Grék Zorba

Řek Zorba byl oblíbený film mé mámy, často o něm mluvila. Já ho shlédnul až nyní a bylo to pěkné. Mladý angličan se dává dohromady se stárnoucím řekem, aby na Krétě vybudovali důl a prožívají věci veselé, smutné i tragické. Životní roli má Anthony Quinn, v jehož podání Zorba naplno žije, miluje, chlastá, filozofuje a hlavně tančí, když je jeho srdce plné a nemůže dál. Skvělá je i oskarová Lila Kedrová jako dáma, který vzpomíná na zašlé mládí a slávu. Bohužel jakmile je v centru angličan, je to nuda, protože herec Alan Bates mě přišel nevýrazný, stejně jako jeho postava. A některé věci (vražda ze cti) mě přijdou na to kdy se to má odehrávat šílené. Jinak povedený film. (04.09.2021)

Co se Zorby týče, hlásím se k uživatelům, kteří si plni velkého očekávání pustili tento kultovní snímek a po dokoukání se cítili poněkud rozpačitě, neboť přes nesporné kvality snímku nedostali to, co očekávali. Osobně se mi Řek Zorba zdál zbytečně dlouhý a rozvláčný s řadou hluchých scén, ovšem to vše zase kompenzovaly výborné herecké výkony Anthonyho Quinna, který svoji postavu ztvárnil neskutečně autenticky. Divácké ucho potěšila také hudba a další smysly pomlaskávaly u zpracování scény s vdovou před kostelem, jež byla opravdu precizní, napínavá a působivá. Stejně tak sugestivní bylo propadnutí majetku cizinky a davové běsnění. (17.04.2012)

Chvílemi možná zdlouhavé, jelikož se zdánlivě nic neděje, avšak výkony obou hlavních protagonistů, nádherná hudba a hlavní hudební motiv, znázornění rigidity a někdy drsné krutosti venkovského života a hlavně atmosféra, geniální poselství a živelnost zmíněný nedostatek tak dalekosáhle přebíjí, že nelze hodnotit jinak než 5*. Řek Zorba je jedním z filmů, na které se nezapomíná! (03.07.2009)

Skoro filozofický snímek na téma, co v životě stojí skutečně za to? Podlézání, kariéra, pachtění se za mamonářskými sny, nebo je lepší si z radosti zatancovat při měsíčku na pláži? --- Klasické dílo světové kinematografie se poprvé dostává na český trh, žel ve značně zuboženém provedení. Adaptace románu Nikose Kazantzakise se ujal stylově také Řek, vlastně Kypřan, Michael Cacoyannis. Což dodalo celému provedení, byť v hlavních rolích hrají americký a britský herec (Anthony Quinn a Alan Bates), ten patřičný pocit, že autoři vědí, o čem je řeč, a dokáží to předat dál. Na prostém příběhu mladíka, který po otci zdědí nijak výnosný důl a stihne se zamilovat do řecké vdovy, je ukázán odlišný styl života jedné evropské kultury, včetně pozitivních i negativních konotací. A současně jde o skoro filozofický snímek na téma, co v životě stojí skutečně za to? Podlézání, kariéra, pachtění se za mamonářskými sny, nebo je lepší si z radosti zatancovat při měsíčku na pláži? Disk v úvodu nabízí onen nový protipirát, který vymýšlel někdo, kdo v životě neviděl kopii DVD (skutečně nejsou zrnité a obraz se nevlní, dokonce i 5.1 zvuk je možný). Zvuk je pouze stereo. Nu a bonusy žádné, přitom v USA vyšel dvoudisk s tímto filmem, který bonusů samozřejmě obsahuje ohromné množství. U nás se však asi počítá, že to půjde hned do papíru do trafik. (04.04.2007)

Pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel měly být představeny a přeneseny do balkánského prostředí, nejspíš by se transformovaly do ŘEKA ZORBY. Krétský rodák vtělil do této nádherné postavy vše, co postihuje rázovitou řeckou povahu, ztřeštěnou divokost, velkorysost a jistou povznesenost ve věcech všedního života a oficialit, schopnost živelně se radovat, kouzlit, tvořit byť z vteřinového okamžiku stavební jednotku věčnosti, básnivou lhavost, která svou krásou a hloubkou přemáhá posléze skutečnost. V Zorbovi je mnohé z toho, co Kazantzakis vtělil do memoarizujícího POSELSTVÍ EL GRECOVI. Režisér řeckého původu dostal do filmu vše podstatné z literární předlohy a v hereckých výkonech Anthonyho Quinna a proslulé řecké herečky Ireny Papasové ji v některých místech i přesáhl. Koprodukce se v tomto případě - zdá se to být nesporným - vydatně spoluzasloužila o mimořádnou úroveň tohoto klasického díla kinematografie hraného filmu. Závěrečná scéna, která je pohromou jak pro spisovatele, tak kapitálním selháním jeho poněkud samozvaného pomocníka, vyznívá jako oslava nikdy nekapitulujícího a v podstatě nezničitelného života. A tak ... pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel strýc Pepin měly být přeneseny do .... Věřím, že toto přesvědčení budou sdílet i generace těch, kteří přijdou po nás. (22.03.2008)