Posledná pevnosť

Aj keď hodnotenie z mojej strany by k tomu mohlo navádzať, Posledná pevnosť určite nie je ten typ filmu, pri ktorom sa nudíte od začiatku až do samého konca a jedinou motiváciou pre dopozeranie je len dobrý pocit sprevádzajúci hodnotenie snímky v tu prítomnej databáze. Prvá polovica filmu je totiž viac než dobrá a hodnotiť celok len podľa nej by znamenalo navýšiť počet hviezd minimálne o dve. Avšak postupným vyhrocovaním celého deja a približovaním k veľkolepému finále (ktoré si po konečnom zúčtovaní takéto označenie nezaslúži ani náhodou) ide celý dobrý dojem "do kytek". Dôvody na to sú dva. Prvým z nich je príčina vzbury. Nech sa na mňa scenárista ani väzni, ktorí sa cítili tak ukrivdene, no postava veliteľa väznice je trebárs v porovnaní s jeho kolegom Nortonom zo Shawshanku len jeho slabým odvarom a celé povstanie bývalých šíriteľov demokracie v krajinách s nadmerným výskytom ropných ložísk tak nie je postavené na pevnejších základoch, čím pôsobí skrátka umelo. Ani to by však nevadilo, keby bola vzbura aspoň kvalitne spracovaná. Ale kdeže! Pán scenárista si najskôr asi povedal, načo sa snažiť objasniť aspoň prípravy vzbury, nech nevznikajú zbytočne nelogické pasáže (väzni spoza rohu odrazu vytiahnu obrí katapult, to ako vážne?), veď je to absolútne nepodstatné, hlavne že bude divák pri sledovaní úprimne hrdý na oddaných amerických vojakov salutujúcich aj počas vykonávania veľkej potreby. A tak na každom mieste, kde asi došli akékoľvek inteligentné nápady, bol scenár zaplátaný doslova smiešne vyznievajúcim americkým patriotizmom, ktorému korunu na záver dodáva dychberúci výkon Roberta Redforda, ktorý s rozstrieľaným hrudníkom z posledných síl vztýči americký zástavu (ospravedlňujem sa všetkým, ktorí ešte nemali tú česť uprieť zrak na toto dielo a môj komentár ich pripravil o prekvapenie na záver). Takže na záver už len trikrát hurá statočným americkým vojakom a neznámemu režisérovi (týmto sa chcem "veľmi" "pekne" "poďakovať" slovenským televíziám za strihanie záverečných titulkov za účelom obohatenia ich už beztak pestrej ponuky reklám) slovenského dabingu, ktorý sa nesnažil o žiadne absurdné kreácie a pri Redfordovi a Gandolfinim zachoval ich dvorných dabérov. (40%) (06.06.2014)

No, není to až tak špatnej film, jako většina z vězeňskýho prostředí. Jenže má hodně nedostatků ve scénáři a to opravdu velkých. Nejhlavnějším je, že nekompetentnost ředitele věznice či jeho "krutost"vůči trestancům prostě nemůže být důvodem vzpoury. Vždyť on ani nezadržuje poštu Redfordovi, nešikanuje nikoho, nenechá nikoho mlátit (kromě jednoho případu, kdy se vězeň vzpíral a pral se) a kromě občas drsnějšího jednání, jež bychom pravděpodobně neuznali ve vojenské jednotce (co si budeme namlouvat, i tam patří), ale mezi věznitelem a odsouzenci ho očekáváme, nic špatného nedělá. Vím, že vězni mají taky nějaký práva, že se dnes "převychovávají" a ne "trestají", ale vězení zde zobrazené je vlastně jen trochu jiný skautský tábor, kam nesmí ženy a ze kterýho se pouze nesmí odejít. Vězni tam nikde nepracují, pořád se jen procházejí po dvoře a povídají si, případně když už provozují nějakou činnost je to stavění jakési "Hladové zdi" na dvoře, což je však pouze dobrovolné, případně plánují záškodnickou činnost. Jídlo mají denně takový, že každej obyčejnej člověk jí hůř (co jsem tak zahlídl tak aspoň šest sedm různých součástí od zeleniny, masa, přílohy...). A to se milému bývalému generálu nelíbí a rozhodne se z jakéhosi mně neznámého důvodu (jistě, je tam jeden mrtvý, ale ten si za smrt může sám svou hloupostí) vzbouřit vězení a převzít kontrolu. Možná kdyby byl ředitel vězení skutečná mrcha, jako Donald Sutherland v Kriminálu nebo Bob Gunton v Shawshanku, pak už by se dalo uvažovat o vzpouře jako možné pomoci, ale tady by jim ještě napařili mnoho let navíc a Gandolfinimu dali metál za její potlačení. Navíc je tu tolik zatracenýho patetismu až je to člověku nepříjemný. Ve vězení nejsou hrdinové a samí nevinní a čestní lidé. Kdepak, tam jsou i takoví, ale převážně ne, tedy kromě amerických vojenských věznic, kde je výkvět tamní společnosti. Jindy Při srovnání se starším Redfordovým snímkem Brubaker tento vychází jako spíš parodie. Věznice v Brubakerovi byla věznice, kde by se vězni vzbouřili. Ti, kdyby byli ve věznici odsud, považovali by to za letní tábor. (23.04.2006)

Snůška ohraných klišé, které lze najít v každém vězeňském filmu (despotičtí bachaři;zranitelný kluk, který to musí odnést jako první, aby došlo k vytoužené odplatě;vězeň,který v sobě nalézá ztracené ideály atd.) se stává něčím výjimečným až ve chvíli, kdy dojde na konečnou bitvu o věznici. Ta je tak zručně natočená (obsahuje pár opravdu silných scén), že do té doby podprůměrný film, vyzdvihává o několik řádů výš. (05.05.2005)

Kdyby nebylo charismatu Redforda, zajímavosti Gandolfiniho a standrardní práce Goldsmithe bylo by to za míň. Tak zhovadilý a nechutně směšný scénář jsem už dlouho neviděl. Ovšem jestli je v amerických věznicích taková realita, tak to se pak omlouvám. Jak se na takovém scénáři mohl podílet Graham Yost, kterého jsem po Nebezpečné rychlosti a Povodni měl dost rád, tomu nerozumím. (13.08.2005)

Film, který bych asi v životě neviděl, nemít ho v zadání marketingového VŠ kurzu. A navzdory zde slabému procentu se mi líbil. Je mi totiž jedno jak béčkovitě, nedomyšleně a nerealisticky působil závěr, prostě to sunu na vedlejší kolej. Stejně jsem se nechal unést na vlně atraktivního tématu leadershipu, hrdosti a tyranie v ještě poutavějším prostředí vojenské věznice. Má to Redfordovo charisma, zajímavý vývoj v postavě Marka Ruffala, napínavý a hrdinný klimax. Prostě další taková lehce naivní američanská podíváná o zacházení s armádičkou a správných chlapáckých hodnotách - count me in. Fajn domácí úkol. (20.04.2013)