Posledná pevnosť

Má to spád, je to akční, pár scén je dobrých. Ale něco tomu zkrátka chybí a předem je to čitelné. Už jsem to asi jinde zmínil. Mám rád filmy z vězeňského prostředí. Ten uzavřený prostor, omezená svoboda, hierarchie vězňů i ne vždy spravedliví dozorci, to vše tvoří koktejl možných dramat jednotlivých odsouzených. Redford coby generál, kterému to v jedné akci nevyšlo a zařvalo mu příliš mnoho chlapů je umístěn do běžné věznice (no už toto trochu skřípe). Zde hned od prvopočátku sledujeme obavu ředitele věznice (skvělý Gandolfini) z možných problémů z nástupu nového vězně typu - generál. Eugen Irwin totiž sálá charismem, nepoddajností a tvrdostí a ředitel už při přijímacím pohovoru ze sebe před ním udělá pitomce ač se mu snaží dokázat, kdo tu teď bude velet. Obavy se projeví ihned, protože Redford si okamžitě získá skoro všechny vězně...... Potud by to šlo, dále nebudu spoilerovat - další akce strácejí na reálnosti a závěrečná bojová vřava, kde chybělo jen odpálení atomovky mne přesvědčila, že je to max na tři hvězdy. Amíci jsou zkrátka prdlí a salutování vlajce prostě milují. Robert Redford se tu trochu umázl, toto není film jeho formátu. Nicméně na neděli večer proč ne. * * * (10.12.2011)

Je pravdou, že se dalo ze snímku vykřesat více. Mít na place Redforda a v ruce scénář o charismatickém důstojníkovi, který si podmaní půlku krimu, a neudělat z toho film století, hned za proklamovaným Šošenkem, to chce nervy z ocele. A to jistý Rod Lurie asi setsakramenstky má. Navíc měl k dispozici Toma Waitse, ale že to má vejce, se prokázat nepodařilo. (14.06.2012)

Repríza snímku mě po té opravdu dlouhé době příliš nepotěšila. Mám rád Roberta Redforda, takže mě netěší ubírat hvězdičku filmu, v němž účinkuje, ale nemohl jsem jinak. Narazil jsem totiž na vážný problém. Uvědomil jsem si, že je tento typ amerických vězeňských dramat natáčen podle jednoho mustru: hlavní hrdina je buď nespravedlivě nebo příliš přísně odsouzen; věznici řídí zakomplexovaný zmetek se sadistickými sklony; mladší spoluvězeň, který k hlavnímu hrdinovi s úctou vzhlíží jako ke svému vzoru, hyne na příkaz zakomplexovaného zmetka se sadistickými sklony; spravedlnost nakonec vítězí. S nechutí mi dnes došlo, že se tato záležitost od výše popsaného vzoru odlišovala jen tím, že šlo o věznici vojenskou, ale jinak zůstal postup zachován. A ani tato jediná odlišnost nakonec nebyla ku prospěchu věci, protože se kvůli ní dostalo nejen na očekávaný patos, ale i na nefalšovaný americký patriotismus, který se mi (velmi slušně řečeno) zajídá. Což je za těchto okolností vtipný výraz, protože kdybych to podal méně slušně, stáli bychom u přesně opačného konce trávící soustavy. Robert Redford zachránil filmu třetí hvězdičku, bez něj bych šel jen na dvě. / Poučení: Řídíš-li v boji jakýkoli létající prostředek, taranuj jako Sultan Amet-chan. Ale nezapomínej na hadovité přiblížení k cíli. 3*- (26.07.2022)

Další pohádka o uvědomělých a charakterních věžních, kteří nic nemilují víc než svátost americké vlajky. A pro těch pár hvězd a pruhů položí vrazi vlastních babiček i život. Ano, už teď je zřejmé, že bez tsunami patosu se opravdu neobejdeme. Závěrečná vězeňská vzpoura, v níž si generál Irwin zahrál na středověkého dobyvatele, ve mě vzbuzovala upřímné výbuchy smíchu. Vězni, po zuby obrnění štíty vyrobenými z jídelních táců, vytáhnou z čarovnýho kolobouku obří obléhací prak a po vzoru bratra Žižky s mohutným "urrrrrá" dobývají pevnost plukovníka Wintera, nejzlejšího člověka pod sluncem.... Pak už si jenom vzájemně zasalutujeme, někdo z nás se očistně pobleje a na Poslední pevnost můžeme s klidnem na věky zapomenout. (04.10.2010)

Takto si kvôli vztýčenej vlajke dodrbať dôchodok. No ale dobre. To sú americkí profesionálni vojaci, tí majú ideologicky inak napumpované myslenie. Do ktorého nevidím. Tiež salutovanie, stavanie múru a prenášanie žulvákov, ako symbolov vzdoru je riadne uletené. Ale zase obdobne typicky military vyšinuté, ako posadnutosť zástavou. Napriek tomu je klasický väzenský spor medzi tyranskou a prirodzenou autoritou rozohraný vcelku solídne. Poznámka: Zaujímavý postreh má v komentári k filmu dobytek, ktorého prekvapil rozpor medzi tyranským vylíčením dozorcov a sympaticky podanými väzňami. Ono sa to v amerických väzenských filmoch objavuje opakovane. Ide však o typický ideový zámer - schválne sa ukazuje paradox nahrávajúci zotrvávaniu tohto neľudského chovania sa dozorcov podprahovou myšlienkou: síce sa k väzňom správame násilne a kruto, ale pozrite akých sympatických baránkov tým účinne vychovávame z násilníkov, vrahov a lupičov. (13.12.2020)