Purpurové rieky

Reno bola stávka na istotu, pre Kassovitza s Casselom to bola vstupenka do Hollywoodu, pretože obaja odviedli na svojich postoch kus poctivej práce. Tajmoná a temná kriminálka má v sebe všetko, čo má mať, postupné odhaľovanie, znovuzauzlenie s vyvrcholením na jednotku. No a čo, keď sa to snaží niečomu podobať! Francúzi si to spravili po svojom a ja som mal dosť. 90%. (26.10.2007)

Neí to zlé... Mathieu Kassovitz dokázal podle mého názoru velmi slušně naředit klasický akční styl slušivého amerického střihu a klasickou francouzskou konverzační detektivku, přičemž nepůsobí při snaze evokovat temnou atmosféru tak legračně upjatě jako režisér dvojky Olivier Dahan. Dost prostoru dostává Jean Reno i jeho parťák Vincent Cassel, který mě zklamal jediným... není tak sympaticky rasta jako jeho knižní protějšek. A to je vlastně problém celých Purpurových řek. Oproti knižní předloze nemají ani polovinu napětí a tajemství, na fígl s vraždami se přijde až příliš brzo a celou dedukci na vás postavy naprosto zmateně vychrlí uprostřed automobilové honičky. Inu, film není kniha, to všichni víme, ale adaptace do scénáře má prostě dost much... a "velkolepé" a diletantsky působící finále je toho důkazem. V knize se ta křečovitost ještě jakž takž ztratí, ale tady udeří do očí hlavně díky naprostému přehrávání Nadii Farés... Prostě pokud neznáte knižní předlohu, tak se vám Purpurové řeky budou hodně líbit, pokud ano, neubráníte se jistému zklamání. Ale formálně je vše naprosto v cajku. (08.02.2006)

Keď sa film skončil povedala som si, že ten film ma neohúril tak ako napr. Sedem. A ako tu tak čítam veľa ľudí tu píše, že je to vykrádačka práve na Sedem. Ale ja som v tom prípade riadne zabrzdená lebo som si to počas celého filmu vôbec neuvedomila a to mám pamäť na filmy naozaj dobrú. No ale asi niečo na tom bude, že ma to tak neohúrilo ako film, ktorým sa zjavne nechali inšpirovať. Čakala som niečo viac, prešpekulovanejší dej, zápletku a šokujúcejší koniec. Sklamaním bolo pre mňa, že neskôr vám to určite každému doplo, kto prinajmenšom mal v tom dáky podiel. Myslím, že každý by ocenil keby všetko vyjde najavo takmer na konci filmu. (11.02.2013)

Temný thriller á la Se7en s typicky francouzskou příchutí. Pominu všemi (i mnou) zavrhovaný dementní konec a přejdu rovnou ke kladům. Reno i Cassel se skvěle doplňují a oba mají dost charizma aby utáhli každý svoje vyšetřování v první půlce. Napínavé vyšetřování, patřičně brutální mordy, tajemství na jejich pozadí a temná atmosféra, to všechno za zvuků výjimečně povedené hudby, ta opravdu dělá hodně (*edit: tak soundtrack už se mi podařil sehnat, hurá). Nerozpakovala bych se dát tu pátou hvězdu, protože film by si jí určitě zasloužil, kdyby ovšem nebyl ten konec tak zvrhle imbecilní. Nevěřím, že by nešlo vymyslet i něco rafinovanějšího, než je nejprofláklejší klišé všech dob. (14.12.2010)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)