Purpurové rieky

Evropský thriller, který má nato, aby se mohl měřit se svými hollywoodskými příbuznými (bohužel i po záporné stránce). Nebudu film kritizovat kvůli nějakému napodobování Se7en a dalších jemu podobných kousků, ostatně dnešní thrillery vykrádají ty starší a úspěšnější jako na běžícím pásu a taky jim to nikdo nevyčítá, navíc Purpurové řeky to nijak zvlášť nepřehánějí (i když jak tady u některých čtu, záleží na úhlu pohledu :-) ). Divákovi každopádně nabídnou slušně vystavěný příběh, který se postupně pěkně zamotává, temnou, mysteriózní a občas i napínavou atmosféru, kvalitní dvojku policistů a dobrou hudbu. Tohle všechno by bylo za silné 4* a pak už jen naservírovat divákovi promyšlenou pointu a uspokojivý závěr...no, ten bohužel nepřišel, spíš jeho pravý opak, přesto jsem čekal dle zdejších komentářů "větší průser". Takže takhle zůstávám na těch 4* a je mi jen trochu líto, že film nenaplnil svůj (takřka nesporný) 5* potencionál. (05.11.2011)

Zajímavá detektivka, která pro mě má něco do sebe. Sympatičtí herci a dobrá atmosféra dodává snímku "šťávu", takže se rozhodně nejedná o průměrný snímek, který by nebyla škoda nevidět. Poměrně nečekané vyloženě akční scény byly pro mě příjemným osvěžením, naproti tomu konec byl takový nedotažený. Ale jinak dobrá detektivka na večer. (8/10) (23.05.2006)

Veľmi kvalitný francúzsky, mysteriózny krimi thriller, natočený v modernom, hollywoodskom štýle. Štedrá produkcia, napínavý scenár, úžasná kamera, profesionálna réžia a v hlavnej úlohe charizmatický hrdina, jedinečný Jean Reno. Nádherná scenéria francúzskych Álp v malom univerzitnom mestečku je dejiskom extrémne brutálnych a sektársky tajuplných vrážd, ktoré prichádza vyšetriť skúsený, parížsky inšpektor Pierre Niemans. Je to perfektne poskladaná skladačka, ktorá na konci filmu odhalí pozornému divákovi nečakané rozuzlenie. Excelentný thriller na francúzsky spôsob. **** (29.07.2013)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

První díl volné trilogie kriminálních thrillerů spojených se jménem Jeana Rena jako vyšetřovatele brutálních zločinů je ještě poměrně slušný film, byť už zde se nezapřou slabiny, které potopily následující dvě pokračování. Scénář je nedotažený a zjevně si příliš neláme hlavu s logikou ve prospěch prvoplánově efektních obrazů a šokujících odhalení, navíc se zjevně inspiroval zámořskými úspěšnými thrillery v čele se známým Sedm. Snaha přiblížit se Fincherovu režijnímu stylu je ostatně zřejmá z řady konkrétních scén. Výsledkem je nevyrovnaný film s rozpačitým koncem, kterému se nicméně nedá upřít řada divácky přitažlivých momentů a temná, byť kolísavá atmosféra. Celkový dojem: 55 %. (24.06.2006)