Hrabě Drakula

Írsky spisovateľ Bram Stoker napísal v roku 1897 svoj najznámejší román "Dracula". Toto jeho literárne dielo inšpirovalo mnoho filmárov. Vznikla celá rada filmových adaptácií. Z grófa Dracula sa stala ikona vamp horrorových filmov. I ja sa radím medzi divákov, ktorí vyznávajú krvavý kult jeho osobnosti. Videl som mnoho snímkov, v ktorých sa objavuje tento legendárny upír z Transilvánie. Naposledy moju draculovskú kolekciu rozšírilo československé spracovanie z roku 1970, pod ktorým je podpísaná režisérka Anna Procházková. Je to čiernobiely televízny film, v ktorom titulnú postavu stvárnil Ilja Racek. To ako sa chopil tejto úlohy ma príjemne prekvapilo. Jeho uhrančivá charizma dala grófovi Draculovi netradičný rozmer, s ktorým som sa doposiaľ ešte nestretol. Som rád, že som mal možnosť zhliadnuť tento film. *** (17.10.2023)

Tento Drakula je knižní předloze podoben tak moc, až se vpodstatě jedná o rozpohybovanou ilustraci, která sází na dobré herecké obsazení, které si uhraje svoje a například Ilja Racek v roli titulního krvesaje má charisma i v momentech, kdy má ústa otevřená do velkého, překvapeného ÓÓÓ (což mělo být pravděpodobně děsivé, jelikož má v tom momentu vyceněné tesáky, ale hrůznost takové scény bohužel odpovídá roku výroby). A takových scén je tu bohužel víc, někdy za to může prachobyčejné zastarání postupů, někdy zas ne úplně dobrá dochovaná kvalita záznamu, to nic nemění na tom, že je to pořád dobrý film, jen není v obrovské konkurenci mnoha dalších adaptací zas tak výjimečný. (04.08.2018)

Na tehdejší dobu a na to, že je to jen TV inscenace, je to velmi dobré, atmosféra pěkně viktoriánsko-gotická. Ovšem největší zásluhu má na tom Ilja Racek. Jeho Drakula je i bez všech efektů, které si mohla dovolit velká studia, vskutku démonický a s přehledem může konkurovat Belovi Lugosimu či Christopherovi Lee. (28.11.2014)

Výborné televizní zpracování Stokerova hororu, chvílemi jsem si i říkal, že je snad lepší než ten hammerovský Fisherův či Herzogův Nosferatu s Klausem Kinskim. Režisérce Anně Procházkové se s minimálními prostředky podařilo dosáhnout ponuré atmosféry (m. j. též díky jednoduché, ale sugestivní hudbě Miloše Holečka) i napětí, které se uvolní až v úplném závěru. Jedna z nejlepších českých inscenací podle literární klasiky, velmi dobrý přepis Oldřicha Železného. Snad nejslabší stránkou jsou kostýmy (jež má na svědomí Jarmila Konečná), a to v případě Míny, která jakoby na sobě měla sexy svetr dle módy "Pražského jara". (28.06.2007)

Kdysi dávno mi přišel český počin i strašidelný, nyní ho shledávám především zajímavým. Dozvuk československé nové vlny a doba před nástupem normalizace, kdy ještě dobíhaly projekty, které by později neměly šanci (Valérie, Morgiana, Petrolejové lampy...). Procházková a O.Železný chytře využili základní dějové linie, zůstalo jen u jednoho deníku, vypuštěn byl Renfield a zůstaly pouze klíčové postavy. Byť věta ,,Děti noci." nepadne, o vytí nouze není. Vynikající je úvodní scéna s kočáry - temný les, špinavý sníh, neutěšená obloha, stíny, černobílý chlad a silueta Draculova sídla na obzoru. Šťastné bylo i využití natáčení v reálu. Hrad působí majestátně a současně tajuplně. Pokud má literární hrabě mohutný knír, pak ten filmový bývá většinou hladce oholen. Však jak se zdá, plnovous dodal I.Rackovi zlověstný výraz. Pokud by býval měl i hlubší hlas...pak by byl přímo skvělý. A odpustím nepovedené špičáky v závěru, i když od českých filmových mágů bych čekal více. Upíří konkubíny si vystačily s dvojexpozicí a postupný rozklad hraběte urychlil střih - škoda. I tak se jedná o zajímavý kousek ve filmové draculovské historii. Holečkova hudba dodala filmu patřičnou tísnivou atmosféru temných snímků 60. let. (14.12.2017)