Hrabě Drakula

Temné chodby zámku, zdanlivo obývanom len jediným záhadným človekom, sa pre hosťa stávajú novým tajuplným svetom. Postupne o ňom zisťuje skutočnosti, ktorým sa dá ťažko uveriť, aj keď ich vidí na vlastné oči. Nevesty temnoty sa mu zobrazia ako hologram - neuveriteľne skutočne a predsa nereálne. Vie, že z tohto hrôzostrašného miesta neodíde živý, ak sa neodhodlá podstúpiť nebezpečný útek. Postretne ho vtedy závan šťastia v podobe straty pamäte a záchrany v dostatočnej vzdialenosti. Keď doma rozpráva priateľom, že jediné, čo si odniesol z toho ďalekého miesta, je nejasná spomienka s prímesou zlého pocitu, netuší, aký obchod stihol na svojej neblahej ceste uzavrieť. Londýn má totiž nového nájomníka, ktorý šíri svoju nadľudskú moc zovretím bezmocného hrdla obetí vo svojich lačných tesákoch. Tak, toľko k svetoznámemu príbehu, ktorý mal v tomto československom spracovaní výbornú atmosféru, desivosť dopĺňal navyše prvok, aký som v iných verziách, myslím, nevidel - unášanie detí upírmi, no miestami to na mňa pôsobilo amatérsky. A to sa netýka len trikov, ako tvrdia niektorí, ale aj problému, ktorý by som práve tu nečakal - neisté herectvo. Od začiatku som sa nevedel zbaviť pocitu, že herci nevedia poriadne artikulovať. Ak za to môže nedokonalosť zachovanej zvukovej stopy, beriem späť, ale myslím si, že keby išlo len o túto malichernosť, dokázal by som to rozpoznať. (21.05.2015)

Velice sebevědomý debut, nepřeceňující dané možnosti, vyznívá v celkovém výsledku skutečně výborně. Přesná a na nic nečekající dějová linie nastoluje klasickou drákulovskou situaci, kterou většina diváků dobře zná. Pochopitelně nelze zcela ignorovat některé úsměvné scény, jež mohou u někoho vyústit v lehké pohrdání snímkem. Ano, triky jako z inscenační pohádky a chvílemi i stejně laděná hudba. Tyto drobnosti ovšem vyvažují silné klady. Například opravdu perfektně podchycená temná a nelítostná atmosféra drsné, zasněžené krajiny (scéna s vlky, matka prosící o své dítě, nakládání rakví...), skvělé snímání interiéru zámku, dlouhé chodby i temné sklepní prostory a, navzdory chvilkovým výpadkům, i perfektní hudba, doprovázená vysokofrekvenčním, úzkostlivým tónem. V mém nadprůměru drží film pochopitelně především herci. Ilja jako Drakula a Sklenčka v roli Van Helsinga je pojetí vskutku jedinečné. Můžeme říci komorní, ovšem v kvalitě nejvyšší. Dvojice omámených žen brilantní. Lucy s dítětem v náručí - hodně silná scéna. Škoda, že uhrančivě krásné, staletími protřelé, vampýrky, nedostaly více prostoru, určitě by snímek ještě více okořenily. Zahajský taky velmi slušný a Jan Schánilec může mluvit o jedné ze svých nejlepších rolí. Československé pojetí karpatské legendy je přinejmenším rarita a pro československé fajnšmekry určitě skvělá perlička. (03.12.2014)

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)

Výborné televizní zpracování Stokerova hororu, chvílemi jsem si i říkal, že je snad lepší než ten hammerovský Fisherův či Herzogův Nosferatu s Klausem Kinskim. Režisérce Anně Procházkové se s minimálními prostředky podařilo dosáhnout ponuré atmosféry (m. j. též díky jednoduché, ale sugestivní hudbě Miloše Holečka) i napětí, které se uvolní až v úplném závěru. Jedna z nejlepších českých inscenací podle literární klasiky, velmi dobrý přepis Oldřicha Železného. Snad nejslabší stránkou jsou kostýmy (jež má na svědomí Jarmila Konečná), a to v případě Míny, která jakoby na sobě měla sexy svetr dle módy "Pražského jara". (28.06.2007)

Jeden z minimálního počtu českých hororových pokusů. Přiměřeně televizní pojetí, které i tak dokáže nabudit správně nepříjemnou a ponurou atmosféru. Dobří herci, Ilja Racek coby Drákula je knižní podobě hraběte odpovídá velmi věrně a v jeho podání je upír charismatický i nepříjemný zároveň přesně tak jak působí v knize a Maciuchová coby Lucy byla takřka dokonalá. Černobílé provedení navíc dodává filmu na atmosféře. Maminka se u toho kdysi převelice bála. Pěkná doba, kdy se tvůrci snažili působit na diváka úspornými, ale chytrými prostředky, a nemuseli si vypomáhat lacinými postupy. (08.09.2009)