim dovolila návrat do normálního života. A dále válečná poesie první světové války nebyla psána pouze v oázách klidu ve stylu Craiglockharta, ale i přímo na frontě. Za přední linií není válečný film ve stylu hrdinského utrpení a hrdinských vítězství i porážek. Jde spíše o sledování regenerace zmučených duší první světové války, přesně jak stojí v názvu původní předlohy filmu. **** (07.04.2015)

Kdo čekal Gallipoli musí být zklamán. I já jsem čekal soudě dle obalu DVD bahno zákopů první světové kdesi u Verdunu... O to více jsem byl překvapen dějem filmu, který se odehrává v sanatoriu pro duševně nemocné britské armádní důstojníky. Někdo trpí mutismem (oněměním), někomu se stále opakují hrůzy ze zákopů atd... Cílem sanatoria je většinu mužů dát alespoň trochu do kupy a poslat zpátky do masomlejnu fronty... Do sanatoria se však dostane zvláštní případ. Je tam poslán důstojník, hrdina, vyznamenán válečným křížem za statečnost. Ten si během bojů uvědomí, že válka již není obranná, ale útočná a podá svým nadřízeným důstojníkům písemný protest proti nesmyslnosti dalšího obětování můžů a vyznamenání hodí do jezera. Nadřízení vzhledem k delikátní povaze situace a medializace protestu důstojníka nepošlou před válečný soud, ale umístí jej do psychiatrického sanatoria, kde mu má vedoucí lékař domluvit, aby protest odvolal. A zde se začne odvíjet psychologická bitva mezi vedoucím psychiatrem a zcela zdravým mužem. Ačkoliv role jsou na začátku rozdány (oba jsou totiž armádními důstojníky, kteří jsou povinni poslouchat rozkazy) nekončí film tak jednoznačně jak začal. Jedná se o skvělé psychologické drama, kde scény válečné vřavy slouží jen k drobným náhledům do vzpomínek mužů, kteří ač nezraněni fyzicky byli zraněni na duši. Texty rozhodně nejsou nudné, jen poněkud náročnější na pozornost a empatii ke klientům sanatoria. Konec konců psychiatrie se snaží touhy, myšlenky, noční můry atd. dát do verbální a tudíž pochopitelnější a uchopitelnější formy..... Velká spokojenost !!! (01.04.2011)

Válečný film by měl byt od začátku až po konec pouze o válce vystřel na začátku a výstřel na konci ( můj názor ) a ne pouze a kecáni a neustálých prkotinách, a pokud je to o první světové válce tím byt to mělo byt mnohem valečnější, i když se jen o tom ve filmu povída nějaké záběry ze vzpomínek by neuškodily. (29.03.2013)

Film o první světové válce by to měl mít celkem lehké, protože líčí dramatické události, ze kterých se dá čerpat nespočet příběhů odehrávajících se na hraně. Bohužel tohle drama trpí, jak to jen říct, rozvleklostí, chudokrevností a navíc je postižené takovým tím společensky omezeným pohledem. Neodehrává se totiž ve frontových zákopech a nelíčí krvavé boje, nýbrž se zaměřuje na psychické rozpoložení britských důstojníků v sanatoriu, kde se léčí válečná traumata. Je to snímek natočený z pohledu lepších lidí, kteří sice mohou krvácet a umírat, ale jejichž postavení je vždycky nesrovnatelné se zkušenostmi plebsu v zákopech plných špíny, štěnic, mizerného zásobování, tyfu, pachu potu a moči. Tihle lepší lidé sice na ony prosté kmány vzpomínají a soucítí s nimi, jenže je to takový ten pohled šlechtice, který soucítí se svými poddanými. Ono sanatorium je totiž celkem fajnové, aby ne, když je situováno do zámeckého sídla, lékařská komise rozhodně nepřipomíná kolegy z Haškova Švejka a najde se spoustu času na filozofické rozjímání, psaní básniček a hovory málem o ničem. Válka se připomíná jen v několika flashbacích ve vzpomínkách na prožité hrůzy a pak závěrečným loučením hrdinů v epilogu. Zapamatováníhodné jsou vlastně jen dvě scény, jedna drastická, kde lidské oko skončí ve dlani velícího důstojníka, a pak scéna kapitulace německých jednotek na frontě, kde vidíme vyčerpané rezignované tváře čerstvých odvedenců i zkušených válečných veteránů. Třetí hvězdička je v tomhle případě nedomrlá a dávám ji výhradně za herecké obsazení a předvedené herecké výkony. Celkový dojem: 50 %. (06.10.2010)