Posledná pevnosť

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)

Snůška ohraných klišé, které lze najít v každém vězeňském filmu (despotičtí bachaři;zranitelný kluk, který to musí odnést jako první, aby došlo k vytoužené odplatě;vězeň,který v sobě nalézá ztracené ideály atd.) se stává něčím výjimečným až ve chvíli, kdy dojde na konečnou bitvu o věznici. Ta je tak zručně natočená (obsahuje pár opravdu silných scén), že do té doby podprůměrný film, vyzdvihává o několik řádů výš. (05.05.2005)

Je pravdou, že se dalo ze snímku vykřesat více. Mít na place Redforda a v ruce scénář o charismatickém důstojníkovi, který si podmaní půlku krimu, a neudělat z toho film století, hned za proklamovaným Šošenkem, to chce nervy z ocele. A to jistý Rod Lurie asi setsakramenstky má. Navíc měl k dispozici Toma Waitse, ale že to má vejce, se prokázat nepodařilo. (14.06.2012)

Tak to si pošmáknu. Hraní si na vojáčky a salutování měnící se v neškodné prohrabnutí vlasů, podepsání knihy o to žádá největší byrokrat co má pompézní sbírku zbraní a přitom nestřílel ani ze vzduchovky, hrdinného 20x hvězdičkového generála Redforda, co jen tak, aby dokázal, že to myslí vážně přenáší tuny kamenů sem a tam...A tak tenhle tlustínek-debílek(ředitel) dovolí vězňům stavět si na dvorečku zeď, jako by to bylo lego z Kladna. Nechci dál -S-! , ale závěrečná scéna s vlaječkou. na to si kámo připrav hodně velkej kapesník! PS- Na vojně jsem byl a nic jsem nepochopil, přesto jsem skončil, jako poddůstojník v záloze a doprdele...- (12.08.2015)

Soundtrack Jerry Goldsmith: 1. The Castle ,2. Irwin Arrives ,3. The Rock Pile ,4. Get Behind The Mule ,5. Let's Go Ladies ,6. Full Alert ,7. Military Justice ,8. The Count Down ,9. Hold Them ,10. Taking Command ,11. The Flag ,12. September 11, 2001 - Theme From The Last Castle ,13. Chiseled In Stone,, (12.05.2011)