Hrabě Drakula

Staršia česká inscenácia Draculu, ktorá sa (úspešne) usiluje čo najviac držať svojej predlohy a v čiernobielom háve ponúka miestami výbornú atmosféru. Dracula, ktorého hrá Ilja Racek síce vyzerá trochu ako Robert De Niro v Angel Heart, no nie je to na škodu a jeho upír je značne démonický i uveriteľný. Je to zaujímavé, napínavé, no miestami aj dosť nudné, podivné a so slabším záverom. Verím však, že pozrieť sa to oplatí. (01.09.2011)

Výborné televizní zpracování Stokerova hororu, chvílemi jsem si i říkal, že je snad lepší než ten hammerovský Fisherův či Herzogův Nosferatu s Klausem Kinskim. Režisérce Anně Procházkové se s minimálními prostředky podařilo dosáhnout ponuré atmosféry (m. j. též díky jednoduché, ale sugestivní hudbě Miloše Holečka) i napětí, které se uvolní až v úplném závěru. Jedna z nejlepších českých inscenací podle literární klasiky, velmi dobrý přepis Oldřicha Železného. Snad nejslabší stránkou jsou kostýmy (jež má na svědomí Jarmila Konečná), a to v případě Míny, která jakoby na sobě měla sexy svetr dle módy "Pražského jara". (28.06.2007)

Nemůžu tomuto snímku upřít jistou dávku napětí, ale v míře, jenž mu dovoluje doba natočení. Většina filmu je ale až příliš statická. V hlasech herců není poznat dynamika, je to suchá, monotónní citace naučeného textu. Co mi zvedlo žaludek nebyla upířina, ale dětský pláč a přirozeně to, co se s těmi dětmi ve filmu dělo. Na tohle mám své senzory citlivější víc, než bych si přála. Nicméně musím ocenit, že se v sedmdesátých letech do natáčení Stokerova románu vůbec pustili. Ilja Racek byl jako vousatý démon přesvědčivý, měl temný, podmanivý hlas a celé to doplňovala ponurá zimní atmosféra. Na zavalitého Otu Sklenčku jsem si v podobě Van Helsinga nemohla zvyknout. Přičítám to charismatickému, mladému Hughovi Jackmanovi. Jakmile se řekne "Van Helsing", vidím jeho. Hudba, triky ... no, co na to říct. Možná jen to, že už jsme uměli v té době točit mnohem kvalitnější filmy. Ke zhlédnutí zde. (04.12.2014)

Temné chodby zámku, zdanlivo obývanom len jediným záhadným človekom, sa pre hosťa stávajú novým tajuplným svetom. Postupne o ňom zisťuje skutočnosti, ktorým sa dá ťažko uveriť, aj keď ich vidí na vlastné oči. Nevesty temnoty sa mu zobrazia ako hologram - neuveriteľne skutočne a predsa nereálne. Vie, že z tohto hrôzostrašného miesta neodíde živý, ak sa neodhodlá podstúpiť nebezpečný útek. Postretne ho vtedy závan šťastia v podobe straty pamäte a záchrany v dostatočnej vzdialenosti. Keď doma rozpráva priateľom, že jediné, čo si odniesol z toho ďalekého miesta, je nejasná spomienka s prímesou zlého pocitu, netuší, aký obchod stihol na svojej neblahej ceste uzavrieť. Londýn má totiž nového nájomníka, ktorý šíri svoju nadľudskú moc zovretím bezmocného hrdla obetí vo svojich lačných tesákoch. Tak, toľko k svetoznámemu príbehu, ktorý mal v tomto československom spracovaní výbornú atmosféru, desivosť dopĺňal navyše prvok, aký som v iných verziách, myslím, nevidel - unášanie detí upírmi, no miestami to na mňa pôsobilo amatérsky. A to sa netýka len trikov, ako tvrdia niektorí, ale aj problému, ktorý by som práve tu nečakal - neisté herectvo. Od začiatku som sa nevedel zbaviť pocitu, že herci nevedia poriadne artikulovať. Ak za to môže nedokonalosť zachovanej zvukovej stopy, beriem späť, ale myslím si, že keby išlo len o túto malichernosť, dokázal by som to rozpoznať. (21.05.2015)

Na tehdejší dobu a na to, že je to jen TV inscenace, je to velmi dobré, atmosféra pěkně viktoriánsko-gotická. Ovšem největší zásluhu má na tom Ilja Racek. Jeho Drakula je i bez všech efektů, které si mohla dovolit velká studia, vskutku démonický a s přehledem může konkurovat Belovi Lugosimu či Christopherovi Lee. (28.11.2014)