Hrabě Drakula

Vlastně jediné, co mě na téhle adaptaci štvalo, byla ta přehnaně šílená výslovnost anglických názvů a snad teatrálnost, která může místy působit směšně, stejně tak jako detailní kamerové záběry na obličeje zúčastněných, zejména upírů. Jenomže, pokud jde o adaptace Draculy, je tahle jedna z nejlepších vůbec. Atmosféra je naprosto báječná, černobílá tomu neuvěřitelně přidává a Ilja Racek je skutečně velmi démonický a působivý, stejně tak i zbytek obsazení v čele se Schánilcem a Václavem Marešem. Délka je akorát, ani chvíli jsem se u toho nenudil, a na naivní prastarou televizní adaptaci je to skutečně výborné a já všemi deseti doporučuji, protože je to téměř dokonalá adaptace, jestli ne zcela. 85%. (23.02.2021)

Překvapivě velmi dobré a sympatické české zpracování nejslavnějšího upírského krvesaje, které se atmosférou celkem dobře přibližuje Stokerově předloze. Je jasný, že příběhově je to značně okleštěné a celé to vypadá až moc televizně. Ovšem na to, za jakých podmínek to muselo vznikat to dopadlo opravdu výborně. Navíc Ilja Racek jako Drakula je opravdu démonicky a takový Ota Sklenička jako Van Helsing s ním drží krok. Po hříchu zapomenutý film. (01.02.2012)

TV.¬         Z tohoto TV filmu trčí divadelnost a televize tak mocně, že naprosto přehlušuje všechny klady, kterými můžeme nazvati kulisy a příběh sám. Jestliže pánové I. Racek či J. Schánilec deklamují, jako by reagovali na nápovědu pod jevištěm, jestliže výrazy jejich tváří hovoří o tomtéž úsilí — prostě, škrobenost, ne herectví. Režiséru A. Procházkové bych za pokažení tohoto filmu naplácal přes zadničku vhodnou květinou, na příklad, růžovou větvičkou.¬                 Poznámka. Víte co? Zkuste si představiti, že to NENÍ I. Racek. Že toho herce neznáte, že pro vás nic neznamená. A pak se dívejte znova. (15.04.2017)

Kdysi dávno mi přišel český počin i strašidelný, nyní ho shledávám především zajímavým. Dozvuk československé nové vlny a doba před nástupem normalizace, kdy ještě dobíhaly projekty, které by později neměly šanci (Valérie, Morgiana, Petrolejové lampy...). Procházková a O.Železný chytře využili základní dějové linie, zůstalo jen u jednoho deníku, vypuštěn byl Renfield a zůstaly pouze klíčové postavy. Byť věta ,,Děti noci." nepadne, o vytí nouze není. Vynikající je úvodní scéna s kočáry - temný les, špinavý sníh, neutěšená obloha, stíny, černobílý chlad a silueta Draculova sídla na obzoru. Šťastné bylo i využití natáčení v reálu. Hrad působí majestátně a současně tajuplně. Pokud má literární hrabě mohutný knír, pak ten filmový bývá většinou hladce oholen. Však jak se zdá, plnovous dodal I.Rackovi zlověstný výraz. Pokud by býval měl i hlubší hlas...pak by byl přímo skvělý. A odpustím nepovedené špičáky v závěru, i když od českých filmových mágů bych čekal více. Upíří konkubíny si vystačily s dvojexpozicí a postupný rozklad hraběte urychlil střih - škoda. I tak se jedná o zajímavý kousek ve filmové draculovské historii. Holečkova hudba dodala filmu patřičnou tísnivou atmosféru temných snímků 60. let. (14.12.2017)

„Buďte vítán do mého domu. Vstupte svobodně a dobrovolně …“ Už jen z této jediné věty mrazí. Stejně jako z celého zpracování drakulovského příběhu. Ilja Racek. Dokonalý gentleman, jediný jeho kosý pohled přes límec kabátu, pohled temných, chladných očí, plných krutosti. To je Drakula, jaký má být. Mohu prohlásit, že jsem neviděla krutějšího, a tudíž lepšího. Bez slitování. Bez jediného úsměvu. Bez jediného kousku citu. Temného. Plného vášně a touhy, touhy po krvi. Ano, je pravda, že černobílá televizní inscenace působí dnes, v době neomezených trikových možností, v mnoha ohledech úsměvně, možná ploše, málo dramaticky, ve srovnání s jinými akčnějšími zpracováními je mnohem komornější. Ale s přihlédnutím k době a místu vzniku je to kvalitní záležitost, která by za použití prostředků dnešní doby, strčila většinu draculovských adaptací hravě do kapsy. (01.01.2015)