Zamrzlá země

NEDOKÁŽEME POCHOPIT SÍLU ZLA, SÍLU SMRTI. PROČ NENÍ SPOLEČNOST ZBAVENA ZLA? PROČ ZDE JSOU OBĚTI, KTERÉ MUSÍ PYKAT ZA SKUTKY DRUHÝCH. ALE OTÁZKA ZLA NELEŽÍ MIMO NÁS. HRANICE MEZI SPRÁVNÝM A ŠPATNÝM NÁS ROZDĚLUJE, ALE TAKÉ LEŽÍ UVNITŘ NÁS. NA KOHO SE MŮŽEME SPOLEHNOUT? VYPADÁME BEZMOCNÍ TVÁŘÍ V TVÁŘ SMRTI. ALE DOKONCE I UTRPENÍ NÁM MŮŽE PŘINÉST SÍLU. SKRZ NĚ MŮŽEME HLEDAT SKUTEČNOST, KTERÁ JE VĚTŠÍ NĚŽ KDOKOLIV Z NÁS..... /// Nezaměstnanost. Chlast. Dluhy. Deprese. Nenávist …. Příběhy lidí, který padají ke dnu aneb finský socky v akci. Neskutečně zajímavý protínání osudů ,,po seversku“, pohled mezi lidi, jenž vrší chybu za chybou, pokus o zfilmování teorie chaosu v lidskejch životech. Fajnový je, že si každej můžem najít ,,svůj“ hlavní činitel, kterej rozhejbá skládačku na sebe navazujících osudů a událostí, protože každej má ,,svůj“ úhel pohledu na životy ,,těch druhých“. Jo, tenhle film vyvolá hodně zajímavejch pocitů a slabší kusy se možná i zamyslej nad vlastním životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád se dívám do vočí alkoholikovi (zavři svoje voči brouku … aha, to patří jinam…). 2.) Alejandro González Iñárritu mi už leze se svým prolínáním osudů na nervy. Mám totiž radši drsnější verze! 3.) Thx za titule ,,toma.baza“, ,,lenuse“ a ,,Huy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.12.2012)

Konečně jsem se po dlouhé době zase dočkal severu se vší parádou. Lidské osudy, deprese, parádní filmařina. Zase to konečně mělo šťávu. Jediné, co mě ale na filmu hrozně rozčilovalo byl fakt, že těch lidskejch osudů odehrál během dvou hodin hrozně moc a na málo který pak dopadla řeč. Jasný, ono se to všecko mezi sebou prolínalo, ale stejně jsem si tam pár lidí oblíbil natolik, že jsem chtěl vidět trošičku víc než jak to dopadlo s těmi ostatními. I tak ale chápu, proč byl tenhle film tak moc diskutovatelný ve Finsku. A jen tak mimochodem...není ve Finsku prohibice? Že tam všichni chlastali jak duhy. Finové jsou strašný zvířata. Když už se zdělaj, tak pořádně. To u nás je to alespoň pravidelnější a míň šílenější. Ale situaci ve Finsku ten film ukázal hezky. Nechci si představit, jak by se takový film natáčel o nás... (17.07.2010)

Prý Elita národa; uchlastaný literát, nadržený lupič, zasněná policistka a Manžílek toužící po pomstě. Nad nimi stojí blonďatý Ježíš v čepici a hýbe jejich životy. Realita nikdy nebyla tak drsná, jako nyní. Je to narušení divákovy integrity a mamutí krok do nějaké Vyšší filmové sféry. Puzzle se dají do kupy v okamžiku, kdy si řeknete, že není větší bolesti, než té psychické. V té chvíli dojde k odpalu a ten smete pochybnosti. Je jasný, že se to nelíbí všem, neboť existují jedinci, kteří nevěří na náhody a nedokáží souznit (proto žijí v betonových klecích), ale když si uvědomím, že se to může stát mě, Tobě, pak se zaseknu a kříčím, proč je život někdy tak zkurvený místo!? A hlodá to pořád! Amen. (22.01.2011)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)

Ve filmu se zkraje říká, že lidstvo došlo na konec. Z prolínajících se osudů pár jedinců by se tak dalo opravdu soudit. Je smutné, že s takovými stresujícími situacemi se nesetkáváme pouze ve Finsku, ale v celém světě. Pandemie stresu a jeho relativní neřešitelnost a bezvýchodnost. Některé situace byly pro mě až příliš syrové a nechutné tím, kam až a do jaké hloubky se může člověk propadnout ve svém zoufalství. Ještě smutnější je, že je to všechno uvěřitelné. "Hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského chápání. Tato potřeba - stejně jako jiné potřeby - může být uspokojována nebo neuspokojena". (23.02.2012)