Tanečnice

Světská sláva, polní tráva. Když je člověk mladý, chce točit zeměkoulí. Když zestárne a zjistí, že zeměkoule se točí a bude točit i bez něj, přijde krize. Člověk i jeho hodnoty se zkrátka s věkem mění. Toto je příběh tanečnice Marie Glázrové, zářící hvězdy baletu, která na své cestě překročila mnoho lidí a zůstala zcela sama. Návrat? Do jedné řeky nevstoupíš. Glázrové velké sólo dokazuje, že utáhne celý film naprosto v pohodě, je okouzlující a bezchybná. Její emocionální přechody mohou leckoho i zaskočit, ale dá se na to zvyknout. Já už jsem si jí i oblíbil. Příběj Tanečnice není sice nijak originální, stejně tak i její mravní poselství, ale je natočen poctivě a profesionálně. Rozhodně to není ztráta času...80% (05.08.2012)

My máme také naši "Černou labuť ". Ovšem, tohle není psychologická studie postupné proměny jednoho jedince, ale je to klasické drama s vynikající Marií Glázrovou a Jiřinou Štěpničkovu. Budu tvrdá. Jsem jednoznačně na straně Jiřiny Štěpničkové, která ve filmu kvůli dítěti obětovala svůj život. On je totiž velký rozdíl mezi tím stát se matkou a být matkou. Matkou nemusí být nutně žena, která dítě porodí, ale žena která se o něho láskyplně stará a vychovává ho. (10.02.2011)

Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní melodrama zasazené do poněkud imaginárního časoprostoru bylo únikovým žánrem v době protektorátu, z něčeho takového ale nelze podezřívat Františka Čápa, který si na podobně koncipovaných filmech (Noční motýl) vybudoval svou pověst. V sousedství nádherné Marie Glázrové se jeví jako šedá myška Jiřina Štěpničková, i když je jasné, že děvče s úkolem sebeobětování, zavržení společností a vypití poháru hořkosti až do dna nemohlo být oslňující krasavicí. Růžena Nasková standardně dobrá, i když trochu divadelní. Pánové lehce bez šťávy (vyznání lásky Gustava Nezvala v kočáře bylo nejen košaté, ale i trapně dlouhé). Ve víceméně epizodním výstupu mě moc bavila sviňsky zákeřná princezna Marie Luisa v podání Vlasty Fabianové. Vzhledem k době vzniku překvapivě solidní výprava. Tanečnice je z válečných let rozhodně jeden z nejlepších českých filmů. (13.05.2012)

Ženské melodrama, volně navazující na Nočního motýla tematicky i způsobem ztvárnění, které zde nabývá ještě vyhraněnějších poloh. Čáp tu dává cele vyniknout Marii Glázrové v roli ambiciózní primabaleríny obětující rodinné štěstí pro uměleckou dráhu. Střet obou sester v rozhodující chvíli jejich životů je zároveň konfliktem lásky k umění a mateřství, tedy volbou bez možností. V tomto ohledu nelze neupozornit na výtečnou Jiřinu Štěpničkovou, která mezitím dospěla v herečku nebývalé krásy i šíře tvůrčího záběru. Čápův film se kromě jiného přiřazuje do nepříliš početné skupiny kostýmních dramat, které i po letech nadchnou svou atmosférou a pečlivou dobovou výpravou. (04.10.2008)

Pokud mne televizní program nezaujme, sáhnu po klasice. S tímto pamětnickým filmem jsem měla šťastnou ruku. Příběh řešící stále aktuální problém, zda si má žena zvolit jako životní prioritu profesní kariéru nebo slevit ze svých ambicí a věnovat se rodině, má ve filmu dlouhou historii. Faktem je, že postavení svobodné matky je u nás méně zahanbující, než tomu bylo v minulosti a dává ženě možnost úspěšně zvládnout obojí. Vždy tomu tak nebylo. Snímek je z uměleckého světa v atraktivním provedení, skvělém hereckém obsazení s početným komparsem a krásnými kostýmy, které volají po barvě. Je vidět, že se na výpravě se nešetřilo a výsledek tomu odpovídá. I když je závěr trochu smutný, je spravedlivý. Líbilo se mi to. (27.03.2015)