Poseidon

Poseidon se na první pohled může zdát jako sázka na jistotu. Zvučné jméno na pozici režiséra, solidní obsazení a olbřímí rozpočet. Mohl to být výtečný popcornový remake nehynoucí klasiky. Mohl, ale není. On je totiž plný úsměvných rozporů. V čemž je paradoxně jeho hlavní síla. Začněme u Wolfganga Petersena. Od Smrtící epidemie se mu dvakrát moc nedaří, byť jeho filmy jsou ještě stále zárukou jisté tuctové kvality. Na druhou stranu na otevřeném moři se mu tradičně daří, jak prokázal v Ponorce i v Dokonalé bouři. Zde se pokusil změnit zažité schéma katastrofických filmů. Žádná dlouhá expozice představující jednotlivé postavy. Šup vlna a jedeme. A tady se vše zvrtne. Představte si to nejčistší myslitelné béčko. Jedno klišé vedle druhého v kadenci, která rozechvívá bránice. Dialogy jsou svým zvráceným způsobem dokonalé. Samá patetická zvolání v tisíc a jedné variaci na "(ne)Dokážeme to!". Navíc pronášená z úst postav typu hrdinného otce, mimochodem bývalého hasiče. Hláškujícího vychcaného úlisného hejska. Roztomilého klučiny či mentorujícího gay starce. Prostě jeden scénáristický skvost vedle druhého. Je to vskutku zábavné a navíc zabalené do slušivého technického hávu. Například scéna převrácení je velmi zdařilá. Ovšem celkově je Poseidon nechtěně zábavné béčko, které i díky dobrému tempu uteče jako voda. Co na tom, že baví zcela jiným způsobem než měli tvůrci v plánu. (27.11.2007)

-Je to s námi zlé? -Je to velmi zlé. Petersenovi už z té vody měkne mozek. Natočit jalové drama o jedné větší loďce převrácené pupkem nahoru a následně jej vydávat za moderní, superrealistický katastrofický film (Cinema 7/06), to svědčí přinejmenším o naprosté neschopnosti sebekritiky. Ignorace fyzikálních zákonů není jev, který bych si dovolil kritizovat (jelikož fyzice houby rozumím), ale šablonovité postavičky pár jedovatých slin zaslouží. Každý ze skupinky přežívajících se chová buď jako „an American Hero“, nebo jako kretén (někdy to vychází nastejno), nikdo jako člověk. Nepřipadá vám zvláštní, když se na jedné lodi sejde středoškolský závodní plavec, bývalý starosta New Yorku, homosexuální architekt-sebevrah a matka v lodičkách? Nemluvě o tom, že všichni mají žábry. Poseidon je, počínaje úvodní scénou, nechutně drahým a velkolepým filmem. Hnusné digitální triky střídají ty méně hnusné, něco odněkud neustále padá, vybuchuje, kov skřípe, lidé vřískají – na velkém plátně to mohl být Zážitek, dle dozvuků z Varů ne nutně Zážitek, jenž zamýšleli tvůrci, leč stále Zážitek. Jenže v televizi? S průměrným ozvučením, bez popcornu a vychlazené coly? Zapomeňte. Zapomeňte každopádně a doufejte přitom, že tomu odvážnému Sasovi brzy dojdou nejen nápady, ale rovněž finance. Apendix: Podle mnoha ohlasů jsem seznámení velké vlny s malou lodí čekal záhy po doběhnutí úvodních titulků, něco ve smyslu: „Ahoj“, „Ahoj“, „Šplouch“, skutečnost se má tak, že prolog zabírá nehorázných deset minut. :-) 45% Zajímavé komentáře: Dadel, numi, T2, uzzi, Balu..., Triple H, curunir (29.10.2008)

Technicky brilantně natočená hovadina. Každá druhá postava je superman, je to tak neskutečně rychlé, že to trumfuje kdejakou videohru a logika je něco, co se tvůrcům totálně nehodí do krámu. Jako katastrofický film neskutečně tupé a téměř nepoužitelné, jako oddechovka na léto do kina, kdy chce člověk utéct parnu, dokonalé... btw, to fakt musí v každém svém filmu Jimmy Bennett prolézat nějakou šachtu, už začínám mít podezření, že si ho tvůrci vybírají čistě proto, že ostatní mrňata Hollywoodu se asi malých prostor bojí. (15.06.2006)

Průměrný film o převrácení honosné lodi obří vlnou a o následném boji o život několika lidí. Mně se to docela líbilo. Teda alespoň jsem se přistihl, že jsem měl kolikrát problém odvrátit oči od obrazovky, jak to bylo napínavé. Takže cíl připoutat mne do křesla a nepustit tento film splnil. Jenomže i když to bylo velmi napínavé, přesto tento film nemohu vyzdvihnout na více než tři hvězdičky. Důvodů je hned několik. Tím hlavním asi je to, že jsem měl pocit, že tohle už jsem někde viděl. Podobné scény byly totiž k vidění ve filmu Útok z hlubin, kde přesně takto utíkali lidé před žraloky tuším odněkud z lodi nebo z nějakého obřího akvária nebo výzkumného centra, to už si přesně nepamatuji. Taky tam šplhali přes šachty, taky bojovali s prostupující vodou, taky mnohdy unikli jen těsně. Prostě viděl jsem v tom tak trochu kopii tohoto filmu. A druhým důvodem je určitá předvídavost scénáře. Je jasné, že ne všichni unikající to přežijí, že tam budou dramatické vsuvky, že se ta cesta za záchranou všemožně zkomplikuje. Prostě u tohoto typu filmů těžko někdo vymyslí něco nového či inovativního. Ale jako zabavení na víkendové odpoledne to bylo ucházející, rozhodně to bylo koukatelné. Takže dávám tři hvězdičky. (26.10.2008)

Ucházející non-stop akce, která má ale k emotivnímu a strhujícímu dramatu, plného morálních dilemat typu "jakou cenu má lidský život?“, přeci jen dost daleko. Na rozdíl od originálu jsou postavy samozřejmě velmi tradiční a jednoznačné (role Kevina Dillona je naprosto mizerná a směšná, ženské hrdinky jsou všechny na jedno brdo). Koho zajímá psychologie a dojemná úmrtí, ať si pustí ověřenou klasiku ze sedmdesátých let. Těm, kteří se chtějí jen na sto minut odreagovat doporučuji tuto trikově nabitou, ale jinak docela hloupou jednohubku, která vlastně vůbec nemusela vzniknout... 50 % (26.11.2006)