Noční motýl

Noční motýl je asi nejlepší filmovou rolí Hany Vítové. Ta v roli Marty, později Štefky když se objeví na plátně v jakémkoliv záběru nebo kostýmu, tak je prostě úžasná. Navíc hraje přímo fantasticky. Jí velice dobře sekunduje prostitutka Kiki Adina Mandlová, která nebohou a nešťastně zamilovanou Martu do důstojníka Vargy (Gustav Nezval) svede na scestí, ze kterého už bohužel není návratu, o což se zapříčiní mladičký Rudolf Hrušínský jako do Marty zamilovaný student Míša. Další skvělí herci Kohout, Marvan, Beneš, Hálková, Glázrová, Steimarová svoje role hrají excelentně! Příběh se odehrává začátkem 20. století a výprava, kostýmy a celková dobová atmosféra je opravdovou pastvou pro oči. Takové stylové a na svou dobu vcelku odvážné melodrama si dám rozhodně líbit. (09.12.2017)

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá. (31.12.2020)

Za doby kdy v Evrope zurila valka a vsichni se bali o vlastni zivot, v nasi krajine se tocili jedinecne filmy. Vzdyt Nocni motyl je vedle Zlateho Dna s V.Burianem asi nejlepsi film z teto doby. Tragicky pribeh venkovske divky, kterou zahubila vlastni nestastna laska je naplni tohoto vytecne natoceneho snimku, jenz mistrne ukazuje dobove pokrytectvi a nesnaze. (25.12.2003)

Klasická zápletka neobětované lásky je pro mě zajímavou především povedenou atmosférou a hereckými výkony. Vše nakonec ústí v dosti sentimentální tragédii, kterou já zas tak moc nemusím. Vtip se tu najde v konverzaci a z dnešního pohledu i ve starých doslovných způsobech vyprávění, například v podobě dlouhých pohledů. Snímek je v lecčems na svou dobu odvážným, ať už scénami nebo tématem "padlých" dívek. (09.10.2013)

Výtečná Vítová ve své životní roli (kromě ní excelovala ještě později v Pytlákově schovance), a to měla Štefku původně hrát Baarová - nic proti ní, taky skvělá, ale myslím, že tak jako Vítová by to asi neuhrála. Pokud máte rádi dramata plná kostýmů, kabaretů, kouře z cigaret a plných skleniček, tak každopádně si tento film dopřejte. (16.09.2011)