Kachní sezóna
Temporada de patos
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (88)
Naprosto banální příběh dovedený často do naprostých absurdit. Je to sice blvost, ale v tom kině vás to spolehlivě udrží. Ikdyž když o tom tak přemýšlím, napadá mne jestli jsem tam neseděl jenom kvůli Ritě v podání Danny Perea. Je to fakt sympaťačka. A Enrique Arreola jako Ulysses je archetyp loosera. Akorát nedokážu pochopit který poslíček by o tu pizzu hrál hru a zasekal se tím na celé odpoledne. --- 70% ()
Ten film dělá čest svému jménu. Je poskládaný s kousků a "pokousků" s cílem - zabít čas. Nekalibrovaný jako ona neděle v mexickém paneláku: chvílka nudy střídá trochu srandy a pak taky něco pravdy o životě. Nahoru dolů. Byl to záměr, nebyl to záměr - vytvořit přímo v divákovi pocit panující, šedé, těžkopádné a zdlouhavé neděle? Nad takovým přesahem váhám. Váhám taky nad jednou hvězdou čistě za kameru. Je to přeci jenom debut a tak je to třeba hodnotit. Ostatně po tom mém předchozím shlednutém debutu je to značná uleva. Ale rozhodně ne nejlepší mexický film roku. Napadá mne otázka, jak je možné, že na ČT2 projde do filmového klubu téměř cokoli. Za plejádu debutantských filmů jistě moc neutratili ... hlavně, že jsou tam titulky, to ano ... alespoň se to hodí k výuce jazyků ... ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Komédia bez lepšej zápletky, či humoru vôbec, zasmial som sa dvakrát, ale cez to všetko to ubehlo pomerne rýchlo. Nudiť začne až v záverečných minútach a aj napriek krátkej stopáži som čakal na koniec pomerne dlho. Detskí herci robia čo môžu, film však zachraňuje skôr kamera a hudba. 55%. ()
Cernobila nezavisla komedie prichazejici ze slunneho Mexika vypravi pribeh odehravajici se behem nedele v jednom byte, kde se najednou stretavaji dva znudeni mladici, roznasec pizzy a hezounke devce z vedlejsiho bytu snazici se upect dort k oslave svych vlastnich narozenin. I na malem prostoru a neherci pred kamerou se da vytvorit originalni komicke i lehce dramaticke situace odkazujici na zivot ve stredni ci jizni Americe. Z vlatnich zkusenosti muzu potvrdit, ze k takovym situacim dochazi a nejsou jenom vyplodem ciste fantazie. 70% ()
Reklama