Réžia:
Ferzan OzpetekKamera:
Gianfilippo CorticelliHudba:
Andrea GuerraHrajú:
Barbora Bobuľová, Andrea Di Stefano, Massimo Poggio, Mariangela Giordano, Erika Blanc, Giorgio Gobbi, Patrizia La Fonte, Paolo Romano, Caterina Vertova (viac)Obsahy(1)
Irene Ravelli zdedila po otcovi, známom obchodníkovi s nehnuteľnosťami nielen jeho podniky, ale aj podnikateľský talent. Vďaka nemu a s pomocou tety Eleonóry zvýši hodnotu otcovho majetku, nevyhýbajúc sa pri tom nečestným podnikateľským taktikám. Keď sa Irene opäť podarí získať starý rodinný dom s úmyslom zúročiť ho, zistí, že izba jej matky Adriany, ktorá zomrela za záhadných okolností, zostala po tridsiatich rokoch neporušená, akoby tam žena stále bývala. Prízrak matky a stretnutie s Benny, zvláštnym nepredvídateľným dievčaťom, vyprovokujú v Irene konflikt, ktorý znamená obrovskú zmenu. Ocenenia: Donatellov David najlepšia herečka (B. Bobulova), výprava (A. Crisanti) a nominácie v ďalších 10 kategóriách. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
O vystúpení z behu doby orientovaného ziskom prostredníctvom duchovnej premeny. Celý proces spúšťa snaha dešifrovať písomný odkaz mŕtvej matky a následné zoznámenie sa s malou zlodejkou. Pribúdajúce dejové línie ostávajú nedovysvetlené, čo je celkom fajn. Horšie je, že spôsob nakrútenia je príliš okato v službách agitačného posolstva. Až tak, že po skončení som chvíľu uvažoval, či tento film nepresadila ako súčasť marketingového ťaženia časť katolíckeho kléru. Nasladkasté hudobné motívy a svieže tváre hlavných predstaviteľov totiž odkazovali skôr k posolstvám časopisov typu Strážna veža. Dlho som preto neveril prerodu zaneprázdnenej, úspešnej podnikateľky bez úcty k akýmkoľvek hodnotám, okrem hodnoty peňazí, v slúžku biednym a porazeným. Až pohľad v očiach Barbory Bobuľovej v závere ma presvedčil. Síce s iným vyústením ako ponúkal film, ale predsa. Psychiatrička podľa mňa neodhadla diagnózu a v prípade hlavnej hrdinky išlo o bipolárnu afektívnu poruchu. Svedčilo o tom nielen zvláštne svetlo v očiach, ale hlavne vyzliekaco - rozdávacia scéna v metre. ()
Myslím, že tohle není film pro mě. Nejsem ani imperialistická podnikatelka s pohnutým dětstvím, ani zapálený mysteriózní křesťan. Celý film je jako reklamní agitka na křesťanství. Rozdáme se a budeme spokojenější a lepšími lidmi. Myšlenka je to hezká, zpracování horší. Celý film na mě působil děsně lacině, se zmateným scénářem a nezajímavou režií. Naladění na tajemnou notu je rušivé a navíc to nemá atmosféru. Nejhorší na všem jsou ale postavy. Téměř všechny postavy jsou nesympatické, Benny až extrémě. Jak se objevila, otevírala se mi kudla v kapse. Nemám pocit, že přes takového haranta vede cesta k sebepoznání a k prozření. Jedinou celkem sympatickou osobou byla Irenina nechamtivá teta a to jen proto, že je to alkoholička. Finále tomu všemu nasazuje trnovou korunu, jelikož vypadá jak vystřížené z propagačního videa nějaké sekty... ()
Jednoho dne pochopila, že její cesta vede jinudy...... Hrají - Barbora Bobulová jako Irene, Andrea Di Stefano jako Giancarlo, Lisa Gastoniová jako Eleonora, Massimo Poggio jako Padre Carras, Camille Dugay Comenciniová jako Benny, Luigi Angelillo jako Aurelio, Erika Blancová jako Maria Clara nebo Caterina Vertova jako Angela. Kamera - Gianfilippo Corticelli. ()
asi bych neměl hodnotit, poněvadž jsem to po chvíli vypnul. hrozný. tak čitelný...... ale měl jsem pravdu??? opravdu to vyústilo v to, co jsem myslel?..... jooooo byznysmenka přetavená vnitřním drásáním, pochopením podstaty a trochy toho lidství v hotovou svatyni.... hm. moc pěkný. opravdu... ale ten barák byl pěknej. ()
Takhle to dopadne, když se Turek rozhodne točit o křesťanských hodnotách, z nichž většinu chápe z rychlíku a četby Wikipedie o svatých. Vychcaně vypočítavý feministický film, který polemizuje s Dostojevského Idiotem a s tím, zda skutečně stačí mít jen zcela dobré srdce. Některé scény mne svou přehnaností až vyloženě urážely. Jako - nemám nic proti pomoci druhým lidem, víře, sebeobětování, ale v tomhle podání si to nezadá s těmi nejnepovedenějšími náboženskými agitkami (vždy si pak vzpomenu na Troškovu parodii "Ach bóže, ach bóže...") a ta scéna, kdy jde metrem a doslova se rozdá, měla být asi tím nejemotivnějším ve filmu, ale mně osobně přišla směšná svou doslovností a snahou o kapesníčky... Cesta do pekla bývá někdy dlážděna dobrými skutky, a tenhle film je toho žel příkladem. Chápu, co chce říct, ale říká to tak polopaticky a úlisně, až má spíše opačný efekt. ()
Galéria (1)
Fotka © Medusa Distribuzione
Zaujímavosti (1)
- Film získal na filmovém festivalu ve Flaiano cenu diváků pro nejlepší herečku Barboru Bobulovou, cenu za nejlepší kameru pro Gianfilippa Corticelliho a ocenění za nejlepší vedlejší ženský herecký výkon pro Ericu Blanc. (Terva)
Reklama