Posledná pevnosť

V první polovině jsem začal věřit mýtu, že Redford zase hraje v dobrém filmu. V druhé polovině jsem procitl a zjistil, že Redford hraje v naprosto šílené píčovině, která má pomoci náborovým úřadům americké armády, aby se do jejich řad přihlásilo dalších pár tisíc vymatlaných ponejvíce černých hub. Aby tedy USA mohla vyvážet do světa svoji pochybnou demokracii za výbuchů granátů. Film postrádá racionality (jsem vězeň a převezmu velení...) a salutovaní těch blbců se mi vysloveně hnusilo. Stejným idiotům s nálepkou ČSLA jsem musel salutovat 2 roky. Postřílel bych ty zmrdy raz dva tři a ke zpovědi bych rozhodně nešel. (20.05.2013)

Slabomyslný a neskutečně roztahaný vězeňský kýč, u kterého člověk neví, zda se smát, blít nebo brečet. Naprosto ploché a jednotvárné charaktery, snažící se díky triviálnímu scénáři o nějakou akci vyvolávající reakci, působí stejně směšně jako morální uvědomění a jasná orientace dobro/zlo všech zúčastněných. Dlouho jsem neviděl postavy, které by mi byly méně sympatické ať stojí na jakékoliv straně barikády. Herci odvádějí podprůměrné výkony, ale žádné strachy v naprosto unylé režii se ztratíte během několika minut a jediné co vás s postupem času začne čím dál více válcovat, bude letargie. Kéž by však snímek byl jen nudný, on je spíše otravný a agresivně humanisticky pumpující což je věc, která se mi příčí nejvíce. A s tou hereckou karikaturou Williama Holdena a jeho kšeftaře z nacistického lágru běžte někam... (01.05.2005)

Dlouhý předlouhý film o cti vojáka a zodpovědnosti velitele. A spousta kydů okolo toho. A pak ještě kupa naivního patriotismu a dost možná i jakási zvrácená armádní agitka. Obsazení slibovalo mnohé a ústřední dvojice to i částečně naplňuje, bohužel nedůstojný scénář sráží kvalitní práci dvou důstojníků kamsi k velmi těžko uvěřitelné frašce o výše uvedených věcech. Obrazovou stránku ještě ke všemu dost poznamenává naprosto nezvládnuté používání triku se zaostřováním na dva objekty současně - tedy vertikální split screen - dvě zaostřené postavy, které mají za sebou dvěma způsoby rozostřené pozadí, to opravdu nevypadá dobře. Jerry Goldsmith odvádí svůj (velmi vysoký) standard a jeho rukopis je jasně čitelný. Ale i Mistrova hudba je jaksi rutinní, takže pokud nejste nadšenými uctívači někoho z herců nebo nechcete studovat West Point, nemáte důvod přijít s tímto filmem o víc jak dvě hodiny života. Napadá mě spousta příjemnějších způsobů jak takovou dobu strávit - a aby bylo jasno, ne ve všech hraje roli sex či láska nebo podobné hlouposti;) Na Poslední Pevnost jsem se díval poprvé a naposledy - 40%. (20.09.2007)

Úlisný tu mal byť vynikajúci Gandolfiny, ale príbeh sám ho v tomto snažení prevalcoval a tak som tomu sviniarovi nakoniec držal palce. Keby som len tušil, že toľko očakávaná smrť Roberta Redforda bude až taká debilná (a teda vôbec nie uspokojujúca), tak tento grcanec o hre na vojenskú česť ani nedopozerám. Čo vám šibe, psychopati?! (25.07.2005)

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)