Unaveni sluncem 2: Odpor

Prvotní divácký pocit po zhlédnutí Unaveni sluncem 2. naznačuje, že se Michalkov dopustil blasfemie na vlastním díle. Trošku se to podobá představě, v níž by Tarkovskij natočil pokračování Stalker 2: Invaze jako akční sci-fi. (Michalkov by v tomto duchu mohl celou ságu završit filmem Unaveni sluncem 3: Stalin vrací úder.) „Dvojka“ má s „jedničkou“ společného jen velmi málo. Oproti čechovovskými dramaty inspirované atmosféře v Unaveni sluncem, kde na sebe zlo bere podobu nepřítomného molocha operujícího skrytě v zákulisí divadla lidských osudů, nám tvůrce předkládá nesourodou směs válečného akčního eposu protkaného střídavě chtěných i nechtěným grotesknem a zároveň hlubokým patosem. Místo původní promyšlené a konzistentní koncepci působí pokračování až seriálově roztříštěně. http://www.indiefilm.cz/2011/07/23/dvd-unaveni-sluncem-2-odpor/ (08.08.2011)

,,PAMATUJEŠ VELITELE KOTOVA? MÁM ROZKAZ HO NAJÍT.“... ,,COPAK ON NENÍ......?“ /// Úvod plný problematiky Sovětského svazu, soudruha Stalina a nepřátel lidu. Mluvit pravdu a nebát se okolí bylo stejně těžký, jako dostat pionýra (nemyslím motorku) do Artěku (což nebyla žádná Mototechna). Stranickej archív měl přednost před člověkem a trestný prapor byl za odměnu nasazován k obraně vlasti. Generál Kotov brání vlast, hledá ho dcera a taky plukovník Arsentjev (nejen proto, že ho poslal Stalin). U Rusů (stejně jako u asiatů) člověk kolikrát neví, jestli to válečný chování myslej vážně. Samozřejmě, že jsem neviděl žádnej ,,odpad“, ale slušnej válečnej film, kterej na příběhu pronásledovanýho člověka ukazuje víc než jen válečnou vřavu, která v pravdě není zase až tak promakaná jako v pevnosti, ale u kterýho jsem se nenudil. A ten třetí díl, si rozhodně ujít nenechám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Už dávno vím, co natočil pro svýho tátu S.Spielberg. Teď chci zjistit, co N.Michalkov. 2.) Clapcům v četě furt vysvětluju, že zranění na zádech je znamení zbabělce a zasluhuje potrestat kulkou do palice. 3.) Zjistím, že vzít si do zákopu na záda dveře, nemusí bejt až tak debilní nápad. (Možná se tím vyřeší bod 2.) 4.) Chci vidět kozy sovětské frontové zdravotnice (a zemřít!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (10.08.2011)

Unavení slnkom je výborný a navyše oscarový film. Prečo Michalkov silou mocou chcel nadviazať na už ukončený príbeh mi je záhadou, ale nevadí. Tešil som sa tak či tak. Kľudne to mohol byť úplne iný film, stačilo zameniť mená a nevracať sa k ukončenému príbehu. Príbeh je dosť obšírny a nesúrodý, skáčeme medzi rokmi 1941 a 1943 a výsledok vyzerá dosť roztrúsene, čo je dosť logické, keďže ešte má jeden diel nasledovať. Film obsahuje pár scén, ktoré navodzujú väzbu na prvý diel, a veľa toho ešte povedať treba a tak i film nečakane končí a chcelo by to mať záverečný film po ruke. Nepochybujem, že ako trilógia to bude celistvejšie, ale ešte si počkáme. Film sám o sebe určite má kvalitu, niektoré scény sami o sebe sú vynikajúce ako napr. dievča a vodná mína, Stalin a klavír, prestrelka v hmle či umierajúci vojak, ktorý by rád videl prsia ošetrovateľky. Nechápem hodnotenia odpad!, tomu vážne nerozumiem. Rozumiem nechuti sledovať ruský patriocizmus, ale takto odpísať inak profesionálne zvládnutý film, tomu nie. Úvodná scéna s tortou a Stalinom mi veľmi nesedela, ale potom bol film s každou pribúdajúcou minútou zaujímavejší a v závere by som bral tretí diel ihneď a bez prestávky. Zatiaľ hodnotím štyrmi diskami, ale hodnotenie sa môže po záverečnom diely zmeniť o jednu hviezdu hore alebo dole. Komu sedia ruské filmy, nemôže byť sklamaný. Uvidíme. 80%. (10.07.2011)

Je to mnohem velkolepější ve smyslu produkce a výpravy než první film, však také uběhlo téměř dvacet let. Je vidět, že se Michalkov soustředil na vyprávění jiného příběhu, i když jsou zde některé postavy stejné. Tentokrát už to mělo být víc válečné. A je to místy hodně drsné a nepříjemné, což beru pozitivně. (08.09.2017)

Pokračování (?) původního filmu mě zmátlo a Nikita Michalkov, jako spoluautor scénáře, riskoval přeražené kotníky, pokud by měl před Annie Wilkes obhájit podivně navazující děj. Generál Kotov byl zastřelen v roce 1936 (původní informace), v roce 1941 (nová informace), nebyl zastřelen vůbec (nejnovější informace). O jeho rodině ani nemluvím. Válečné scény ve mně místy budily dojem, že jde o parodii (defekace, zásah světlicí, Ju 87 vybavený pumovnicí atd.), na druhou stranu musím ocenit vrcholně realistickou scénu, která ukazuje, co všechno je typický chlap ochoten podstoupit, aby přemluvil ženu k odhalení půvabů. (26.02.2018)