Reklama

Reklama

Marta Dekasová pracuje jako vychovatelka v posádkovém městě. Krásná dívka je středem pozornosti řady mužů, touží však pouze po nadporučíku Vargovi, který je ženatý a odmítá ji. Zoufalá Marta se vrhá do náruče nejdotěrnějšího ze ctitelů, a poté je s hanbou propuštěna. Odchází do Prahy ke kamarádce Kiki, stává se barovou zpěvačkou a pokračuje v cestě po šikmé ploše. Naděje na nový život jí svitne, když se do ní zamiluje mladý student, jenomže právě tehdy se v baru objeví Varga a znovu rozjitří nevyhaslé city... NFA archivuje německy namluvenou kopii o délce 2238 metrů. Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 1. 8. 1941. Film byl uveden na IX. MFF v Benátkách v roce 1941. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (105)

topi 

všetky recenzie používateľa

Noční motýl je asi nejlepší filmovou rolí Hany Vítové. Ta v roli Marty, později Štefky když se objeví na plátně v jakémkoliv záběru nebo kostýmu, tak je prostě úžasná. Navíc hraje přímo fantasticky. Jí velice dobře sekunduje prostitutka Kiki Adina Mandlová, která nebohou a nešťastně zamilovanou Martu do důstojníka Vargy (Gustav Nezval) svede na scestí, ze kterého už bohužel není návratu, o což se zapříčiní mladičký Rudolf Hrušínský jako do Marty zamilovaný student Míša. Další skvělí herci Kohout, Marvan, Beneš, Hálková, Glázrová, Steimarová svoje role hrají excelentně! Příběh se odehrává začátkem 20. století a výprava, kostýmy a celková dobová atmosféra je opravdovou pastvou pro oči. Takové stylové a na svou dobu vcelku odvážné melodrama si dám rozhodně líbit. ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá. ()

Reklama

sepp 

všetky recenzie používateľa

Za doby kdy v Evrope zurila valka a vsichni se bali o vlastni zivot, v nasi krajine se tocili jedinecne filmy. Vzdyt Nocni motyl je vedle Zlateho Dna s V.Burianem asi nejlepsi film z teto doby. Tragicky pribeh venkovske divky, kterou zahubila vlastni nestastna laska je naplni tohoto vytecne natoceneho snimku, jenz mistrne ukazuje dobove pokrytectvi a nesnaze. ()

RedDuck 

všetky recenzie používateľa

Klasická zápletka neobětované lásky je pro mě zajímavou především povedenou atmosférou a hereckými výkony. Vše nakonec ústí v dosti sentimentální tragédii, kterou já zas tak moc nemusím. Vtip se tu najde v konverzaci a z dnešního pohledu i ve starých doslovných způsobech vyprávění, například v podobě dlouhých pohledů. Snímek je v lecčems na svou dobu odvážným, ať už scénami nebo tématem "padlých" dívek. ()

lucascus 

všetky recenzie používateľa

Výtečná Vítová ve své životní roli (kromě ní excelovala ještě později v Pytlákově schovance), a to měla Štefku původně hrát Baarová - nic proti ní, taky skvělá, ale myslím, že tak jako Vítová by to asi neuhrála. Pokud máte rádi dramata plná kostýmů, kabaretů, kouře z cigaret a plných skleniček, tak každopádně si tento film dopřejte. ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (12)

  • Hana Vítová byla tentokrát ve zpěvu dabována Mílou Spazierovou-Hezkou, která zpívala písně „Zdá se mi“ a „Noční motýl“. Když pak sama Hana Vítová obě písničky natočila na desku, výsledek byl podle mnohých lepší, než v případě filmové nahrávky. (Teres)
  • Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)

Reklama

Reklama